Nezmaří vánoční koncert s filharmonií

30. prosinec 2016 | 23.13 |
blog › 
Nezmaří vánoční koncert s filharmonií
V předvánočním období jsem stihla ještě jednu akci, která už se pomalu ale jistě stává tradicí :o), a sice koncert folkové kapely Nezmaři s Jihočeskou filharmonií, přičemž to byl opět úžasný zážitek, při kterém jsme se zase hodně nasmáli, až mi i slzičky tekly :o)
Dnem D se stalo úterý 13. prosince 2016 (letos měli Nezmaři s filharmonií dokonce tři koncerty po tři večery za sebou a my si vybrali zlatou střední cestu, hlavně kvůli té třináctce v datu :o) od sedmi večer ve vánočně vyzdobeném sále Jeremiášovy koncertní síně alias původně Kostele sv. Anny, kde na nás Nezmaři čekali v poněkud změněném složení, kdy kvůli nemoci jejich stálé zpěvačky Šárky Benetkové povolali zálohy v podobě mladé (prý kamarádky) Terezy Švecové, nicméně děvče se své úlohy zhostilo se ctí a dokonce údajně trochu mluvila i do repertoáru :o). Upřímně se musím přiznat, že po návštěvě jejich koncertu v létě, kde měli pánové dost podobné průpovídky jako při loňském vánočním koncertu s filharmonií, jsem se trochu bála, jestli se i tady nebudou zase opakovat, ale naštěstí tomu tak nebylo a kromě svých nových písniček, které hráli už v létě a které se s nimi trošku hůř zpívají, protože je ještě nenahráli na žádné cédéčko (hodně se mi líbí romantická "Zas mi scházíš, zas tě hledám..." :o), přišli i s novými vtípky a příhodami a vymyšlené měli i zbrusu nové zábavné hudební číslo :o). Třebaže folk ani Nezmary běžně neposlouchám a rozhodně si je nepouštím do sluchadel, jejich živé koncerty mě neskutečně baví – jsou totiž trošku jako malí kluci, neustále se popichují a vtipkují, což je hrozně milé a vždycky s sebou strhnou i všechny ostatní, včetně jinak poměrně distingovaného pana dirigenta Talicha :o). Mám u nich pokaždé pocit, že nejsme na koncertě, kde máme jen poslušně sedět a sem tam si s nimi pobrukovat, ale že je to spíš jako na nějakém mejdanu, kde nás vždycky vtáhnou do děje a jsme tak toho všeho součástí, nikoli pouhými diváky :o)
Letošní vtípky se dost točily kolem toho, kolikátý že je to vlastně ročník těchhle jejich vánočních koncertů s orchestrem Jihočeské filharmonie – někteří tvrdili, že osmý, jiní že devátý, desátý a postupem času se ve svém špičkování (ke kterému se s radostí přidával i pan dirigent) dostali k tomu, že možná dokonce už jedenáctý ročník :o).

Každopádně v samém závěru se tak nějak usnesli, že příští rok bude asi teda jakože výročí (teoreticky desáté :o) a poprosili nás, jestli bychom si nemohli na koncert v roce 2017 přinést také nějaké ty vánoční čepičky, sobí parůžky, čertí rohy či andělské svatozáře, které si orchestr a Nezmaři vždycky nasazují, když hrají nějakou písničku s vánoční tématikou, což mi samozřejmě přišlo jako úžasný nápad a mám to jako upomínku s velkým červeným vykřičníkem, že musím o příštím adventu něco takového (a pokud možno slušivého) sehnat :o). Jinak pan dirigent měl letos při těchto příležitostech andělskou svatozář a opět mu to moc slušeno, nemluvě o tom, že se krásně odboural při uvádění jedné ze skladeb, které v rámci koncertu hrála jen samotná filharmonie, když nám začal vykládat, že se rozhodli pro výběr tanga – a tady pan dirigent s úsměvem podotkl, že toho tance, ne spodního prádla – a jal se nám vysvětlovat dál, že skladba je od jihoamerického autora, který je známý zejména tím, že se specializoval na skládání tang, přičemž tady už začalo jít do tuhého a pan dirigent chvíli bojoval s výbuchem smíchu (no nakonec marně :o), nás samozřejmě strhnul s sebou (stačilo jen málo, protože už to jeho potutelné usmívání se u předchozí poznámky o tangách coby spodním prádle spolu s krásně stydlivým červenáním bylo dostačující :o), načež jakékoli další pokusy o souvislý hovor vzdal se slovy: "Já vám to dopovím až potom." a raději začali s orchestrem rovnou hrát (o tom, že nám následně ke skladbě ani autorovi nic nedopověděl, raději pomlčím – asi by to bylo nad jeho síly, stačilo, že si z něj v průběhu koncertu Nezmaři utahovali, jakože nám něco řeknou k té a té písničce, ale že toho bude určitě víc, než nám řekl pan dirigent apod. :o)

Taky se nám pochlubili s historkou o své úplně první trofeji z festivalu Porta, kde letos dostali ocenění i za celoživotní dílo nebo jak to správně nazvat (zkrátka Zlatou Portu, kterou pak nechali kolovat publikem :o), která je naneštěstí keramická, a protože z ní měli opravdu velkou radost (neb nepočítali, že vůbec něco vyhrají), nosili ji všude s sebou během bujarých oslav svého vítězství celou noc až do dalšího dne ráno, přežila prý i cestu vlakem domů z Plzně a s předčasným výstupem v Hluboké nad Vltavou (neb jim došlo pivo na další oslavování :o) a nečekaně ji rozbil až dvanáctistrunný kytarista Pavel Zajíc u sebe doma, kde prý měli za hlavními vchodovými dveřmi ještě tzv. lítačky, které si byl dle svých slov zvyklý otevírat dobře mířeným kopnutím, aby bez úhony prošel, ale zrovna ten den prý byly asi nějak namazané či co (basák Pavel Jim Drengubák to nezapomněl okomentovat: "Jestli spíš nebyl namazanej někdo jinej." :o), no a zkrátka kytaristu Zajíce i s trofejí připlácly :o). Byla to prý pak doslova archeologická práce slepit všechny ty střepy dohromady :o). Ale zase nás díky tomu uklidňoval, že se nemusíme bát, kdyby někdo tu jejich letošní zlatou trofej rozbil, protože už prý má ve slepování praxi :o).
No a speciálním zábavným hudebním číslem byla letos "Čárdyho montáž", ke které se dostali trochu obšírnějším vyprávěním o tom, jak se snažili zjistit původ jména Drengubák, když je to prý poslední dobou tak moderní, údajně i volali do jistého rádia, kde tomu mají přímo věnovaný pořad, ale tam prý je odbyli s tím, že řeší jen česká jména :o). Nakonec prý vypátrali, že má nejspíš maďarský původ, což je údajně taky možná důvod, proč se mu líbí následující skladba. Původně prý měli problém zjistit, co je to zač, protože Pavel Drengubák si ji pamatoval z dětství od svého strejdy, který jezdíval po montážích a říkal mu, že je to písnička od nějakého Čárdyho :o). Ve skutečnosti se z toho ale vyklubal Montyho čardáš, který si s nimi zahrál i pan dirigent Talich na housle (a musím říct, že úžasně :o), Pavel Jim Drengubák hrál na svoji basu a kytaristi se shlukli u jedné kytary, přičemž šestistrunný kytarista Tonda Hlaváč si k tomu přinesl dvě polévkové lžíce – říkala jsem si, jasně, bude na ně hrát jako na perkuse, ale ono ne, oni si je klidně použili jako paličky na cimbál, přičemž Pavel Zajíc mačkal akordy a Tonda Hlaváč "řezal" lžícemi do strun hlava nehlava (v mezihrách je pak samozřejmě kromě jiného používal i jako perkuse :o). To by mě upřímně řečeno nikdy nenapadlo, ale bylo to super, navíc když si kvůli tomu musel Tonda Hlaváč povolit pár knoflíčků na frakových kalhotách, aby mohl ke kytaře náležitě přidřepnout, a Pavel Zajíc to nezapomněl okomentovat slovy: "No jo, na blbiny, to vás užije." :o).
Nezmaři jsou zkrátka neskuteční vtipálci a my s nimi opět strávili báječný večer, který člověka přivede na lepší myšlenky, ať už tam přijde se sebečernější náladou :o). Už teď se nemůžu dočkat dalšího ročníku!

Vánoční Nezmaři 2016

Foto opět z facebookových stránek Jihočeské filharmonie :o)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší