Letos se nezvykle hodně těším na Vánoce a začala jsem s tím poměrně brzy – vánoční nálada se mě drží už někdy od půlky listopadu, kdy dvanáctého napadl první letošní sníh a já si hned pustila animák Velká vánoční jízda :o). S adventem pak o víkendech pravidelně jedeme ve večerní projekci pohádek (začali jsme Sedmerem krkavců a pokračovali "mikulášskou" S čerty nejsou žerty :o). No, a protože se mi letos navíc nějak zastesklo po takových těch úplně obyčejných slepovaných pernících politých čokoládou, které jsme coby děti dostávali s mikulášským nebo čertovským potiskem a vlastně na nich nic nebylo (podle letáků jsou v obchodech k dostání za pár korun dodnes), ale s bezlepkovou dietou se stal malý zázrak i z něčeho tak obyčejného, rozhodla jsem se udělat takovou menší generálku na pečení cukroví a podle receptu na bezlepkové perníčky vytipovaného z mnoha nejrůznějších adeptů na internetu spáchat něco na ten způsob :o)
Bezlepkové perníčky
500 g bezlepkové mouky Jizerka
180 g moučkového cukru
3 vejce
50 g másla
1 kypřící prášek do perníku
2 lžičky medu
Máslo se utře s cukrem a vajíčky do pěny, potom se přidá med a opět se pořádně zamíchá, nakonec se přidá mouka smíchaná s kypřícím práškem a kořením a všechno se zpracuje v těsto, které je dobré nechat v mikrotenovém sáčku nebo potravinové fólii odležet v lednici alespoň do druhého dne. Z těsta se potom vyválí placka, ze které se vykrajují požadované tvary, dají se na plech vyložený pečícím papírem a pečou se na 150 stupňů (v receptu sice byla teplota vyšší, ale já jsem zvyklá péct všechno cukroví na 150 horkovzdušně, takže jsem to zkusila i tady a perníčky se bez problémů upekly :o). Jinak pokud chcete mít perníčky pěkně lesklé, musí se ještě horké potřít rozšlehaným vajíčkem.
Vzhledem k tomu, že šlo o zkušební várku a nechtělo se mi dělat těsto hned z půl kila bezlepkové mouky (přeci jen to není zrovna laciný špás a kdyby pak byly perníčky nepoživatelné...), musela jsem si recept trochu upravit a pokrátit množství surovin na dvě třetiny (jakože na dvě vejce). A příště zkusím použít jen obyčejný kypřící prášek do pečiva a k tomu lžičku perníkového koření přesně, jak je to v původním receptu (letos jsem musela i pro ten kypřící prášek do perníku letět na poslední chvíli do krámu :o) a možná Heru místo másla, protože takhle byly perníčky po upečení tvrdé jako beton (i když po promazání marmeládou naštěstí do dalšího dne krásně změkly :o). Těsto jsem si zadělala už v pátek před odchodem do kina na Anděla Páně 2 – mimochodem nenechte se při jeho zpracovávání zaskočit jeho zprvu trochu zvláštní konzistencí, po zamíchání veškeré mouky dostane tu správnou hustotu a při válení se pak už nedrolí ani netrhá :o) – a nechala ho uležet v lednici, v sobotu odpoledne jsem pak perníčky upekla (plus jsem dopoledne ozdobila náš ekologicky umělý stromek) a v neděli jsem slepovala a polévala, až se ze mě kouřilo :o). Jinak jsem letos opět neodolala a koupila si na našich vánočních trzích i nějaké to nové vykrajovátko (kromě středových vykrajovátek, se kterými se chystám vyřádit u lineckého, ještě jednu čtvercovou "sadu", kterou jsem použila právě na perníčky, resp. na jejich část, zbytek jsem pak vykrájela improvizovanou obdélníkovou "formičkou" z krabičky od špendlíků :o). Slepovala jsem rybízovou marmeládou a pak potírala roztajenou čokoládou na vaření a věřte nebo ne, ale výsledek byl výborný a chuťově přesně jako ty perníky, o kterých jsem snila :o). Nejspíš je už od teď budu péct na každého Mikuláše, protože ke správnému adventu přece perníčky patří, no ne?
Co se týče tradičního mikulášského příletu anděla na náměstí, byla jsem se na něj sice letos po menší pauze podívat, ale snad poprvé v historii jsem během jeho příletu nefotila jako o závod a naopak jsem si jen užívala atmosféru a usrkávala svůj oblíbený (a letos vlastně první) dětský vánoční punč s oříšky a rozinkami :o). Navíc díky tomu, že jsme stáli kousek od punčového stánku, jsem taky letos poprvé viděla onu obří (údajně třináctimetrovou) loutku anděla, která pak vždycky objíždí celé náměstí kolem dokola, z bezprostřední blízkosti (mimochodem je poháněná nějakým motorem a z rukávů se jí nesype zlato, ale bílé papírové vločky, které jsem si na kabátě nevědomky přinesla až domů :o), což už mi nedalo, takže jsem foťák stejně nakonec vytáhla (měla jsem ho s sebou hlavně proto, abych vám vyfotila náš vánoční strom a tak :o). No, a protože jsem hodná holka, upustil anděl během svého letu z Černé věže i nějakou tu nadílku, která na mě čekala v punčoše doma :o)
Tak doufám, že jste na tom byli podobně a naše komunita na píše.cz neutrpěla při včerejších nájezdech čertů příliš velké ztráty :o). Pro jistotu se hlaste dole v komentářích, ať máme přehled :o)
