Ve čtvrtek 20. října 2016 jsme opět vyrazili do matičky Prahy na další muzikál, tentokrát na Carmen s Lucií Bílou v hlavní roli (bez alternace, takže s jistotou, že pokud představení nezruší, opravdu ji v roli Carmen uvidíme :o) v Hudebním divadle Karlín. Ubytování jsme si zajistili v hotelu B&B Prague Citykousek od divadla a bez ohledu na přeci jen trochu chladnější podzimní počasí jsme si užili super prodloužený víkend, i když já ho měla zase ještě o fous nabitější, než jsem původně plánovala, ale o tom až později :o)
Z hotelu jsme to měli kousek pěšky i k obchodnímu centru Palladium, kam jsme si zašli hned po příjezdu busem Student Agency a odložení kufrů na hotelovém pokoji na oběd do restaurace UNO, kde vaří i bezlepkově. Problém však tentokrát bylo, že jsme narazili nejen na nesympatického pikolíka, co špatně mluvil česky, ale navíc měli údajně plno a mohli nás obsloužit až za 40 minut :o(. Takže jsme ještě hladoví chvíli bloumali po obchodech a za oněch 40 minut jsme se tam vrátili (nechtěla jsem se totiž své bezlepkové pizzy vzdát tak snadno :o), jenže nás obsluhoval pořád ten nesympatický pikolík, kterému všechno strašně trvalo, když nám vrazil jídelní lístek, ani se neobtěžoval zeptat se nás, co bychom si dali k pití apod. Celkově bych řekla, že to jde v UNu s kvalitou z kopce, protože ačkoli mají ceny jako v Hiltonu, nestydí se servírovat Coca-Colu v plechovkách s předtištěnou cenou "jen za 12 Kč" a naúčtovat vám za ní korun pětačtyřicet (nemluvě o tom, že v restauracích mají většinou Colu ve skle, viz třeba kavárna Creperie kousek vedle, kam jsme si pak zašli na dezert, protože jsme měli obavu, že v UNu bychom na něj mohli čekat do soudného dne :o(. Jo a nejvtipnější bylo, že co si pamatuju, vždycky v UNu brali stravenky, ale náš nečesky mluvící opálený pikolík mi klidně do očí tvrdil, že stravenky neberou (osobně si myslím, že by měl problém to spočítat :o( a přitom jiný číšník následující den s nimi neměl problém. No zkrátka restaurace UNO v Palladiu pro mě řekla bych skončila, tak jak jsem tam dřív bývala spokojená, teď mě solidně vytáčeli, přestože jídlo mají pořád výborné :o(. Možná by příště zabralo mluvit na personál anglicky, to pak kmitali překvapivě rychle a obsluhovali zaručeně přednostně :o(

Co se muzikálu jako takového týče, Hudební divadlo Karlín je sázka na jistotu, takže na nás i v Carmen čekala kvalitní výprava s krásnými kulisami i kostýmy (moc se mi líbila scéna v zahradě s hvězdnou oblohou a půvabnou fontánou, ve které dokonce zurčela opravdická voda a jedna z postav se v ní pak při souboji i přitopila, nebo večerní cirkus s obrovským ruským kolem v pozadí), nechyběl skvělý "španělský" kytarista na začátku, ani úžasný tanečník flamenca, a v rámci cirkusového zázemí jsme se v představení dočkali i živých lvů přímo na jevišti – dva takoví mladí mazlíci se tam pokaždé objevili v jakési kleci na vozíku, kde vytrvale pochodovali sem a tam a občas se otírali "tváří" o mříže, až jsem kvůli nim vždycky skoro zapomněla sledovat děj :o) – i když jsem se při tom neubránila úvahám, jestli nejsou z toho všeho hluku kolem moc stresovaní (sice vypadali, že jsou zvyklí, a mám pocit, že je dokonce "zřízenec" průběžně krmil nějakými ňaminkami, ale stejně).

Hlavní protagonistku Lucii Bílou jsme si na scéně užili od začátku do konce a byla opravdu skvělá, sice tanečně občas trochu pokulhávala, nebo alespoň já jsem z toho měla ten pocit, zvlášť v těsné blízkosti oněch famózních tanečníků vášnivého flamenca v úvodu mi to připadalo do očí bijící (a sem tam mi přišlo, že to trochu skřípalo i herecky, když přímo nezpívala, resp. mi tam z Carmen občas prostě vylézala do popředí Lucie Bílá, ale tipuju, že jsou s Carmen podobně živelné bytosti, takže jsem jí to odpustila :o), nicméně pěvecky je naprosto úžasná a několikrát mi přivodila i husí kůži :o). Navíc jí sekundovaly další skvělé (i když pro mě dosud neznámé) zpěvačky – Athina Langoska coby Vědma a Markéta Poulíčková v roli Josého snoubenky Katariny (ta mi v duetu s Carmen taky způsobila husinu a nepřestávala mě udivovat, jak bravurně zvládla sekundovat Lucii Bílé :o). Robert Jícha mi s tím svým plnovousem a mužnou postavou do role Josého taky dobře pasoval (při hledání fotek ke článku jsem totiž narazila i na snímky jiných představitelů a někteří byli až moc hubení a působili ještě moc jako kluci, takže jsem byla ráda, že jsme měli zrovna tohle obsazení :o). Dějově se sice muzikálová Carmen od Bizetovy opery poměrně dost lišila, ale mělo to hlavu a patu a sem tam i trochu toho vtipu (například Katarinina lehce praštěná tetička nebo scéna na pláži, kde Carmen učí dívky z městečka správně žensky chodit :o), takže jsem vlastně odcházela z představení spokojená :o)

Možná i proto jsem si lámala hlavu, jak je možné, že není Carmen tak profláknutá jako jiné muzikály (třeba Kleopatra, kterou jsem viděla ze záznamu, byla ve své době docela známá, ale dějově mi přišla dost ošizená) a myslím, že je to tím, že jí vlastně chybí nějaký větší hit, který by hráli v rádiích, víte nějaká výrazná písnička, která by z ní vyčnívala, takhle je to jen sled nejrůznějších více či méně španělských melodií, sem tam i s pěknými slovy, ale pořád nic, co by vám po odchodu domů uvízlo v hlavě, což je škoda, protože ty španělské rytmy a opravdu mistrná akustická kytara byly moc pěkné a nejednou mi připomněly mou úžasnou dovolenou v Andalusii před x lety :o)

Fotky pochází z webových stránek Hudebního divadla Karlín :o)