Co se dá zvládnout…

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

...za týden marození? Vykurýrovala jsem se z nachlazení, chřipky nebo co to vlastně bylo, přičemž jsem se dopovala vitamíny v tabletách i v čistě přírodní formě (ať žijou smoothie :o). Celý týden jsem nevystrčila nos z domu a nemyla jsem si vlasy :o(. Z toho věčného polehávání a posedávání jsem si lehce dochroumala záda, což mi připomíná, že budu muset začít cvičit alespoň nějaké to minimum na zpevnění středu těla, abych zas neskončila na rehabilitacích. Taky jsem přečetla dvě knížky, sepsala čtyři články na blog, poskládala jeden a půl puzzle, dokoukala první sérii Once Upon a Time a začala koukat na druhou (z té jsem zvládla asi tři díly, ale lepší něco než nic :o) a téměř jsem zazdila nově pořádaný (a na Eurosportu vysílaný) turnaj European Masters z Bukurešti, ze kterého jsem viděla vlastně jenom záznam finálového souboje Judda Trumpa s Ronnie O'Sullivanem. Nicméně i ten stál za to :o)

Koukala jsem v pondělí 10. října 2016 od dvou odpoledne a šlo vlastně o záznam z poslední session, která začínala za stavu 3-5 pro O'Sullivana (hrálo se na 9 vítězných, celkem tedy maximálně na 17 framů), a hned v prvním (resp. v celkově devátém) framu se Trumpovi povedla moc pěkná haluz z Ronnieho ne příliš povedené jistoty, kdy se mu červená z pravé dolní kapsy vyklepla, ale pak padla do kapsy levé :o). Vyhrál díky tomu frame a snížil rozdíl na 4-5, přičemž si komentátoři v průběhu framu neodpustili upozornění, že stejně jako umí Ronnie O'Sullivan přehazovat tágo z pravé do levé, přehazuje si ho Judd Trump z levé do pravé :o). Jinak v bukurešťském sále bylo nezvykle zřetelně slyšet ten rachot, když do sebe koule narazily nebo se potopily do kapsy, i šťouchy tágem, všechno se hodně rozléhalo, což bylo zvláštní, ale docela se mi to líbilo (rozhodně to nerušilo), jen mezi strky vládlo doslova hrobové ticho :o)

V desátém framu uhrál Ronnie jenom 21 bodů a pak se ke stolu dostal Judd Trump, který už od předchozího framu vypadal hrozně uvolněně a sázel tam i hodně těžké koule jako by se nechumelilo, takže dohrál dočista celý stůl a vyšperkoval si své statistiky dalším stovkovým náběhem (prý už jeho 399. v kariéře). Judd vyhrál i ten následující frame a ujal se vedení stavem 6-5, což si ale Ronnie nehodlal nechat líbit a v dalších dvou framech to Trumpovi vrátil i s úroky na stav 6-7 (i Ronnie vypadal v pohodě a nezdálo se, že by ho předchozí delší sezení v koutě nějak rozhodilo :o). Ve čtrnáctém framu už jim ale začaly nervy trochu pracovat a oba chybovali – Ronnie O'Sullivan jednou dokonce málem potopil i bílou a Judd Trump se ze svého rozjetého tempa za bodového stavu 42-42 bůhvíproč rozhodl před potopením poslední červené odběhnout do svého koutku a napít se vody, což pak podle mě mělo vliv na to, že právě onu kritickou červenou nezvládl, protože vypadl ze soustředění, a ke stolu se tak dostal Ronnie, který ho dohrál včetně barevné dohrávky (body potřeboval minimálně do modré koule) a získal tak další frame, čímž se dostal do vedení 6-8. Bylo mi Judda až skoro líto, protože tohle byl neuvěřitelně okatý projev nervozity, který jsem u něj ještě neviděla. Evidentně si moc uvědomoval, jak je ta červená důležitá, a prostě mu povolily nervy :o(. Upřímně musí být neskutečný záhul hrát proti někomu jako je Ronnie O'Sullivan, který je de facto legendou a navíc měl v tomhle framu ještě pekelné štěstí, takže i když toho taky dost zkazil, nakonec z toho nikdy nebyla taková katastrofa, jaká to mohla být (viz třeba ta málem potopená bílá koule, která mu jen tak tak zůstala na stole). Na druhou stranu si myslím, že zrovna Judd Trump nemá důvod o sobě pochybovat, a kdyby nezaváhal, určitě by to v pohodě dohrál, protože ta červená nebyla nijak zvlášť těžká, jenže to se lehce říká, když člověk sleduje zápas od obrazovky, ale hůř už se to prožívá přímo na místě :o). Každopádně není podle mě moc hráčů, kteří by mohli Ronniemu O'Sullivanovi takhle sekundovat (většinou se ho spíš snaží utahat pomalou hrou na jistoty) a byla rozhodně radost na tyhle dva koukat, protože předváděli přesně ten rychlý, útočný a nebojácný snooker, který mě baví :o)

V patnáctém framu se oběma podařilo faulovat (potopit bílou), Trump se pak ale hezky vypořádal s bílou koulí, která se mu zasekla v balíku červených, a on si z toho našel cestu ven a dokonce rovnou potápěl, což bylo moc pěkné :o). Potom potopil i neuvěřitelně těžkou modrou a postupně se propracoval přes frameball až ke své jubilejní 400. stovce na barevné dohrávce a snížil na 7-8. V šestnáctém framu mě pro změnu rozesmál Ronnie O'Sullivan, který se pokoušel potopit extrémně těžkou červenou a pak měl krásně udivený výraz, když mu to nevyšlo :o). Judd Trump ji potom nicméně potopil a dostal se tak ke stolu, i když solidně rozvrtanému od přechozích jistot, přesto se mu ale podařilo se s tím nějak popasovat a frame vyhrát (dokonce si vysloužil i pochvalu od Ronnieho poklepáním tága o stůl), čímž srovnal na 8-8 (poslední červená se mu sice vyklepla mezi čelistmi, takže stovkový náběh z toho nebyl, ale i tak to byla moc pěkná hra). Zápas tudíž pokračoval posledním rozhodujícím sedmnáctým framem, který byl opravdu lítým bojem. Ze začátku si sice chvíli pinkali jistoty, ale potom nechal Judd Trump z nepovedeného útoku nabídnutou červenou před kapsou (bílou si nahrával rovnou na modrou, nehrál to do jistoty) a Ronnie to samozřejmě potopil. Pak ale nedotáhl jistotu pro změnu Ronnie O'Sullivan a Judd tak mohl potápět (vtipné bylo i to, že když Trump hrál, byly z Ronnieho vidět fajfky nohou, jak tam s nimi občas neklidně šil :o). Nakonec už Judd Ronnieho ke stolu nepustil a závěrečný frame vyhrál, čímž se zároveň stal prvním vítězem European Masters (letošní ročník byl totiž premiérový :o). Hrozně se mi ale líbilo, jak se Ronnie krásně usmál na kameru, když Trump vyhrál (a on vlastně prohrál), to bylo neskutečně roztomilé :o)

Líbilo se mi, i jak v rozhovorech Ronnie říkal, že ho baví sledovat Juddovu hru (doslova jeho "naughty snooker" :o), i to, jak Judd říkal, že ho hrozně znervózňovalo už jen to, že tam Ronnie seděl (jakože i v době, kdy mu hra šla a dával ty své stovkové náběhy :o). Myslím, že jsou si tihle dva hráči dost podobní a že by Trump mohl být příští O'Sullivan, hlavně co se stylu hry týče – oba totiž holdují hodně útočné hře a nebojí se těžkých strků a někdy to prostě risknou. Bylo moc pěkné sledovat je v zápase proti sobě, i když pak nikdy nevím, komu z nich bych měla vlastně fandit :o(. Na druhou stranu, ať už potom vyhraje kterýkoli z nich, tak mám vždycky radost :o). Každopádně jsem moc ráda, že jsem se na European Masters koukala (i když jenom na finále a ještě ze záznamu), protože nejen, že mě to moc bavilo, ale taky až zas budou komentátoři na Mistrovství světa vytahovat, jak Trump v Bukurešti porazil O'Sullivana, budu si moct říct: jo, to jsem viděla a bylo to fakt těsný :o). Jediné, co mě mrzí, je, že jsem tenhle turnaj nezaznamenala dřív, protože hodně zajímavé mohlo být i semifinále, kde hrál Judd Trump proti Marku Selbymu a Ronnie O'Sullivan proti Neilu Robertsonovi, tak snad příště :o)

Zpět na hlavní stranu blogu