Nevím proč, ale letos mě už krátce po Novém roce všechna ta vánoční výzdoba v bytě, včetně stromku, nějak rozčilovala, takže jsem se nemohla dočkat Tří králů (a to jsme si ji některé roky nechávali klidně i déle, neb máme všechno z plastiku, takže nehrozí, že by něco uvadlo nebo začalo opadávat jehličí :o). První lednovou sobotu dopoledne jsem se tudíž pustila do likvidace všeho vánočního a nadávala u toho jako špaček, že jestli mamka příští rok zase vytahá všechny serepetičky, už to uklízet nebudu, protože je to akorát pro zlost a nikdo si nikdy nepamatuje, v které krabici co bylo, a pak je problém to do nich našťouchat :o(. Nutno dodat, že jsem asi byla oslabená a otrávená v týdnu absolvovaným očkováním proti tetanu, protože teď když se nad tím tak zamýšlím, to vlastně nebylo až tak strašné :o). Každopádně jsem nám za odměnu upekla čokoládovou variantu kynutého skořicového kringelu, k níž mě inspiroval článek na Seznamu, kde mu říkali židovská babka a já se u toho samozřejmě neubránila vzpomínce na Vypravěčku. Pokud jde ale o výsledek, zůstanu do budoucna věrná spíš jeho skořicové variantě – jednak se mi to bezlepkové těsto po natření Nutelly rozmáčelo a tudíž trhalo, takže výsledný pletenec nevypadal moc esteticky, a jednak to bylo až moc sladké a ulepené (i když i tak se po něm jenom zaprášilo a na pondělní svačinku už nic nezbylo :o)
No, a když už jsme uklidili vánoční výzdobu, řekla jsem si, že nastala ideální příležitost zabrat si pro sebe zase stůl v hale a pustit se do dalšího puzzle :o). Koneckonců kdy jindy než během dlouhých zimních večerů, ne? Jako rozcvičku jsem si v sobotu odpoledne střihla puzzle o pouhých 500 dílcích od německého Ravensburgeru, které jsem ke své poslední objednávce dostala zdarma a vybrala jsem si ho hlavně pro onen krásně dovolenkový motiv a zvláštní fakt, že mělo rovnou obsahovat i rámeček. Na ten jsem byla fakt zvědavá, ale ve výsledku mě jejich řešení celkem zklamalo. Myslela jsem si, že to bude nějaká nacvakávací lišta nebo něco takového, která se pak upevní na složené puzzle, ale on byl místo toho rámeček na obraze vlastně jen namalovaný a celé puzzle se skládalo do spodního dílu krabice, jehož stěny se měly rozložit a jakože tvořit "rámeček", což ale v praxi nefungovalo úplně nejlíp, protože se ty strany pořád trochu stáčely dovnitř, takže skládané dílky uprostřed měly tendenci se vyboulovat nebo úplně vyskakovat a někdy byla docela fuška je tam napasovat :o(. Za mě tedy výsledný dojem nic moc :o(. Každopádně složeno jsem měla za necelé dvě hodiny a bylo to tak snadné, že mě to (přesně podle očekávání) navnadilo k dalšímu skládání :o). Brzy se tak nejspíš dočkáte dalšího dílu z druhého kola mé puzzlemánie :o)
Abych ale neseděla celý víkend jen zavřená doma, vyrazili jsme v neděli po obědě i na vycházku do okolí našeho bydliště. V sobotu mě to ani nelákalo, protože mrzlo, až praštělo, tudíž by psa (natož rebarboru :o) nevyhnal, ale v neděli napadl sníh, jakože docela dost sněhu, a když jsem byla vynášet tříděný odpad, tak mě ty nadýchané bílé peřinky všude kolem tak nadchly, že jsem přiběhla domů a dožadovala se vycházky :o). Foto dokumentaci zimní zasněžené krajiny za humny našeho sídliště přikládám níže :o)
Jak vidíte, byl to poměrně plodný víkend :o). A to nemluvím o tom, že jsem si stihla udělat i plán, jak vyzrát na lednové povánoční splíny, kdy se před vámi nový rok rozprostírá jako bezútěšná planina (a zvlášť ten letošní, kdy na nás v celém prvním čtvrtletí nečeká ani jediný státní svátek nebo jiný den volna :o( a vy víte, že budete muset dalších 365 dní chodit do práce od pondělí do pátku, od nevidím do nevidím – to by uvrhlo do deprese i větší optimisty :o(. Nicméně já jsem se rozhodla, že budu v rámci nějakého pozitivního využití času tyhle první tři měsíce především číst, skládat puzzle a vyšívat, aby mi to uteklo, než se venku udělá trochu hezky a budu zas moct vyrážet na výlety, přičemž bych mohla občas i něco přeložit, abych vymetla pavučiny ze své nejzanedbávanější rubriky :o) A co vy? Jak snášíte tohle povánoční vzduchoprázdno?