Sice jsem původně plánovala, že napíšu jeden souhrnný článek, kterak vypadá moje hledání nového dobrého seriálu, na nějž bych mohla koukat, ale prostě jsem to nevydržela a o dojmy z tohohle počinu britské televize BBC se s vámi musím podělit hned ještě za tepla :o). Koukat jsem na něj začala teprve nedávno (vlastně těsně před koncem roku), ale už teď vím, že je to po dlouhé době zase jeden seriál, který mě opravdu chytil. Díl od dílu mi Poldark zatím připadá lepší a čím dál víc mě baví, nemluvě o tom, že mám chuť pouštět si jednotlivé epizody pořád a pořád dokola :o)
Co se děje týče, hlavním hrdinou je mladý kapitán Ross Poldark (v podání irského hezouna Aidana Turnera :o), který se vrací 
z americké války o nezávislost, v níž bojoval na straně prohrávajícího britského království, a po návratu domů zjišťuje, že jeho otec zemřel, panství chátrá a jeho vyvolená Elizabeth se mezitím, co byl pryč, zasnoubila s jeho bratrancem Francisem, protože si myslela, že je mrtvý. Na první pohled to tudíž nevypadá na bůhvíjak nadějnou budoucnost, jenže Ross Poldark je tvrdohlavý paličák, který rád trochu pokouší společenské konvence, a tak si s tím díky tvrdé dřině a troše toho trápení nějak poradí :o). Moc se mi líbí celkové zpracování a stylizace, včetně občasných dlouhých zasněně poetických záběrů do překrásné cornwallské přírody zalité sluncem s trávou povlávající ve větru a zčeřeným mořem (to mi docela hodně připomíná mou oblíbenou filmovou verzi Pýchy a předsudku s Keirou Knightley :o), kostýmy, výprava a tak, přijde mi, že v takovéhle kvalitě to leckdy nemívají ani některé celovečerní historické filmy. Navíc jsou v Poldarkovi překvapivě dobří herci – např. Elizabeth je schopná dát jediným nenápadným pozdvihnutím obočí jednoznačně najevo, že ví, jak se věci u Rosse v "domácnosti" mají :o), stejně jako s Demelzou coby divák prožíváte její téměř hmatatelnou panickou hrůzu během návštěvy panství Trenwith, kdy se snaží udělat co nejlepší dojem, a žádný komentář nepotřebuje ani Rossův fascinovaný výraz, když Demelza zpívá (i největšímu tupounovi dojde, že pokud k ní doteď nic necítil, v tuhle chvíli se rozhodně zamiloval :o). Moc se mi taky líbí to, že jako divák můžete fandit i vedlejším postavám – především Rossově sestřenici Verity, která je ve svých pětadvaceti letech už vlastně téměř odepsaná stará panna a které nepokrytě držím palce, protože je moc hodná a ze všech příbuzných stojí jako jedna z mála na Rossově straně :o)
Jinak Poldarkovi nechybí ani vtip – prozatím jsem se nejvíc nařezala u scén, kdy Demelza plnila příkazy svého pána pomalu ještě dřív, než je vyslovil (Ross: "Kdy bude večeře?" Šup, na stole mu přistane kastrol :o), potom i chleba, pivo... "Mohla by ses snažit neusuzovat, že jsem tak neskutečně předvídatelný?" :o), a potom když mu Demelza za zády opatrně našlapovala v oněch nóbl šatech, co si bez dovolení vyzkoušela (dost často se totiž v nepřítomnosti svého pána toulala domem a se zbožnou úctou si prohlížela Rossův pokoj se všemi těmi knihami, cembalem...), a doufala, že svého pána obslouží, aniž by si všiml, že je má na sobě – to jsem se mohla taky potrhat smíchy :o). 
Samotný Ross Poldark se svým hlubokým hlasem a zvykem vydávat svým sloužícím příkazy bez jediného slovíčka "prosím" působí na první pohled celkem drsně, jako takový nevrlý bručoun, a musím říct, že mi ty jeho strohé, úsečné věty jako "Fetch me the rum." nebo "Close the window." občas zněly až jako prásknutí bičem a pokaždé mě trochu zarazily, zvlášť když je vždycky zavrčel, aniž by se na své zaměstnance vůbec podíval :o). Na druhou stranu je ale z jeho činů jasné, že pod drsnou slupkou ukrývá dobré srdce (už jen to, že v prvním díle zachrání chudou otrhankyni Demelzu a nabídne jí práci ve svém domě :o), protože pro své nájemce i sloužící dělá mnohem víc, než lidé z jeho společenské třídy vůbec považují za správné (třeba právě Demelze koupí plášť, když zjistí, že nemá nic pořádného na sebe – a asi nemusím říkat, jakou z něho měla radost :o), uvažuje o nich jako o lidských bytostech a vůbec se k nim chová laskavě. Navíc si je sám moc dobře vědom, že se občas chová trochu neurvale, a umí svůj mužný hlas i hezky zjemnit, až zní něžně jako omluva ("Copak už sis nezvykla na dům, na práci... na moje nálady?" :o), nemluvě o tom, jak mu to sluší, když se konečně jednou za čas usměje :o). Taky se mi líbí, jak si zvykl před Demelzou uvažovat nahlas a de facto se jí tak svěřovat se svými myšlenkovými pochody, trápeními a plány a ona mu na oplátku zvládne i sem tam poradit nebo ho utěšit, protože vždycky vidí na všem to dobré (Ross: "Mám na čele napsáno ,idiot‘?" Demelza: "Ne, pane." Ross: "A stejně jsem zase naletěl. Postavil jsem si iluzi z mrknutí a úsměvů a zatím..."). No zkrátka a dobře, Ross Poldark je neskutečně okouzlující hrdina, který si mě beze zbytku získal už jen tím, jak svým odjezdem do války dospěl a načerpal životní moudrost, a jak se trápil pro svoji původní lásku Elizabeth :o)
Kromě ústředního mužského hrdiny jsou ale v seriálu i mimořádně krásné všechny hlavní ženské hrdinky – jak Rossova vyvolená Elizabeth, tak Demelza (přestože ta to v prvních dílech zdárně maskuje chudinskými hadry :o), a celkem pěkná je i zdejší místní lehká děva Margaret :o). Jedinou nevýhodou tak je pouze fakt, že první série Poldarka má pouhopouhých 8 dílů (a druhá jenom deset :o(. Snažím se si je proto šetřit co možná nejdéle (nejlépe do doby, než mi přijdou objednané první tři díly knižní předlohy :o) a opravdu si je vychutnávám (v rámci čehož už jsem zvládla zkouknout některé díly i víckrát :o). Tak dost básnění, jdu se koukat na pátý díl :o)
