Pohádky pro Emu jsou dalším českým filmem, na kterém jsem byla v listopadu v kině, konkrétně v pondělí 14. listopadu opět odpoledne po práci, ale na rozdíl od Bezva ženské na krku jde o klasický romantický film s vánoční atmosférou a nezastírám, že mě na něj do kina přivedl hlavně Ondřej Vetchý (kvůli tomu, že měly premiéry tak krátce po sobě, budu mít tyhle dva filmy asi už navždycky spojené k sobě jako hromadné balení :o)
Zápletka spočívá v tom, že lehce sucharský právník Petr Miller, žijící v Londýně, jednoho dne zjistí, že má ve své vlasti osmiletou dcerku, o kterou se musí postarat, protože její maminka měla vážnou dopravní nehodu a nemá jiné žijící příbuzné. K tomu stačí přidat komisní sociální pracovnici, která chce malou Emu za každou 
cenu umístit do dětského domova, a nutnost sehnat někde narychlo nějakou přítelkyni, která by s Petrem byla ochotná předstírat spokojenou rodinku, aby jim sociálka svěřila dítě do péče, a v kombinaci s vánočně vyzdobenou Prahou je romantika na světě, teda alespoň na první pohled. To, co v traileru vypadá, že by mohlo fungovat, pak mělo na plátně z mého úhlu pohledu poměrně velké trhliny a film celkově mi přišel kostrbatý a neuhlazený. Neřeší se tam spousta důležitých věcí jako např. Petrův vztah s Eminou matkou, což bylo přinejmenším zvláštní, ale především podle mě skřípou základní kameny celého děje jako je důvod, proč musí Petr s malou Emou bydlet v hotelu a ne u ní doma (i když tohle bych ještě byla ochotná zkousnout, jakože kvůli dědictví a tak), nebo proč musí mít Petr kvůli úřadům partnerku, když už mu vlastně Emu do péče daly, nebo onen strašák v podobě vězení za předstírané manželství (sice nevím, jaké jsou u nás tresty za uzavření fiktivního manželství kvůli adopci dítěte, pokud to vůbec někdo dělá, ale rozhodně vás hned na místě nezhaftnou a nezavřou do basy :o( ano, obviní vás a tak, ale tak drsné, jak se nám snaží ve filmu nabulíkovat, to určitě nebude, navíc si ani nejsem jistá, jestli by šel člověk za něco takového skutečně do vězení, v Anglii možná, ale u nás? :o(. Zkrátka mi v Pohádkách pro Emu přišlo docela dost věcí přehnaných, resp. zjednodušených, a jakoby nelogicky do sebe našroubovaných, jenom aby se nějak vystavěla ona chatrná kostra celého příběhu, a zavdal se důvod, proč by měl Petr trávit čas se sympatickou hotelovou recepční Marií v podání Ani Geislerové, což je velká škoda, protože v některých okamžicích byly Pohádky pro Emu moc milé, dojemné a lidsky opravdové. Kéž by si jen scénáristé bývali dali víc práce a nějak líp to promysleli a nezazdili tyhle skvělé momenty vždycky něčím naprosto přitaženým za vlasy :o(
Abych ale nebyla jenom negativní, musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak je malá Ema přesvědčivá a přirozená (mimochodem její představitelka se taky jmenuje Ema :o), byla neskutečně roztomilá, ale ne nijak přeslazeně, spíš tak jako normálně, civilně, jak umí být malé děti k sežrání roztomilé, když jsou hodné :o). To se mi moc líbilo. V žádném případě se pak jakožto divák nebudete Petrovi divit, že se rozhodl se o ni postarat, i když si vlastně nebyl úplně stoprocentně jistý, že je to opravdu jeho dcera. Stejně tak se mi líbil i fakt, že Ondřej Vetchý alias Petr Miller mluví celou dobu spisovnou češtinou a neumí moc dobře vykládat pohádky na dobrou noc :o). Připadalo mi to neskutečně věrné, protože coby starý mládenec a ještě k tomu právník pohádky ke svému životu nepotřeboval, a moc se mi líbilo, jak se s tím snažil popasovat, stejně jako s celou situací – malou roztomilou holčičkou, morčetem Edou, vstáváním do školy, mikulášskou besídkou (samotná besídka sice bez ohledu na Vetchého čertovský kostým nebyla nic moc, ale Emino oznámení, že v ní bude Petr účinkovat, nemělo chybu :o) a tak dále a tak dále... O to víc pak člověka mrzí, že z toho tvůrci v rámci filmu nevykouzlili něco lepšího, protože potenciál by tam rozhodně byl :o(