Přiznám se, že prohlídku barokního zámeckého divadla v Českém Krumlově jsem už původně pro letošek odepsala, ale když pak taťka objednal na víkend testovací jízdu v nové Kia Sportage a nevěděl si dost dobře rady, kam bychom mohli vyrazit, ochotně jsem mu podala pomocnou ruku :o). Nicméně po minulých zkušenostech, kdy jsem prostě přijela do Krumlova a naivně si myslela, že si na prohlídku Zámeckého barokního divadla koupím lístek bez problémů na pokladně jako na všechny ostatní prohlídkové okruhy, přičemž jsem zjistila, že už mají beznadějně vyprodáno, jsem si raději s předstihem (tedy ve čtvrtek) zavolala na číslo uvedené na webových stránkách a své místo na prohlídku divadla si tam zarezervovala (už i tak jsem neměla moc na výběr a paní pokladní mi zkrátka nabídla, že mě vmáčkne na prohlídku ve tři odpoledne). Tudíž pokud se někdy budete chystat do Českého Krumlova a budete si chtít prohlédnout zdejší unikát, rozhodně si udělejte rezervaci (přeci jen je maximální počet lidí ve skupině omezen kvůli zachování klimatických podmínek na pouhých 20 návštěvníků). Lístek sice stojí 200 Kč na osobu a s rezervací ještě o deset korun víc (ale zase máte na vstupence vytištěné své jméno :o), krumlovské barokní divadlo za to ale stojí :o)
My na výlet vyrazili v sobotu 15. října 2016 a dokonce nám přálo i hezké podzimně laděné počasí a svítilo sluníčko (původně jsem si říkala, že když bude hnusně, vlastně to tak moc nevadí, protože v Krumlově už jsem letos byla několikrát, takže nafocený ve sluníčku ho mám, a prohlídka je pod střechou :o), ale byl to hezký bonus a já díky tomu pořídila i pár moc pěkných podzimních fotek :o). Zaparkovali jsme opět dole pod Plášťovým mostem a vyšlápli nahoru kolem Medvědího příkopu k pokladně na I. nádvoří a odtud pak nahoru až na nádvoří V., kde stojí zvenčí nenápadná budova divadla (jinak na prohlídku jsem šla jen já sama, rodiče si místo toho raději zašli do města na něco na zub :o).
Pokud jde o historii, první ještě dřevěné divadlo nechal na krumlovském zámku postavit v letech 1680-82 Kristián I. z Eggenbergu a do dnešní zděné podoby jej pak zmodernizoval Josef Adam ze Schwarzenbergu v letech 1765-66. Krumlovské barokní divadlo je unikátní zejména tím, že se tu dochovala nejen budova divadla jako takového, včetně interiéru, ale i jeho původní jevištní technika (tzv. mašinerie), kulisy, osvětlení, kostýmy, rekvizity atd. Na celém světě je podobně zachovalé už jen barokní divadlo ve švédském Drottningholmu, ale to krumlovské je přeci jen starší :o). V rámci prohlídky si při výkladu posedíte v hledišti na původních dřevěných lavicích a dozvíte se spoustu zajímavých informací, například že se zachovalo 13 kompletních scén, jako jsou zahrada, sál, les nebo chrám, který jsme měli před sebou my, že to vlastně obnáší nějakých 300 kulis a 600 kostýmů a že se zdejší divadlo a veškerý jeho itinerář postupně restauruje už od roku 1966 a zatím pořád nemají hotovo. Paní průvodkyně nám taky ukázala a v praxi předvedla různá dochovaná divadelní ruchadla, např. na zvuky hromů nebo deště, ale nejvíc se mi líbila meluzína, což byl vlastně jen válec s látkou, o kterou "svištěl", když se s ním za kliku točilo :o)
Jeviště vypadá neskutečně obrovské (podle paní průvodkyně má 23 metrů do hloubky, 16,5 metru na šířku a 9,5 metru na výšku) a má krásně udělaný prostorový efekt, kdy jsou kulisy za sebou v několika překrývajících se vrstvách (myslím, že jsem po stranách napočítala asi 6 řad kulis), navíc s perspektivou, takže se muselo hrát jen v přední části, protože vzadu by mohl být herec vyšší např. než strom :o). Jinak kulisy jsou zhotovené z pevné lněné látky napnuté na dřevěných rámech a jsou moc krásně malované, stejně jako výzdoba vnitřku divadla, o nádherné Knížecí lóži, kam jsme se během prohlídky bohužel nepodívali, ani nemluvě. A docela zajímavé bylo i povídání o barokních operách, které prý trvaly klidně až 8 hodin, takže panstvo rozhodně nesedělo po celou dobu v hledišti (navíc herci byli oproti současnosti na spodku společenského žebříčku, takže jim nikdo neprojevoval žádnou úctu a bralo se, že zkrátka slouží pro pobavení šlechty, která si je za to platila), ale běžně korzovalo mezi divadlem a zámeckým Maškarním sálem (proto mezi nimi také vede spojovací chodba, která je součástí Plášťového mostu a kde pro ně bylo připravené občerstvení) nebo mezi divadlem a zámeckými zahradami (opět propojeno chodbou ve druhém "patře" Plášťového mostu). V zahradách pak byla pro panstvo taky nachystaná zábava jako ohňostroje apod. a byly osvětleny neskutečným počtem dvaceti tisíc svíček :o)
Po výkladu od paní průvodkyně nás čekalo krátké video se záběry z barokních slavností v Českém Krumlově, včetně záběrů z divadelního představení, orchestru a samozřejmě taky z patřičně vyzdobených zámeckých zahrad (mimochodem, nebýt tohohle videa, ani bych nevěděla, že se v Krumlově něco takového pořádá, a kdyby to bylo jen trochu možné, moc ráda bych se jich někdy zúčastnila :o). Už i bez videa jsem měla v krumlovském Zámeckém barokním divadle pocit, jako by mě přeneslo v čase a úplně jsem se viděla, jak jsem na návštěvě na Krumlově na nějaké opeře a procházím se spojovacími chodbami, uzobávám dobroty, kochám se divadelním představením z Knížecí lóže, a když mě to unaví, zajdu se projít do překrásně osvětlených zahrad, kde za chvíli spustí ohňostroj :o)
Velkou radost mi taky udělalo, když jsme se v závěru prohlídky došli podívat i do onoho technického zázemí pod jevištěm, kde je schovaná celá tzv. mašinérie pohybující s kulisami apod. Je tam velice důmyslný systém nejrůznějších dřevěných rumpálů, kladek a posuvných mechanismů (celkem prý 88 pohyblivých částí a 4 zdviže pro herce), díky kterému byla možná neskutečně rychlá výměna kulis (ta prý trvala jen 10 až 12 vteřin) a který obsluhovalo až sto sloužících (zároveň prý dohlíželi i na to, aby nevznikl požár, protože se všude svítilo svíčkami), dnes to údajně zvládá zhruba deset techniků. Jinak v mašinerii jsou vždy nainstalovány kulisy až na tři scény naráz a jejich rychlá výměna byla důležitá zejména proto, že se v divadle v 18. století nespouštěla v průběhu představení opona, protože by jim průvan zhasl všechny svíčky :o). I tak mi to ale přijde obdivuhodné a někdy bych to opravdu chtěla vidět naživo. Představení v barokním divadle prý stejně bývalo tak trochu jako optický klam, protože ze svíček nikdy nebylo žádné moc ostré světlo, všechno bylo spíš takové zamlžené, naznačené a zbytek byl na divákově fantazii :o)
Fotografie zevnitř Zámeckého barokního divadla jsem si opět vypůjčila z oficiálních webových stránek :o)
Z prohlídky jsem tudíž odcházela opravdu nadšená (a nejlepší je, že jsem si všechny výše uvedené informace – až teda na přesný název toho švédského divadla – zapamatovala přímo na místě a poté, co jsem vyšla z divadla a zavolala rodičům, kde se nachází a kde se sejdeme, jsem si udělala jen pár poznámek do mobilu, pro jistotu, abych to nezapomněla :o), protože Zámecké barokní divadlo je opravdu nádherné a bohužel na žádné z fotek, které se mi na internetu podařilo najít, to tak úplně nevynikne (chce to zkrátka vidět na vlastní oči :o). Z Krumlova jsme nicméně nikam nechvátali, došli jsme si na náměstí do hotelu Zlatý anděl na kafíčko a nějaký ten zákusek (já měla samozřejmě jen to kafčo, protože zákusek nebyl bez lepku :o), trochu jsme se courli uličkami, pokochali se všudypřítomnými šperky z českého granátu, poslechli si hudební produkci na mostě, vyzkoušeli pár klobouků a baretů od české firmy Tonak a nakonec jsme si ještě před odjezdem zašli do pizzerie na Latránu jménem Nonna Gina, protože některým členům výpravy vyhládlo (já si vystačila s colou :o). Zkrátka a dobře, sobotní výlet do Krumlova se nám náramně vydařil a užili si ho opravdu všichni, přičemž domů jsme se vraceli s padajícím soumrakem a na cestu nám svítil nezvykle veliký a žlutooranžový měsíc v úplňku, který se pomalu hrabal nad obzor :o)
No, a aby toho nebylo málo (přece jen nám v rámci povoleného limitu kilometrů dost zbývalo), vyrazili jsme v neděli 16. října 2016 na výlet pro změnu na Hlubokou, kde jsme se prošli parkem, vyrušili místní veverku, nasbírali pár kaštanů, prolezli překvapivě skrytá a dosud neobjevená zákoutí (jako například cestu po schodech ve věži ze zámeckých zahrad přímo nahoru k Alšově jihočeské galerii alias jízdárně, resp. na její zadní dvorek, kde bývá v létě venkovní posezení zdejšího občerstvení). Počasí bylo opět podzimně slunečné, takže jsem napráskala i nějaké ty fotky a navíc jsme si hezky zarelaxovali v náručí přírody :o). Jediná potíž podobných víkendů je v tom, že pak kvůli výletům nestíhám ostatní věci, které jsem si původně naplánovala, že konečně udělám, ale jak se říká: zítra je taky den :o)
