Ve výsledku jsem vlastně z celého turnaje koukala jen na finále a jeden čtvrtfinálový zápas, protože kvůli všemu tomu biatlonu, tenisu a bůhvíčemu ještě žádný ze snookerových zápasů na Eurosportu neopakovali (možná tak na Eurosportu 2, ale ten nechytáme :o( a naživo se hrálo vždycky až od osmi večer, kdy jsem si u televize ani neškrtla (až na tu neděli, teda :o), ale i tak to bylo celkem fajn.
Původně jsem chtěla rodinné příslušníky přemluvit ke sledování přímého přenosu i v sobotu večer, ale když se ukázalo, že hrají Joe Perry s Barry Hawkinsem, raději jsem netlačila na pilu a nechala si vyjednávací prostor na nedělní finále (v týdnu jsem byla moc vyčerpaná a flegmatická, než abych se snažila bojovat o televizní ovladač :o(. Jako útěchu jsem si v neděli odpoledne pustila alespoň záznam čtvrtfinálového souboje Ronnieho O'Sullivana s Neilem Robertsonem na youtube (díkybohu za internetové záznamy z BBC :o), 
který jsem si vybrala hlavně proto, že už jsem Neila Robertsona dlouho hrát neviděla, a když navíc stál proti Ronniemu, nebylo vůbec co řešit :o). Bez českého komentáře to sice nebylo úplně ono (moc mě baví především ty jejich zákulisní "drby" :o), ale pořád lepší než nic a musím říct, že jsem si po chvíli zvykla i na anglické názvosloví jako "cue ball" nebo "cushion", a teď zpětně nemám v žádném případě pocit, že bych hru sledovala v cizím jazyce :o)
Každopádně čtvrtfinálový zápas Neila Robertsona proti Ronniemu O'Sullivanovi byl poměrně napínavý, a i když to ani jednomu z nich moc nešlo a oba dělali spoustu chyb – Ronnie byl prý po nemoci a Neil vypadal lehce vyjukaně, jako vyplašený králíček (upřímně se mu není co divit, že má z Ronnieho respekt, když proti němu prohrál ve finále Welsh Open v únoru 2016 i v semifinále European Masters v říjnu 2016) – rozhodně to byla zajímavá podívaná :o). První frame sice Neil Robertson zahájil faulem za čtyři body, když mu bílá nedojela až k červeným, ale Ronnie mu pak na oplátku nechal po nevydařené jistotě nabídnutou červenou před pravou horní kapsou, takže mohl Neil potápět a vybudoval si slušný bodový náběh (konkrétně 74 bodů), k čemuž si komentátoři neodpustili perličku o tom, že v roce 2013 dokázal Neil Robertson zahrát sto stovkových náběhů během jediné sezóny a že podle Stephena Hendryho patří do světové trojky, přestože je na sedmé příčce světového žebříčku :o). 
Neil pak měl bohužel trochu kratší přihrávku a šel tudíž radši do jistoty, ale ještě se pak ke stolu dostal, a třebaže nepotopil véčkem červenou na střed, měl dostatek bodů, aby první frame vyhrál.
Ve druhému framu zahrál Ronnie O'Sullivan hned v úvodu dvakrát krátce za sebou touching ball u balíku červených a potom dokonce faul, když po cestě k červeným ťuknul bílou koulí do modré. Neilovi ale následný pokus o potopení taky nevyšel, a tak si chvíli pinkali jistoty, až dokud si Ronnie z jedné moc pěkné přeci jen nenašel cestu ven a nepustil se do potápění ve svém klasickém velkém stylu :o). Stůl sice nebyl nic moc a balík červených byl rozvrtaný do všech stran, ale on si s tím hezky poradil a frame získal, čímž srovnal na 1-1. Třetí frame byl od začátku hodně jistotový, přičemž se pěkné snookery dařily jak Ronniemu O'Sullivanomi, tak Neilu Robertsonovi, a já byla náležitě rozpolcená, protože bych byla nejradši fandila oběma :o), nicméně Neilovi se pak jedna jistota nevyvedla a Ronnie to hned využil k potápění, i když moc bodů ve výsledku neuhrál, protože mu bílá uvízla v balíku červených. Neil se pak taky chopil příležitosti a potápěl, ale po chvíli skončil na skoro stejném místě jako Ronnie a musel jít do jistoty. No, a když pak Neil nepotopil červenou do středové kapsy a nechal ji tak de facto nabídnutou Ronniemu, "Rakeťák" nezaváhal a vystavěl z toho solidní náběh 51 bodů. Nicméně Neil to pak šel ještě zkusit, i když by na vítězství potřeboval snooker, a něco málo potopil, ale pak se mu nepovedla jistota, z čehož byl docela dost naštvaný, a následně ještě fauloval, takže si Ronnie připsal další 4 body. 
Po závěrečné jistotové bitvě potopil Neil Robertson hnědou a chtěl i následující modrou, ale zůstala mu na stole a potopil ji místo něj Ronnie, čímž celý frame definitivně vyhrál. Mimochodem na Masters to Ronniemu zase moc slušelo, jak má ty kratší vlasy a uprostřed jen toho naježeného kohouta, vypadá jako klučík a jeho skutečný věk jednačtyřicátníka prozrazují jen lehce prokvetlé skráně šedinami, když najede kamera blíž :o)
Ve čtvrtém framu Ronnie O'Sullivan krátce po rozstřelu zkazil strk a bílá mu díky mnohonásobné srážce uvízla u balíku červených, takže Neil mohl potápět, jenže ten si po chvíli špatně přihrál na modré a nastala další jistotová bitva. Neilovi se pak hodně nepovedl pokus o potopení červené a porozstřílel spoustu koulí, včetně barevných, takže šel ke stolu Ronnie, ale moc toho taky neuhrál, a opět tak dostal šanci Neil Robertson, který se zdálo, že se vzmužil a na onom těžkém stole zahrál pár opravdu skvělých strků, načež po menším jistotovém pošťuchování u shluku červených v blízkosti černé koule dostal znovu šanci potápět, kterou využil a dalšími pěknými strky frame vyhrál a srovnal tak na 2-2. V pátém framu pak rozjetý Neil Robertson pokračoval v krasojízdě a potápěl hned po Ronnieho rozstřelu, dokonce si poradil i s tím, když mu bílá zůstala po rozražení balíku červených hodně blízko mantinelu, po 59 bodech mu ale při pokusu o další porozražení balíku bílá koule uvízla mezi červenými a on pak strkem s takovými těmi vysokými hrabičkami s "podkovou" nepotopil a ke stolu šel 
Ronnie. Ten však nahrál jenom 16 bodů a taky nepotopil červenou, takže Neil dostal šanci dopotápět dostatečně bodů na výhru, což se mu povedlo excelentně, krásně dopotápěl celou barevnou dohrávku, dokonce i s několika téměř exhibičními strky v závěru a ujal se vedení 3-2. Šestý frame ale už Neilu Robertsonovi tolik nepřál, sice se Ronniemu po 29 bodech vyklepla z kapsy zelená odehrávaná z bodu a měl tak šanci dostat se ke stolu, po pár jistotách dokonce potopil krásným dlouhým strkem červenou přes celý stůl, ale suma sumárum nakonec uhrál jen 35 bodů a pak nepotopil červenou, čímž se ke stolu dostal zpátky Ronnie O'Sullivan, který si šikovně porozstřelil zbývající tři červené, dohrál stůl taky úplně dočista a srovnal stav na 3-3. V sedmém framu předvedl Ronnie pěkné potopení z Neilovy jistoty na zelené u pravé horní kapsy a dostal se do náběhu (vůbec jsem Neilovi nezáviděla, protože nejen že hrál proti někomu jako je Ronnie O'Sullivan, ale ještě ho pronásledovala smůla :o(. Pak ale po 47 bodech zahrál Ronnie haluz na hnědé (hrál jí do pravé horní kapsy, ale koule se vyklepla mezi čelistmi a pak se dokutálela do dolní), což ho celkem naštvalo (bylo vidět, že se vzteká :o), takže zbývající koule rozrazil do jakési jistoty a Neil dostal šanci potápět, jenže potom skončil ve špatném úhlu na červené a po 40 bodech tak raději zahrál jistotu. Pak ale nechal po nepovedené jistotě nastavenou červenou před levou středovou kapsou, kterou Ronnie samozřejmě potopil. Na vítězství ve framu ale Ronnie potřeboval potopit i zelenou a hnědou kouli, které byly celkem těžké, následující modrou na potvrzení svého vítězství už ale Ronnie nepotopil a Neil Robertson to šel ke stolu ještě zkusit (rozhodně mu musím přičíst ke cti, že Ronniemu nic nenechal zadarmo a bojoval jako lev do poslední chvíle :o). 
Chvíli probíhala jistotová strkanice na modré, přičemž na stole zbývaly už pouze tři poslední barevné koule, pak ale Neil nedopatřením modrou potopil a jeho následná snaha o jistotu s pouhými dvěma barevnými koulemi nedopadla nejlíp, takže Ronnie nakonec potopil růžovou a bylo rozhodnuto.
V osmém framu potápěl první Neil Robertson, a to krásně dlouhou červenou, uhrál ale jen 6 bodů a pak mu na stole zůstala červená na střed, načež se své šance chopil Ronnie O'Sullivan, ale po 24 bodech zůstala červená na stole i jemu. Neil pak sice potopil, ale neuhlídal si bílou, která se mu srazila s další červenou v horní části stolu, naštěstí se z toho hezky vysekal úžasným strkem a potopením modré, a když mu pak bílá uvízla v balíku červených, moc hezky se opravil další dlouhou červeno přes celý stůl (podle statistiky na liště má levák Neil Robertson u dlouhých potopení úspěšnost 75% zatímco Ronnie "jen" 50%). Pak se ale ke stolu dostal zase Ronnie O'Sullivan, a i když předvedl další haluz na červené, po které se hezky chytal za hlavu, což komentátoři shrnuli slovy, že tak trochu bojuje sám se sebou, stejně se nakonec propracoval i přes poměrně těžkou růžovou a nahrál dostatečný počet bodů, aby frame vyhrál a zvýšil své vedení na 3-5. V devátém framu opět útočil jako první Neil Robertson, ale po 10 bodech nepotopil a ke stolu šel Ronnie, který však kvůli velkému kopanci na hnědé nepotopil víc než jednu červenou, takže měl Neil šanci pokračovat, jenže místo bodového náběhu se mu povedl poměrně nepříjemný faul, když se při odehrávání dotkl rukávem žluté koule :o(. Následovala menší jistotová výměna, v rámci které se Neilovi povedl opravdu pěkný snooker a vysloužil si za něj i pochvalné poklepání tágem o stůl od Ronnieho, který pak dokonce dvakrát minul červenou a Neil tak získal 8 bodů. Napotřetí už ale Ronnie červenou nejen trefil, ale dokonce potopil a neubránil se potom lehce udivenému úsměvu (evidentně to byla další polohaluz :o), nicméně následná zelená už mu zůstala na stole a 
Neil dostal další šanci (už začínalo jít celkem do tuhého, protože se hrálo na šest vítězných framů, a Ronnie byl tudíž jen krůček od vítězství), ale pak měl další faul, když mu do kapsy spadla bílá, a ke stolu šel opět Ronnie, ale červená u levé dolní kapsy se mu vyklepla a následoval hutný jistotový souboj, při kterém chudák Neil Robertson zvládl v krátké době dvakrát za sebou dvojici "faul and miss", což komentátoři doprovodili slovy, že prý se moc často nestává, aby byl hráč varován rozhodčím dvakrát během jednoho framu (rozhodčí totiž pokaždé Neila podle pravidel varoval, že pokud netrefí červenou ani napotřetí, ztratí celý frame). Každopádně v druhém případě Neil nakonec zahrál ještě ke všemu faul, protože dal do strku hodně síly a koule se rozlétly v solidním zmatku, při kterém omylem skončila v kapse černá koule (tedy 7 bodů pro Ronnieho). Ta se pak vracela zpátky na bod, takže měl Ronnie o něco snazší stůl a potápěl jako divý, frameball potvrdil ještě dalšími koulemi, aby nebylo pochyb, a vyhrál tak nejen frame, ale i celý zápas výsledkem 3-6, čímž postoupil do semifinále. Líbilo se mi, že když si pak potřásali rukama, oba se u toho usmívali :o). Byl to takový hodně vydřený zápas, bez velkých bodových náběhů (vlastně nepadla žádná stovka a někdy dokonce ani padesátka), ale jsem moc ráda, že jsem na něj koukla, protože mě to bavilo a třebaže jsem z rozpisu zápasů věděla, že vyhraje Ronnie, stejně jsem držela Neilovi palce (nevěděla jsem totiž, o kolik framů prohrál, a bylo mi ho přeci jen trochu líto, když se mu tak lepila smůla na paty :o)
No a v neděli 22. ledna 2017 jsem od osmi večer koukala na živý přenos finálového zápasu Dafabet Masters mezi Ronnie O'Sullivanem a Joem Perrym. Hra začínala za stavu 4-4 (takže de facto skoro jako od nuly :o) po odpolední části, kterou opět nikde v mnou dostupných kanálech nevysílali, přičemž se hrálo celkem na 19 framů, tedy na 10 vítězných. V úvodním devátém framu nechal 
Perry hned dvakrát nabídnutou červenou před kapsou, ale ani v jednom případě z toho nic moc nebylo, protože Ronnie pokaždé jen potopil červenou a pak nemohl pokračovat na barevné, takže šel raději do jistoty, a podobně na tom byl i Perry, tudíž prvních asi pět červených koulí bylo potopeno tímhle způsobem (tedy bez dalšího pokračování) a body hráčům přibývaly jen opravdu zvolna, navíc si tím dlouhým pinkáním jistot zadělali na pěkně těžký stůl :o(. Nakonec to byl Ronnie, kdo po Perryho nepovedeném pokusu o potopení na střed zahrál větší bodový náskok, přičemž se mu v jistotové mezihře podařil moc krásný snooker, kterým nejen že si vrátil obě červené od mantinelu zpátky do hry, ale bílá mu navíc skončila tak, že nebylo na žádnou červenou vidět, a Joe Perry přidal Ronniemu na konto i nějaký ten bodík za fauly :o). Každopádně po víc než půlhodinovém framu se vedení ujal Ronnie s 51 nastřádanými body (oproti Perryho čtrnácti). V desátém framu pak sice první potápěl Joe Perry, ale uhrál jen 4 body a pak musel jít kvůli špatné přihrávce do jistoty, Ronniemu se nicméně podařilo potopení obzvlášť těžké koule (hezky se potom usmíval :o) a dostal se hezky do tempa a předváděl moc krásnou hru, jenže pak se cosi semlelo v horní části tribuny, takže tam zasahovala ochranka a vůbec, což Ronnieho evidentně vyrušilo ze soustředění, protože pak nepotopil modrou na střed a skončil jen s 68bodovým náběhem :o(. 
Perry by potřeboval k vítězství ve framu ještě dva snookery, ale šel to přesto zkoušet, po menší výměně však Ronnie zase potápěl, začal červenou na střed a pak pokračoval dál a byla zase radost na něj koukat – komentátoři to doprovodili slovy, že jako by se snažil vynahradit divákům onen předchozí půlhodinový frame – až se dopotápěl k dalšímu vyhranému framu a stavu 4-6.
V jedenáctém framu potápěl první Ronnie O'Sullivan, ale uhrál jen 8 bodů a pak následovala zase jistotová přetahovaná, kterou pak Ronnie ukončil pěknou dlouhou červenou potopenou krásně středem kapsy, načež pokračoval s přihrávkami na černou a hezky si porozstřelil i balík červených. Nakonec nahrál ale jen 48bodobý náběh, protože se mu z kapsy vyklepla červená, na kterou si hůř přihrál a komentátoři ještě před tím, než se mu její potopení nepovedlo, celkem vtipně poznamenali, že to je tedy sebevědomí, že by si každý jiný přihrál trochu blíž :o). Upřímně řečeno jsem tentokrát neměla problém s tím, komu budu fandit, a mým jednoznačným favoritem byl právě Ronnie O'Sullivan. A líbilo se mi, jak dával Perrymu během hry ostentativně najevo, že mu ta zdlouhavá hra na jistoty vůbec nevadí a že je pořád v pohodě, což občas ještě potvrdil i tím, že dokonce sám několikrát místo útoku šel radši do jistoty, jako by to dával Perrymu trochu sežrat, což bylo moc pěkné :o). Každopádně přestože Perry svou šanci využil a taky potápěl, nedostal se na víc než 12 bodů a nepotopil černou, takže šel ke stolu opět Ronnie, který po jedné odehrané červené zahrál moc pěknou jistotu, na které Perry chyboval, a pak se konečně pustil znovu do potápění a frame vyhrál. Dvanáctý frame začal zase jistotovou přetahovanou a nizounkými bodovými náběhy u obou hráčů, Ronnie předvedl několik moc pěkných dlouhých potopení i jistot, za které vyinkasoval body za "faul and miss", až se nakonec dostal ke stolu na dostatečně dlouho, aby se propracoval přes frameball a dokonce vyklidil dočista celý stůl slušným 85bodovým 
náběhem a pokračoval tak ve vedení 4-8 už sedmým vyhraným framem v řadě (prozatím vyhrál všechny 4 framy večerní dohrávky), a to Perry předtím v jednu chvíli vedl 4-1 (vyhrál totiž první frame, pak Ronnie dorovnal na 1-1, načež Perry vyhrál 3 framy za sebou, takže Ronnie v odpolední části zápasu dorovnával, ale teď se ujal vedení :o).
Před koncem midsession pak ještě komentátoři chvíli debatovali o tom, že letošní trofej z Masters je pojmenovaná po hráči Paulu Hunterovi, který zemřel v 27 letech na rakovinu, a že ji budou vítězi předávat jeho rodiče, kteří seděli v hledišti (osobně si na něj bohužel z počátků svého sledování snookeru moc nepamatuju, ale vím, že patřil spolu s Ronnie O'Sullivanem a Stephenem Hendrym k nejlepším a nejoblíbenějším hráčům). No a v následujícím třináctém framu sice Ronnie zaútočil hned z rozstřelu fantastickým potopením pravé rohové červené z trojúhelníkového balíku, ale následující těžká černá mu zůstala na stole a hrát šel Joe Perry, který potopil červenou pěkným véčkem a pak pokračoval bez problémů až ke stovkovému náběhu (konkrétně 117 bodů), prý teprve druhému ve finále (zatímco obhájce titulu Ronnie se prý ještě nedostal přes devadesátku :o(, a snížil rozdíl na 5-8. Čtrnáctý frame zahájil Ronnie krásným potopením hned po Perryho rozstřelu, ale neuhlídal si bílou, takže z toho víc nebylo a následovala opět jistotová přetahovaná. Když pak nechal Perry na stole pološanci, Ronnie neodolal a zkoušel potápět, ale nepovedlo se mu to a kvůli srážce bílé koule s růžovou zůstala ještě navíc na stole 
šance pro Perryho, nad čímž Ronnie vyjádřil svou nespokojenost hezkými ksichtíky a pak lehce nevěřícím úsměvem nad tím, jak moc se mu to nepovedlo :o). Perry se samozřejmě své příležitosti chopil a potápěl až k 92bodovému náběhu, kterým vyhrál další frame tzv. "na jednu ruku" (zastavila ho jedině nepotopená těžká černá, jinak by z toho bývala byla nejspíš i další stovka :o(. Musím říct, že v tomhle momentě už jsem začínala být z průběhu zápasu lehce nervózní a v duchu jsem Ronnieho nevybíravě popoháněla, ať se kouká sebrat, protože přece nebudu sedět u televize do jedenácti do večera a koukat, jak prohraje! :o)
Na začátku patnáctého framu měli podle statistik oba hráči potopeno 215 koulí, přestože Ronnie vedl na framy 6-8 :o). Každopádně tady Ronnie O'Sullivan využil pološanci od Perryho, kterému zůstala po nedotažené jistotě bílá koule uprostřed stolu, ale po 18 bodech zůstala červená na stole i Ronniemu, takže šel hrát opět Perry, ten ale taky nepotopil a Ronnieho chybu tak vůbec nepotrestal, naopak mu nechal na stole červenou, která šla hrát, takže Ronnie mohl pokračovat, kde přestal, a šlo mu to moc dobře, dokonce až tak, že z toho byl jeho první stovkový náběh v letošním finále (konkrétně 112 bodů). V šestnáctém framu nechal pro změnu nabídnutou červenou před středovou kapsou Ronnie O'Sullivan a s menšími přestávkami a jistotovými tahanicemi nakonec nastřádal dostatečný bodový náskok Joe Perry (měl koneckonců docela pěkný stůl, nic extra složitého), který tak snížil Ronnieho náskok na 7-9. V sedmnáctém framu pak Perry nevybíravě zaútočil hned po Ronnieho rozstřelu, uhrál ale jen 24 bodů a pak neuhlídal bílou, která mu skončila moc blízko u černé, zatímco on potřeboval dobrý úhel, aby si mohl porozrazit balík červených (na stole už totiž žádná hratelná nezbývala). 
Ronnie ale svoji šanci nevyužil a na místo toho Perry skvěle trefil těžkou červenou, takže mohl pokračovat ve sbírání bodů, i když pak nepotopil těžký strk s hrabičkami na žluté (zároveň ale nenechal ani žádnou pozici na stole Ronniemu) a následovalo menší prostřídání na jistotách, kdy to oba celkem kazili (asi už začínali pracovat nervy, přeci jen dělil Ronnieho od výhry už jen jeden jediný frame :o). Pak se naštěstí Ronnie vzpamatoval a začal konečně zase potápět, pěkně si přihrával a přemýšlel několik strků dopředu – proto taky hrál véčko na žluté, aby se vrátila na bod, i když tam i byly lehčí kombinace, jenže bílá mu pak skončila moc blízko u modré a musel jít raději do jistoty, nicméně i tak se mu podařilo stáhnout bodový rozdíl na pouhé tři body (tedy na 39-36). Chvilku si vyměňovali jistoty a Ronnie opět zbytečně neriskoval a spíš tu poslední zbývající červenou na stole jen schovával, přičemž si za jednu svoji jistotu vysloužil i pochvalné poklepání tága o stůl od Joea Perryho :o). Nakonec onu poslední červenou Ronnie potopil, a i když mu na stole zbyla poměrně těžká dohrávka, protože barevné koule byly hodně rozstrkané mimo body, zvládl potopit fantastickou hnědou a po ní i modrou a růžovou, černá mu na stole zůstala, ale to už bylo stejně jedno, protože vítězství ve framu a tím pádem i v celém turnaji měl v kapse :o). Pak dle slov komentátorů odkousl kůži s tága, se kterou byl po celý zápas nespokojený (takhle když to napíšu, tak to zní hrozně divošsky, ale vůbec to tak nebylo :o), a když si s Perrym podávali ruce, hrozně mu něco vykládal (tipuju, že ho asi chválil, jak mu dával zabrat :o). Pro Joea Perryho to prý byla první účast ve finále Masters, přičemž za své druhé místo inkasoval 90 tisíc liber, 
Ronnie O'Sullivan naopak svým vítězstvím zlomil rekord Stephena Hendryho a stal se prozatím jediným sedminásobným vítězem s odměnou 200 tisíc liber (tedy přes 6 mil. Kč), přičemž mezi jeho prvním vítězstvím na Masters a tím letošním prý uplynulo neuvěřitelných 22 let (poprvé vyhrál v roce 1995, potom v letech 2005, 2007, 2009, 2014 a 2016, zatímco Hendry byl vítězem pětkrát po sobě v letech 1989 až 1993 a po šesté v roce 1996 :o). V rozhovoru pak Ronnie děkoval fanouškům v londýnském Alexandra Palace, že byli neuvěřitelní, a svou výhru sváděl spíš na štěstí :o). Vysekl poklonu Paulu Hunterovi, že si rozhodně zaslouží, aby bylo jeho jméno na trofeji, a končil tím, že se těší na Mistrovství světa a doufám, že zlomí další rekord :o). Je zvláštní jak jiným dojmem Ronnie působí, když otevře pusu :o), je sympaticky bezprostřední (což bylo mimo jiné vidět i u focení s trofejí, kdy hezky na všechny mával, včetně otce Paula Huntera, aby se s ním vyfotili :o), pořád relativně skromný a váží si ostatních hráčů (vždycky je hrozně vychvaluje), i když mu zároveň nechybí ambice posouvat se dál a je na sebe neuvěřitelně přísný, až perfekcionistický (často se při hře šklebí i po povedeném strku, protože přemýšlí hrozně dopředu a nelíbí se mu to, neb mu jeho současná pozice zkomplikuje příští strky apod.). Byla jsem moc ráda, že jsem se alespoň na tu malou část Masters koukala, protože mě to bavilo a fakt jsem si to užívala, třebaže jsem kvůli tomu trochu ponocovala :o). On byl celkově ten minulý víkend hrozně fajn a já oba dva dny jenom četla (konkrétně čtvrtý díl Měsíčních kronik s názvem Winter, kdyby to někoho zajímalo :o), vyšívala, koukala na snooker, vařila, žehlila (to teda jenom v neděli :o) a každý den po obědě jsme vyrazili na menší vycházku do okolních lesů :o)
