Aneb pár drobností, které by nevydaly na samostatný článek :o). Nicméně ze snookerového German Masters jsem opravdu víc než útržky neviděla :o(. Původně jsem se chtěla koukat víc, ale když Ronnie O'Sullivan vypadl v prvním 
kole a můj další oblíbenec Mark Selby ve čtvrtfinále, chyběl mi nějaký pádnější důvod uzurpovat si na večer televizní ovladač (zase totiž na Eurosportu vysílali přenosy výhradně od osmi večer bez repríz, což je na dvě věci :o(. Spíš jen ze zvědavosti jsem tudíž mrkla na kousek semifinálového zápasu Stuarta Binghama s Anthony Hamiltonem v sobotu večer, kdy byl stav 2-1 pro Hamiltona a Binghamovi to moc nešlo :o(. Nevím proč, ale Anthony Hamilton je mi z nějakého důvodu nesympatický, takže jsem fandila Stuartovi, ale ani tak jsem u obrazovky dlouho nevydržela :o(
V neděli večer jsem pak ještě viděla kousek finálového souboje Anthonyho Hamiltona s Alisterem Carterem od desátého framu (za stavu 5-4 pro Aliho Cartera). Sice jsem neměla moc důvodů k radosti, neb onen desátý 
frame vyhrál Hamilton s nekompromisním 118bodovým náběhem, ale už opravdu dlouho jsem neviděla Cartera hrát, a to si ho pamatuju ještě ze svých snookerových začátků (rozuměj: z doby, kdy jsem začala na snooker koukat :o), kdy mi byl vždycky sympatický, protože vypadal s těmi svými kukadly jako klučík (to vlastně vypadá pořád, třebaže už od té doby o fous zestárnul :o). V jedenáctém framu to chvíli vypadalo, že se Ali konečně vzchopil, i když pořád vypadal trochu přešle (Hamilton prý podle komentátorů ve večerní dohrávce vyhrál už několik framů v řadě), ale nakonec ho Hamilton stejně porazil, takže jsem tu televizi radši vypla, protože mi bylo Cartera líto a neměla jsem nervy koukat na to až do konce, což bylo vlastně jen dobře, protože jak jsem pak na netu zjistila, stejně German Masters vyhrál Hamilton :o(
Další nepříjemností je, že ve mně tohle chladné počasí probouzí chutě na samá nezdravá jídla :o(. V kombinaci s kolegyněmi dietářkami (to víte, novoroční předsevzetí :o), které když nemůžou vařit opravdu, vaří alespoň během hovoru, ale zato neustále, vznikají pak takové nápady jako moje víkendová sekaná :o). Nutno dodat, že se jednalo o premiéru, ale i tak se povedla na jedničku – držela mi pěkně pohromadě (i bez přidání strouhanky, jen čisté masíčko, vejce, cibule, česnek, sůl a nějaké to koření :o) a i chuťově byla moc dobrá. Dokonce až tak, že jsem vám ji ani nestihla vyfotit :o(. Kvůli obstrukcím s nekvalitním (ergo zkaženým) mletým vepřovým, které šlo do koše, a nutnosti nákupu nového se totiž její příprava oproti plánu o hodinu protáhla, takže když pak byla konečně pečená, vrhla se na ni celá rodina jako smečka hladových vlků a výsledné dílo tudíž není nikde zachyceno :o(. Nicméně druhý výsledek našeho kuchařského brainstormingu – domácí kubánský dort (samozřejmě v bezlepkové variantě), kdy korpus jsem nechala stejný jako u mých klasických cheesecaků, navrch jsem položila banány a zakamuflovala je ušlehanou pařížskou šlehačkou spolu se ztužovačem, posypanou Grankem – už se mi zvěčnit pro budoucí generace podařilo (možná proto, že jsem ho nechávala uležet do druhého dne :o). K tomu doplním jen malou technickou poznámku pro příště, a sice že vzhledem ke ztužovači šlehačky není potřeba dokončovat dort zavřený ve formě, naopak jde pak z ní špatně ven a okraje si zbytečně dorocháte (tak jako já :o(, doporučuju proto pro lepší estetický výsledek vyndat upečený korpus z formy a zdobit pak už normálně na talíři :o)
Nejdřív detailní pohled z okna naší kuchyně na JE Temelín s "minimálním dopadem na životní prostředí" v neděli dopoledne a odpoledne. Níže dokumentární foto k dortu :o)
No a do třetice všeho dobrého si neodpustím ještě menší odbočku k hudbě, aneb u čeho rebarbora poslední dobou luxuje, vytírá a smejčí obecně (tedy na co nejraději tancuje, příp. u čeho si hlasitě zpívá, když nikdo není doma :o). Vše samozřejmě zaslechnuto v rádiu a až poté staženo k poslechu ve sluchátkách :o).
Nejstarším počinem je sice pomalejší a lehce rozesmutnělá "Scars to Your Beautiful" od Alessie Cary, u které se mi hrozně líbí nezvykle vyzrálý a moudrý text (navzdory tomu, že autorkou je teenagerka :o). Jen ji nemůžu poslouchat moc dlouho v kuse, jinak by o mě přece jen kvůli tomu molovému ladění usilovala depréze :o)
Pak se mi celkem líbí nová Tove Lo s názvem "True Disaster", třebaže si opět v textech nebere žádné servítky a zpívá o sexu a š*kání jak o chlebu, je to takové svěží a jakože mladistvě bezstarostné, no zkrátka k úklidu jako dělané :o)
A taky se mi docela sveřepě vrývá do paměti česká "Pohádka" od Support Lesbiens, která má poměrně chytlavou melodii a hlavně neustále dumám nad jejím textem (jakože jestli jsou pro nebo proti současné migrační krizi), přičemž "babička andělského srdíčka" alias Angela Merkelová je prostě nejvíc :o)
No a na závěr moje momentálně nejvíc nejoblíbenější písnička – "Shape Of You" od Eda Sheerana, u které jsem si ze začátku celkem dlouho myslela, že je to nějaká novinka od Justina Biebera nebo někoho podobného, docela mě pak překvapilo, že autorem je Ed Sheeran, protože ho mám zaškatulkovaného jako takového toho nenapravitelného romantika (kdo by neznal píseň "Thinking Out Loud" s tím krásným tanečním klipem, že?) a nečekala bych, že se zvrhne do podobné sexy písničky, která se zabývá víc tělesnem než srdíčkovou láskou :o). Každopádně má skvělý beat a moc hezkou angličtinu s roztomilým frázováním, takže mám chuť pouštět si ji pořád a pořád dokola až do omrzení :o)
Jinak si raději zvykejte na vyšší koncentraci knižních článků, protože krom četby se toho teď moc neděje :o)