Rebarbora | Ježení v roce 2016

Tak jsem letos byla asi obzvlášť hodná, protože jsem toho našla pod stromečkem fakt hodně :o). Kromě kabelky s dlouhým popruhem (tzv. crossbody), kterou jsem si sama vybrala v Deichmannovi, huňatého svetru z Takka a nadkolenek z New Yorkeru jsem dostala ještě i pořádnou knihu, konkrétně čtvrtý díl Měsíčních kronik s názvem Winter, u které jsem neodolala a už včera jsem se pustila do čtení :o). Pak taky roztomilou mističku se sovami, abych si nemusela půjčovat od mamky tu její, co dostala vloni :o), broušenou vázičku a krásné náušnice s náhrdelníkem z Oriflamu od sestřenky (ty jsem si rozbalila už dřív a vzala si je k šatům na štědrovečerní večeři :o). Potom ještě i vitamínové tablety, abych měla konečně krásně husté vlasy :o), a nějakou tu kačku od babičky, no zkrátka na to, že letos všichni vyhrožovali, že byl Ježíšek nejspíš sestřelen někde nad Sýrií, byla ta nadílka neobyčejně štědrá :o)

Abych se ale jen nechlubila tím, co všechno jsem dostala, musím se taky pochlubit, čím jsem se snažila překvapit své blízké :o). Kromě těch "vážných", opravdových dárků jsem totiž nadělila i pár žertovných balíčků, v nichž čekali nejen plyšáci z Billy Blumír Švestka a Karlík Řapík, ale i kniha s říkankami a koledami doplněná o ilustrace Josefa Lady, aby se nemohli někteří členové rodiny napřesrok vymlouvat, že neznají koledy, když se je snažím přimět něco zazpívat u rozsvěcení svíček na adventním věnci :o)

Jo, a kdyby vás náhodou zajímalo, jak jsem přišla na název tohohle článku, doplňuji na vysvětlenou, že "ježením" je myšlena "ježíškovská nadílka" a lehce to souvisí s mojí raně dětskou představou, když jsme na balkóně vyhlíželi o Štědrém dni Ježíška, že výše jmenovaný bude nejspíš vypadat jako malý ježek (znělo mi to prostě podobně, no :o), ale nikdy jsem u nás na balkóně v osmém patře žádného ježka neviděla – ani o Vánocích, ani nikdy jindy :o(