Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Bezlepkové muffiny a oslava Halloweenu
19. listopad 2016 | 14.51 |
Tak jo, musím se přiznat, že Mečoun nebyl jediný, kdo 31. října vyrazil pod rouškou tmy do ulic v kostýmu :o). Ačkoli já teda neměla za lubem žádné seznamování, ale čirou zábavu, a místo, abych šla na mejdan, jsem se vozila ve strašidelném autobuse zdejší MHD :o)
Tuhle jízdu jsem plánovala delší dobu (vlastně asi od loňska, kdy jsem se o tom poprvé dozvěděla, ale účast nějak nevyšla) a snad poprvé ve svém dospělém životě jsem si vymýšlela kostým :o). Chtěla jsem něco jednoduchého, co by se dalo splácat z věcí, které už mám doma, aby mě to nestálo vyložený majlant s tím, že si třeba dokoupím jen nějaké líčení (přesněji řečeno nějakou bělobu na ksicht nebo tak :o). Nakonec mi hodně pomohlo courání po obchodních centrech v Praze po muzikálu Carmen, kdy jsem v prodejně Claire's objevila doslova kostýmový ráj a ve výsledku si tam udělala velkou radost :o). Díky akci 6 za cenu 3 jsem tam pořídila de facto dva kostýmy (pro sebe a kámošku) – jakože čarodějnici či umrlici (resp. jen krásnou černou tylovou sukni, o které uvažuju, že si ji možná z hecu vezmu i na náš firemní vánoční večírek, se super síťovanými rukavičkami :o) a kočku (ta byla pro kamarádku a skládala se z čelenky s ušima, chlupatých polorukavic místo tlapek a opravdického kočičího ocasu :o), původně jsem si myslela, že je to jen ta čelenka a rukavičky a bohatě by mi to stačilo, ale u pokladny se slečna před markováním zasekla se slovy: "K tomu patří ještě ocas." a došla mi pro kompletní sadu :o). Ona celkově ta slečna prodavačka v Claire's byla hrozně milá a ochotná a nakonec mi poradila i s onou bělobou na obličej, resp. mi doporučila jejich bílý pudr a k němu aplikační houbičku, kdyby málo kryl, že ho mám namočit, ale nakonec to nebylo vůbec potřeba, protože barvil hezky i nasucho :o)
No a jak že teda vlastně ta moje halloweenská oslava probíhala? O víkendu jsem si zase udělala hezký večer při svíčkách za všechny mé drahé blízké, kteří už tu se mnou nemůžou být, a pro jistotu ještě jednu jako "modlitbičku" za ty živé :o). A abych z toho neměla moc velkou depresi, pustila jsem si animovanou Krásku a zvíře (prostě trochu romantiky, no :o). Navíc jsem v sobotu u žehlení koukala na první díl Harryho Pottera a tak trochu se mi v hlavě zrodil (třebaže vlastně ne poprvé) nápad přečíst si taky někdy i nějakou knížku o tomhle brýlatém černokněžníkovi, ale to asi až příští rok :o).
pise.cz/img/362528.jpg"> 
Na halloweenské pondělí jsem už od rána měla tak trochu nepříjemný pocit, že když se po letech rozhodnu tenhle svátek slavit nějak oficiálně a veřejně, jako na potvoru se po mě budou opičit snad všichni kolem (hlavně na Evropě 2 nemluvili celý den skoro o ničem jiném :o(. Nicméně i tak jsem po příchodu domů z práce rychle upekla zkušební várku bezlepkových muffinů – chci z toho udělat tak trochu tradici (vloni jsem zkoušela Hraběnčiny řezy), že budu na Halloween vždycky něco dobrého na zub péct – koneckonců je to další dobrá příležitost si zamlsat a zkrátit si tak čekání na Vánoce :o). Bezlepkové muffiny jsem pro jistotu zkoušela ve dvou variantách – ála biskupský chlebíček s kousky čokolády, oříšků a kandovaného ovoce a ála mramorová bábovka, takže s trochou těsta obohaceného kakaem – obojí bylo výborné, i když ty "biskupské chlebíčky" byly přeci jen asi o fous chutnější :o). Jediným mínusem byl fakt, že nemám takový ten speciální plech na muffiny, takže jsem je prostě nakydala do papírových košíčků a dala péct, díky čemuž pak nedržely úplně ten správný tvar (ale na chuti jim to neubralo :o). Proto jsem se rozhodla, že si pod stromeček nasbírám body za nákupy v Albertu a pak si tam jeden muffinový plech za 99 Kč vyzvednu (přece jen se mi nechce kupovat za 349 Kč z Tescomy). Jinak recept na základní bezlepkové muffinové těsto je následující:
Bezlepkové muffiny
80 g másla nebo Hery (necháme rozpustit na sporáku nebo v mikrovlnce)
100 g cukru krupice
2 celá vejce
120 g bezlepkové mouky (resp. 1 vanilkový pudinkový prášek a zbytek bezlepkové mouky)
½ kypřícího prášku do pečiva
Celá vejce šleháme s cukrem asi 3 minuty, pak do nich zašleháme bezlepkovou mouku s kypřícím práškem (já jsem dala svoji klasickou Jizerku, kterou mám vždycky doma, a jeden balíček vanilkového pudinku) a nakonec přidáme rozpuštěnou Heru a už jen lehce zamícháme. Těsto případně dochutíme (přidáme nasekanou čokoládu, oříšky a kandované ovoce nebo pak do zbytku zamícháme kakao), nalijeme do papírových košíčků a pečeme zhruba na 175 stupňů celsia (v předem vyhřáté troubě).
A když byly muffiny upečené (a krátce nato i ochutnané :o), začala jsem se připravovat na večer. Ony vlastně ty strašidelné jízdy MHD začínaly už odpoledne, ale to bylo určené hlavně pro děti a v osm a v devět večer pak byly jízdy pro dospělé. Co se líčení týče, našla jsem si nějakou inspiraci na webu, pak zvážila své výtvarné schopnosti a dostupný materiál a nakonec jsem si udělala hnědočerné "mývalí" kruhy kolem očí (mám jedny takové hodně tmavé oční stíny), zbytek obličeje jsem zabělila pudrem a kolem rtů jsem si tmavě hnědou tužkou na oči nakreslila švy :o). Pokud jde o účes, měla mamka v neděli večer šichtu u zaplétání copánků, takže jsem v pondělí už od rána měla na hlavě patřičné "afro" :o). I když teda musím říct, že oproti tomu, jak si to pamatuju ze základky, kdy jsem si nechávala dělat tuhle "trvalou" poměrně často, bylo těch copánků nějak míň a byly podezřele tenčí :o(. Asi si nechám dát od Ježíška nějaké vitamíny na vlasy, aby se to trochu zlepšilo :o).
No a pak jsem se navlekla do tylové sukně, na ruce jsem si natáhla síťované polorukavičky, na hlavě si vytvořila umělecký rozcuch pomocí několika menší culíků a mohlo se razit do ulic, přičemž musím říct, že mě docela bavily ty překvapené pohledy a výrazy kolemjdoucích a spolucestujících v trolejbuse na nádraží :o). Jenom ty davy na zastávce na strašidelný autobus mi trochu kazily radost, i když řidiče, kterého přivezli speciálním černým autem a tahali ho ven z rakve, měli vymakaného suprově :o). Sem tam tam pobíhalo i několik okostýmovaných průvodčích a vlastně celý autobus měli krásně nazdobený – zvenku pomalovaný umrlci a uvnitř ověšený nejrůznějšími netopýry a čarodějnicemi, tyče byly omotané černou pytlovinou nebo co to bylo, místo klasického osvětlení byly všude jen malé žárovičky a tak vůbec. Jediné, co mi jízdu autobusem kazilo, byl ten hrozný nával lidí – bylo tam totiž tak namačkáno, že jsme si vlastně nemohli celou výzdobu ani pořádně prohlédnout (podle všeho byla zadní část autobusu úplně zatemněná a strašidelní průvodčí tam podle jekotu, který se čas od času ozýval, asi prováděli cestujícím nějaké zlomyslnosti). Navíc tím "dospěláckým" autobusem cestovalo na můj vkus až příliš mnoho dětí, všichni se na sebe mačkali, takže jste se nemohli pomalu ani hnout a z eskapád bavičů "průvodčích" jsme nic neslyšeli, ani neviděli :o(. Čekala jsem, že tam budou mít pro cestující připravený nějaký program nebo tak, ale nedělo se nic. Jen hlášení zastávek bylo veršované do nějakých rádoby strašidelných básniček (samí umrlci, kostlivci a tak). Pak to zachraňovala zastávka u hřbitova, kde autobus zastavil a my jsme mohli na chvilku vystoupit a prohlédnout si jeho oficiální strašidelnou posádku (občas to bylo docela těžké poznat, protože jsme byli skoro všichni v kostýmech :o) a při zpáteční cestě na nádraží nás řidič několikrát protočil na kruhovém objezdu, takže jsme uvnitř všichni "leželi" na jedné straně :o). Jinak to ale nebylo nic až tak světoborného, takže příští rok, jestli budu chtít slavit Halloween zase v kostýmu, vyrazím asi radši někam na mejdan nebo tak :o)
