Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Zámek Vranov nad Dyjí
17. září 2016 | 13.55 |
Posledním loňským prázdninovým výletem byl ten na zámek ve Vranově nad Dyjí, který máme od babičky co by kamenem dohodil a kam jsme vyrazili v pátek 14. srpna 2015 místním poněkud řídce jezdícím linkovým autobusem :o). Ze zastávky "Zámecký hotel" jsme se pak dostali k zámku po silnici do kopečka mezi lesy – vede tam i kratší turistická trasa, která je ale strmější a víc se jde po lesních cestách, což se nám nechtělo, provoz tu totiž není skoro žádný a po pevné asfaltové cestě se v žabkách jde přece jen o něco líp :o).
Zase jsme měli štěstí na to, že dřív než prohlídka samotného zámku začínala prohlídka zámecké kaple, ale za 40 Kč vstupného jsme si řekli, že jako proč ne, koneckonců na zámku už jsem kdysi dávno byla, ale v kapli ještě nikdy :o). Po chvilce čekání na mladou slečnu průvodkyni, kdy jsme se museli bránit vytrvalým náletům všudypřítomných vos, jsme si vyslechli výklad i o erbovním znamení nad vstupem do kaple – jde o sdružený manželský erb Michala Jana III., hraběte z Althannu, a Marie Anny markýzy Pignatelli, která dle přání svého tchána dokončila interiér kaple a v jejím podzemí i rodovou hrobku Althannů. Zámecká kaple nese název kaple Nejsvětější Trojice a v duchu jejího jména se zde skoro všechno třikrát opakuje – uvnitř je trojice lodí uzavřených dveřmi nebo mřížemi (vchod, sakristie, zpovědnice) a trojice lodí otevřených, s oltáři uvnitř, každý z nich vždy se třemi sochami vztahujícími se nějak k posmrtné tématice (viz ona rodová hrobka v podzemí) apod.
pise.cz/img/360747.jpg">
Stavbu kaple si objednal Michal Jan II. Althann, jejím autorem (stejně jako velkolepého Sálu předků na zámku) je císařský architekt Johann Berhard Fischer z Erlachu a postavena byla v letech 1699 až 1700 (tedy za pouhé dva roky). Klenba majestátní kupole je opět vyzdobená krásnou nástěnnou malbou s okřídleným archandělem Michaelem (rodovým patronem), který s planoucím mečem v ruce vítězně zápasí se Satanem a vzbouřenými anděly. Kaple je, co se celkové výzdoby týče, skromnější než ta v Jaroměřicích, ale i tak byla moc pěkná (připadalo mi, že má takovou domáckou atmosféru) a opět se uvnitř smělo fotit :o). Její prohlídka vám zabere asi půl hodinky a jako zajímavost určitě stojí za povšimnutí, že "pokladna", ze které nám slečna průvodkyně prodávala lístky na prohlídku, byla v patě jedné z věží/zvonic vedle vchodu (tam měla takový miniaturní kamrlík s tiskárnou a tak :o), takže jsme měli možnost do nich alespoň nakouknout (i když víc než dřevěné schody vidět nebylo :o) a musím říct, že mě docela mrzelo, že jsme se na ně v rámci prohlídky nemohli taky podívat :o)
No a potom už nás čekala prohlídka hlavní trasy vranovského zámku (vstupné na osobu je 130 Kč, ale prohlídkový okruh je celkem velký, takže to rozhodně stálo za to :o). Lístky na prohlídku se kupují na starším (víceméně ještě hradním) nádvoří, kde jsou patrné zbytky původních románsko-gotických staveb (tzv. Přední hrad), nicméně na prohlídku zámku jako takovou musíte projít kolem brány střežené rytířem v kompletním brnění (k tomu se u nás v rodině traduje taková historika, a sice že pokaždé, když se u něj mamka nechá vyfotit, tudíž pokaždé, když jedeme navštívit vranovský zámek, což naštěstí není tak často, má účes, který jí nesluší, doslovnou citací "vypadá jako blbec", ale to je myslím věc názoru a neviděla bych to až tak černě :o) ještě dál, na barokní reprezentativní nádvoří s dvouramenným schodištěm zdobeným dvojicí obrovských sousoší, údajně osobním darem císaře Karla VI. zdejší hraběnce a své favoritce Marii Anně Pignatelli.
Samotná prohlídka zámku začíná v oválném Vstupním sále, ze kterého se vchází jak do velkolepého Sálu předků, tak i do ostatních křídel reprezentativního prvního patra. My jsme se s mladým panem průvodcem podívali nejdříve do tzv. Východního křídla, kde se nachází de facto jen dvě místnosti. První je Ložnice Pignatelli, která původně sloužila jako soukromá kaple hraběnky Marie Anny Pignatelli provdané z Althannu, ale posledním vranovským pánem z Althannu byla přebudována na jeho ložnici a má překrásné plátěné tapety s přírodními motivy, keramická kamna (i když po zkušenostech z Jaroměřic čert ví, jestli jsou oboje opravdu kamna :o) a "zátiší" s nebesy. Druhou místností pak je neméně krásná Velká jídelna s tapetami připomínajícími park, kde se shromažďovala k jídlu rodina a příležitostní hosté a ve které byl stůl prostřený zdejší proslulou tištěnou kameninou.
Veškeré fotky interiérů jsem si opět vypůjčila z oficiálních webových stránek zámku :o)
Po tomhle nahlédnutí do soukromí zámeckých pánů (nebo mě to tak alespoň připadalo) nás čekal zlatý hřeb celé prohlídky a nejopěvovanější místnost celého zámku – Sál předků. Ten je opravdu nádherný, nepostrádá patřičnou barokní pompéznost a člověk by se v něm mohl kochat dlouhé hodiny, než by si prohlédl a ocenil všechny detaily a symboly a vůbec (dokážu si sama sebe představit, jak bych se sem pravidelně vracela na koukačku, kdyby mě panstvo z Althannu pozvalo na návštěvu vranovského zámku :o). Vznikl v letech 1687 až 1695 jakožto oslava Michala Jana II. z Althannu a jeho předků, má elipsovitý tvar zaklenutý mohutnou kupolí, spoustu oken lemujících ho kolem dokola a v každém ze "sloupů" sochu někoho z Althannů v nadživotní velikosti z mušlového vápence (včetně právě Michala Jana II.). Jednotlivé sochy jsou identifikovány kartušovými nápisy a malovanými scénami antických hrdinů Hérakla, Orfea, Persea apod., kteří údajně znázorňují ctnosti příslušníků rodu Althannů, přičemž stropní klenbu zdobí alegorický obraz apoteózy Althannů s nezbytným vševidoucím Božím okem :o). Moc se mi líbilo, že krásnou atmosféru Sálu předků podtrhli v rámci prohlídky ještě i hrající barokní hudbou :o). Jinak ze Sálu předků vede východ na dvojici klasicistních teras s vítězným obloukem, odkud je výhled na původní středověké opevnění z 15. století i do širokého okolí se zdejší krásnou přírodou (ne nadarmo stojí zámek v první zóně Národního parku Podyjí) a také se odsud dá rovnou projít do Velké jídelny, kterou jsme viděli před tím.
Ze Sálu předků jsme pak pokračovali do Jižního a Západního křídla, kde se nachází například Společenský salón, kde se debatovalo nad nejrůznějšími tématy, hrály se karty nebo šachy, četli se klasikové apod. a kde jsou krásné bledě zelené textilní tapety (z doby kolem roku 1786) se vzory dle dobové módy inspirované odkrýváním starověkých Pompejí, Herkulánea a dalších antických měst, Modrý salón s tapetami opět inspirovanými antikou a empírovým mahagonovým nábytkem z počátku 19. století, tedy z doby vlády Napoleona I., nebo třeba i klasicistní Koupelna obložená umělým mramorem, která mi spíš připomínala miniaturní lázně, a Respirium, tedy oddechová místnost po koupeli, která v 19. století sloužila jako ložnice hraběnky Heleny z Mniszku. Mě osobně dost zaujal i tzv. Výšivkový pokoj, kde je k vidění ojedinělá sbírka vyšívacích předloh z vídeňských a berlínských specializovaných módních závodů z 30. a 40. let 19. století, přičemž návrhy sloužily pro vyšívání hraběnky Heleny z Mniszku a jejích dvou dcer :o). A zajímavý byl i Orientální salón s původním vranovským rokokovým paravánem s pseudočínskými motivy nebo Napoleonský salón pojmenovaný podle bílé (nejspíš mramorové) busty císaře Napoleona I.
Za zmínku taky určitě stojí Pánský salón vymalovaný v duchu na počátku 19. století populární spirituální alchymie nebo Švýcarské pokoje, které plnily funkci pokojů pro hosty a mají stěny až trochu kýčovitě vymalované zalesněnými horskými krajinami, podle nichž dostaly svůj název. Nicméně ukrývají taky menší poklad v podobě téměř 2400 let staré antické vázy z pálené hlíny s vyobrazením slavností na počest boha vína Dionýsa, která mi doslova sebrala dech (doteď nemůžu uvěřit, jak je možné, že nějaká soukromá osoba má takhle starou a cennou věc jen tak doma ve vitríně, třebaže z tlustého skla :o). Moc pěkná byla i Obrazárna se sbírkou nejrůznějších děl nizozemských a rakouských autorů ze 17. až 19. století či Pracovna Stanislava Mniszka vyzdobená rodinnými portréty a rozvěšenými historickými zbraněmi. Poslední místností prohlídkové trasy pak byla Knihovna tvořená několika úzkými místnostmi (de facto chodbami) s 16 původními skříněmi, ve kterých je uloženo na deset tisíc svazků, včetně např. několikasvazkového Voltaira :o)
Zkrátka vranovský zámek je opět moc krásný a neskutečně veliký, takže návštěvníkům nabízí k prohlédnutí spoustu místností s nádhernými obrazovými tapetami, stropními štuky, mramorovými krby atd., přičemž na každém kroku narazíte také na ukázky zdejší kameniny ve všech možných barvách a dekorech :o). Až mi skoro přišlo líto, že se s námi mladý pan průvodce vlastně nikde dlouho nezdržel. V každé z místností pronesl jednu dvě stručné věty a k okomentování některých opravdu pěkných kousků nábytku, obrazů nebo jiné výzdoby se vůbec nedostal. Myslím, že by nebylo od věci, kdyby se na Vranově rozhodli prohlídkový okruh rozdělit na vícero tras tak, jak je to u ostatních zámků běžné, člověk by tak měl mnohem víc času si jednotlivé expozice v klidu prohlédnout a dozvědět se o nich víc detailů.
Jinak co se historie vranovského zámku týče, první zmínky se o něm objevují už v Kosmově kronice kolem 1. století našeho letopočtu (tehdy ještě jakožto o dřevěném a později kamenném hradu). Hrad na skalním ostrohu byl hodně těžko přístupný a navíc dobře opevněný (zbytky původního opevnění jsou sem tam vidět dodnes), takže byl v průběhu historie dvakrát obléhán Švédy, ale nikdy nebyl dobyt. Současnou velkolepou podobu mu po ničivém požáru v roce 1665 vtiskla hrabata z Althannu, starobylý, původně bavorský rod (pokud jde o onen "Althann", údajně nejde o žádné místo, ale o zkráceninu jejich původního jména), přičemž přestavbu v reprezentativní barokní sídlo započal Michal Jan II. z Althannu. Po jeho smrti pokračuje ve zvelebování vranovského zámku jeho nejstarší syn Michal Heřman z Althannu a později i Marie Anna Pignatelli, manželka jeho mladšího bratra Michala Jana III., která prý byla velmi krásná a inteligentní, ale také hodně rozmařilá, díky čemuž zadlužovala sebe i svého manžela, a byla také favoritkou (neboli milenkou) císaře Karla VI., který za ní na Vranov často jezdil. Za jejího života se tak vranovský Na samém konci 18. století pak Vranov získává polská aristokratická rodina Mniszkové a od roku 1876 s nimi spřízněná hrabata Stadničtí (ženitbou s dcerou hraběnky Heleny z Mniszku, které patřily ony vyšívací předlohy v jednom ze zámeckých salónů :o), kteří se zasloužili hlavně o rozkvět dosud nevýrazně pracující továrny na výrobu kameniny. Ta se ve své době může pyšnit výrobou nebývale kvalitní kameniny, která získává ocenění na evropských i světových výstavách, a kromě tehdy vysoce módního a zároveň levného tištěného dekoru přichází například i s vlastním patentem na výrobu tzv. světlého wedgwoodu. V 50. letech 19. století však přichází odbytové potíže způsobené zejména zlevňující průmyslovou výrobou porcelánu a v roce 1882 je továrna definitivně uzavřena. Kromě továrny se Mniszkové a Stadniční zasloužili také o založení a rozšiřování zámecké knihovny, přičemž kulturní atmosféra vranovského zámku sem láká významné spisovatele té doby, jako například nositele Nobelovy ceny, Henryka Sienkiewicze, a mají také na svědomí stavbu vranovské přehrady. Vranov si drží až do začátku 2. světové války, kdy je jim zabaven a prodán německému baronovi. Po skončení války je zámek zkonfiskován, zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti.
Po prohlídce vranovského zámku jsme měli do odjezdu autobusu ještě dost času, a tak jsme se rozhodli skouknout i třetí prohlídkový objekt, bývalou (a moc pěkně zrekonstruovanou) kočárovnu přes silnici naproti hlavní bráně, kde se každoročně konají tematické výstavy a jejíž návštěvu máte při zakoupení vstupenky na hlavní trasu zcela zdarma :o). V loňském roce tam byla k vidění expozice s názvem "Evropská kamenina ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze", která ukazovala nejrůznější druhy a dekory vyráběné v jednotlivých oblastech na Moravě i v Čechách, což bylo celkem zajímavé, protože každá továrna se specializovala na něco jiného, a samozřejmě nechyběla ani keramika vranovská, která je mimochodem opravdu nádherná :o). Vystavené "nádobí" údajně pocházelo z běžně nepřístupných depozitářů jihomoravských, severomoravských a jihočeských zámků, muzeí a galerií, takže výstava měla i trošku punc jedinečnosti. Líbilo se mi, že jsme na prohlídku vitrín byli vlastně skoro sami, že byly prostory klimatizované a voněly novotou, přestože tam nechyběly původní dřevěné podlahy, schody a sem tam i nějaký ten trám, a zajímavé byly i informační cedule s popisky jednotlivých továren a toho, co vyráběly (bohužel jsem si je nějak opomněla vyfotit a za ten rok a něco už samozřejmě nemám tušení, co je co :o(.
Ve výsledku jsme tudíž podobně jako v Jaroměřicích stihli všechny tři okruhy a z Vranova si tak prohlédli úplně všechno, co jde :o). Krásně letní a slunečné počasí nám přálo celičký den, takže jsme se při čekání na autobus dole ve městě pod zámkem ještě i chvilku pokochali řekou Dyjí a kačenami, které se v jejím toku poflakovaly, a nakonec jsme se zhruba po čtyřech hodinách intenzivního výletničení vydali zpátky na základnu, blaženě spokojení a naplněni příjemnými zážitky :o)
Komentáře
| RE: Zámek Vranov nad Dyjí | myfantasyworld | 17. 09. 2016 - 18:22 |
 RE(2x): Zámek Vranov nad Dyjí |
rebarbora | 17. 09. 2016 - 19:01 |
| RE: Zámek Vranov nad Dyjí | hroznetajne | 18. 09. 2016 - 10:09 |
| RE(2x): Zámek Vranov nad Dyjí |
rebarbora | 18. 09. 2016 - 14:38 |
| RE(3x): Zámek Vranov nad Dyjí |
hroznetajne | 18. 09. 2016 - 16:14 |
| RE(4x): Zámek Vranov nad Dyjí |
rebarbora | 19. 09. 2016 - 17:05 |