Jak už jsem tu psala, nevydržela jsem mediální nápor a i já jsem se nechala strhnout k návštěvě pokračování pohádky Anděl Páně v kině :o). Bylo to takové stylově předmikulášské kulturní zpestření adventu, na které jsem se opravdu těšila, jen jsem možná neměla mít tak vysoká očekávání (podpořená masovou spokojeností v recenzích na webu :o(.
Nebeský začátek byl naprosto skvělý – s Jiřinou Bohdalovou putující z Očistce na přezkoušení, při kterém jí geniálně vtipným způsobem napovídá čert Uriáš, a s Josefem Abrhámem, kterému zlobiví andělíčkové malují křídou nad hlavu parohy :o). Škádlení a honička kolem stromu Poznání a nehoda s jablkem by ještě taky ušla, ale jakmile se dvojka hlavních protagonistů ocitne na zemi, přišlo mi, že příběh ztrácí šmrnc. Opravdu hodně mě mrzelo přiblblé opakování stejných chyb jako v prvním dílu, kdy je anděl Petronel stejně prostoduše přesvědčený, že najít zatoulané jablko Poznání bude brnkačka (jako by se ze svého předchozího dobrodružství mezi smrtelníky vůbec nepoučil nebo prodělal v nebi lobotomii, přičemž nějakou formu mozkové degradace prodělal tentokrát bohužel i Uriáš :o(. A přitom z toho mohli udělat trumf a vyhnout se tomuhle 
klasickému klišé s opakováním stejných vtipů, které fungovaly v předchozím díle, protože opakovaný vtip už přestává být vtipem a divák se zpravidla těší spíš na něco nového – o co zajímavější to mohlo být, kdyby nechali Petronela už od začátku frflat, že bude hrozně těžké najít na zemi jedno osamocené jablko, ne-li přímo nemožné, a pak mu to třeba trochu ulehčit (např. ho shodit přímo do místa, kam jablko spadlo, protože to jejich úvodní němé pochodování zasněženou krajinou tady stejně postrádalo smysl) – to by rozhodně nikdo nečekal :o)
A nevyužitá zůstala i ona mikulášská zápletka, kdy hlavní hrdinové nijak nekomentují, že se na zemi ocitnou vlastně bez jakéhokoliv "krytí", a kdy jejich setkání a boj s konkurenční partou koledníků zůstane de facto bez pointy (nemluvě o tom, že jsem doufala, že třeba i takový Pavel Liška coby čert dostane větší prostor :o( – jak se říká, s tímhle materiálem se dalo pracovat daleko líp a mnohem víc si s tím vyhrát. Sice to jejich koledování a vyjmenovávání dětských prohřešků bylo dalším světlým a vtipným bodem celého filmu (jen mi přišlo trochu zvláštní, že jejich hříchy znal anděl a ne čert), ale většinu z něj už tvůrci prozradili divákům v upoutávkách, a ani přes Uriášovo "Ty nevíš, co z nich vyroste." to nedokázalo Anděla Páně 2 zachránit. Podobně do ztracena totiž vyprchá i další zápletka se zlým majitelem krejčovské dílny Košťálem, u kterého pracuje maminka malé kolednice Anežky a který nakonec na Petronela ani nevystřelí, když mu slibuje, že ho pošle na věčnost :o(. Zkrátka já bych se nebála udělat si víc šprťouchlata z toho, že jsou skutečný anděl a čert (plus bych je nenechala, aby se svých kolednických soků tak přemrštěně báli, ale dovolila bych jim i trochu zamachrovat – víc než jen rozdělením toku Vltavy – čímž bych se pak třeba vyhnula i onomu jalovému závěrečnému zatčení, ke kterému dojde nejspíš jen proto, že Boží mlýny melou :o(, a rozhodně by neškodilo, kdyby si autoři rozmysleli, jak to mají jejich hrdinové s nadpřirozenými schopnostmi, protože vykouzlit mince se Uriášovi nedařilo, ale lampy lusknutím prstů rozsvěcí jako na běžícím pásu (což mě přivádí i k tomu, že vlastně nikdo neřešil, když Petronel "prodal" svůj klíč od Nebeské brány :o(
Oproti prvním dílu tu mně osobně znatelně chyběl nějaký ucelený děj, stěžejní příběh na zemi (srovnávání se holt člověk nevyhne a zrovna tohle bylo v jedničce krásně promakané a všechno do sebe nakonec zapadlo, jak poklice na hrnec), na jehož pozadí by se mohli jeho dva nadpozemští hrdinové vyblbnout. Jejich škorpení totiž samo o sobě nestačí a ani moc nefunguje, navíc mi přišlo dost těžko uvěřitelné i ono domnělé milostné jiskření mezi ovdovělou švadlenou Magdalénou a čertem Uriášem, protože by jí stejně jako Petronel mohl dělat spíš tatínka než nápadníka (zařízla bych to u toho jejich pěveckého vystoupení, protože to bylo povedené, ale dál bych to nerozváděla). Podobně diskutabilní mi pak připadala i náklonnost Párkaře v podání Vojty Dyka, neb vůči dceři své vyvolené neprojevil ani takovou tu obyčejnou dobrosrdečnou laskavost s nějakým tím párkem pro chudé hladové dítě zdarma, a o půl hodiny později u něj najednou můžou dokonce i zůstat bydlet :o(. Ale abych nebyla jen negativní, nebudu zastírat, že mě potěšilo krásné prostředí historických uliček Českého Krumlova, kde se příběh Anděla Páně 2 odehrává, včetně gotického Kostela sv. Víta, možná o to víc, že to jsou všechno místa, která na vlastní oči dobře znám :o). Celkově jsem ale od téhle pohádky čekala víc, zvlášť když na ni všichni pějí takovou chválu :o(