iva: Opera v kině? Zajímavá myšlenka. Však do Metropolitní se našinec dostane jen těžko... Jednu nespornou výhodu přímý přenos do kina má - můžeš kdykoliv odejít, aniž by to účinkující postřehli
Mluvím ze své zkušenosti, před několika lety jsem v Plzni absolvovala Rigoletta. Přesněji řečeno - přetrpěla jsem. Nejspíš jsem měla nemístná očekávání - doufala jsem v barevnost, pompéznost, kulisy... a dostala jsem jen trapnost a šeď. Ano, zpěv byl povznášející, ale abych si představení dostatečně vychutnala, musela bych mít celou dobu zavřené oči. Pevně zavřené oči. Jediný účastník, který uměl zpívat A ještě i hrát byla Vrahova sestra. Ženská s jiskrou a grácií. Bohužel, na podiu se objevila jen velmi, velmi krátce. Zato ubohé Gildě jsem nevěřila ani nos mezi Očima. Natož lepý pel mládí.
Stejně jako u tebe a La Traviaty mi "minimalistické pojetí scény" přineslo obrovské rozčarování.
Doufala jsem, že jde jen o moji chybu, přeci jen, jsem hen ten buran z vesnice, v umění se nevyznám (Šporclovu managerku na mně ), ale když jsem se se svými pochybnostmi svěřila jedné zaměstnankyni divadla, uklidnila mě. Prý se režisérské pojetí nesetkalo s ohlasem na více stranách. A ač je pan režisér ve světě uznávaný, tady prý pohořel i ve své domovině
Z představení jsem v poločase neodešla jen proto, že jsme měly s kamarádkou lístky pěkně uprostřed a mezera by byla více než čitelná. Stejně tak jsem se obávala, že by můj odchod mohl zadat příčinu ke všeobecnému exodu a to mi zase bylo líto vůči účinkujícím. Někteří se tak snažili
Přesto ve mně zůstává několik milých vzpomínek. Zejména ta, jak se se sousedem po mé levici svorně potýkáme se záchvaty ašle, kdykoliv nastoupil Vrah. To nešlo. Když dvoumetrový habán tahal zpoza opasku deseticentimetrovou kudličku, která nota bene ne a ne z pouzdra vytáhnout, nešlo se nesmát. Sousedova partnerka do něj strkala a syčela: "Ty jsi..." na mně si troufla vrhat jen zlé pohledy. Ale ta chvilka intimního souznění mezi mnou a cizím chlapem... ta v mé mysli zůstane napořád