...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

atraktivnistrasilka: A já ti prostě jen napíšu: Ať si každý dělá, co chce, pokud mě to neohrožuje na životě, zdraví, mých právech a tak dále a tak dále, může mi to bejt jedno.
Vždyť jo. Proč bys měla dělat něco jen proto, že to dělají ostatní a ne proto, že ty chceš? V tom proboha není žádný smysl.
Já teda chytrej telefon mám a ano, bez mučení se přiznám, že jsem za něj ráda. Ale rostu pokaždé, když s někým mluvím a dotyčný prostě čučí do mobilu, něčemu se směje a mě zcela evidentně neposlouchá. To bych dotyčného vždycky něčím picla.
Ta závislost je pěkně vidět na baterce - kamarádka má stejný telefon jako já (ne Android, to je zlo) a zatímco ona má po škole třeba deset procent baterky, já mám pětaosmdesát. To jsou prostě ty priority.
Je ale pravda, že já bych bez toho svýho eplu někdy nevím co dělala. Tuhle mě zachránil, když jsem se ztratila v lese, před pár dny jsem zase čekala na mail od jednoho pána z praxe, bylo to urgentní, ve škole a musela jsem si tu schránku aktualizovat fakt co minutu.
Je to oukej, ale člověk ten telefon musí vnímat jako kamaráda služebníčka. Jak to začne bejt nejlepší kamarád, je zle.