Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Guillaume Musso: Protože tě miluji
14. duben 2010 | 19.14 |
Markova dcerka před pěti lety beze stopy zmizela z obchodního centra v Los Angeles. Teď se přesně na den objevila na stejném místě živá a zdravá a Mark Hathaway se pouští do rozluštění jejího záhadného zmizení a vypátrání toho, kde celou tu dobu byla.
"Toho rána vládlo na letišti napětí. Napětí ještě posílené přítomností vojáků pomáhajících při bezpečnostních kontrolách...
Layla prošla v ponožkách bezpečnostním rámem a alarm se rozezněl znovu. Podivné: měla na sobě jenom džíny, tričko a bundu.
Mark se zamračil.
"Ten váš přístroj je porouchaný!"
Zaměstnanec bezpečnostní služby se ani nenamáhal mu odpovědět a přistoupil k holčičce.
"Otočte se, slečno, a zvedněte ruce."
Layla poslechla a muž jí přejel podél těla detektorem.
Přístroj se hlasitě rozezněl, když se přiblížil k dívenčině šíji.
"Co to má znamenat?" rozčílil se Mark.
Pracovník bezpečnostní kontroly mu nedokázal odpovědět. Zopakoval celý manévr, čímž vyvolal stejnou reakci. Nakonec se rozhodl, že zavolá kolegu a vymění detektor. Ale nový přístroj situaci neobjasnil: vypadalo to, že Layla má pod kůží voperovaného něco kovového!" (str. 52)
Protože tě miluji je poutavý, psychologicky laděný román, který se zabývá tím, jak se lidé vyrovnávají se svojí minulostí. Mozaikovité vyprávění ze současnosti i minulosti čtveřice ústředních postav před čtenářem postupně odhaluje vzájemné propojení jejich životních osudů a naviguje ho směrem k naprosto nečekanému konci.
Na první pohled je hlavním hrdinou Mark Hathaway, bývalý úspěšný psycholog, který se po dceřině zmizení odmítá smířit s myšlenkou, že je mrtvá, a proto opustí nejen svoji práci, ale i manželku Nicole, a raději žije na ulici mezi bezdomovci. Zpět ho přivede až zpráva o dceřině nalezení. Jednotlivé dílky příběhu vás však dovedou k poznání, že neméně důležitou postavou je i Markův nejlepší přítel Connor McCoy, se kterým ho pojí dětství společně prožité v chicagském ghettu.
"Sedm hodin večer. Je zima. Škola je prázdná. V jedné ze špinavých tříd v posledním patře se rozsvítí světlo.
Desetiletý Mark zamíří k malé knihovně stojící vzadu u zdi. Po pravdě řečeno, "knihovna" je silné slovo pro překližkovou poličku, na níž spočívá několik desítek laciných románů. Každý večer, když do sebe jeho otec hodí pár plechovek piva, chodí Mark dokončit své úkoly na toto místo, kde mívá klid...
Náhle zaslechne v tichu vládnoucím ve třídě tlumený zvuk, který se opakuje. Znepokojeně zvedne hlavu. Kanalizace? Krysa? Zvuk přichází z komory, kam učitel uklízí potřeby na kreslení a malování. Mark několik vteřin váhá mezi strachem a zvědavostí a nakonec se rozhodne odsunout dveře. Uvnitř najde chlapce stejně starého jako on.
Chlapec nedůvěřivě vyleze ze svého úkrytu a zamíří ke dveřím. Všude tu vládne strach a každý rozdává rány dřív, než mluví. Ale když dojde ke dveřím, otočí se a obě děti na sebe chvíli s údivem hledí.
"Co tady děláš?" zeptá se Mark.
Třebaže s ním nikdy nemluvil, zná toho druhého od vidění: divný a samotářský žák s chováním mimozemšťana. Zná i jeho jméno: Connor.
"Spím," odpoví ten druhý...
Když se Connor chystá opustit místnost, Mark se ho zeptá:
"Máš hlad?"
Už tehdy se projeví ten druh intuice, který mu umožní instinktivně odhalit starosti druhého.
"Trochu," přizná Connor po chvíli.
Ve skutečnosti nejedl od rána. Jeho poslední pěstounská rodina s ním zachází tvrdě: ponižování a odpírání jídla jsou na denním pořádku, údajně proto, aby "poznal život"...
"Na," nabídne mu Mark polovinu svého sendviče.
Connor chvilku váhá. Vždycky spoléhal jen sám na sebe. Nedostávalo se mu lásky ani laskavosti, a tak se naučil nedůvěřovat všemu.
Vnoří tedy svůj pohled do Markových očí a cosi se stane: němá vděčnost, slib přátelství. Connor si vezme polovinu sendviče a posadí se vedle Marka ke zdi.
Na okamžik se znovu stanou dětmi jako jiné." (str. 121-123)
V letadle, kterým Mark s dcerou cestují z Los Angeles zpět do New Yorku, vedle nich sedí také patnáctiletá Evie Harperová. Evie za sebou nemá právě ideální dětství a do New Yorku letí proto, aby našla a zabila lékaře, který je zodpovědný za smrt její matky.
"Stříbrný Aston Martin svítící novotou projel plnou rychlostí kolem ní a o kousek dál zastavil na semaforu. Když k němu Evie došla, všimla si kožené tašky, nonšalantně pohozené na sedadle spolujezdce, a toho, že v něm nesvítí kontrolka oznamující aktivaci uzamykacího systému. Dívka se zastavila a o kousek ucouvla, aby se neprozradila. Muži skloněnému nad volantem nebylo dobře. Promnul si oči. Evie zaváhala. Nikdy nic neukradla, ale teď se jí to zdálo snadné: otevřít dveře, popadnout tašku a utíkat pryč. Takové auto stojí majlant, kožená taška – se slavným monogramem LV – určitě nebyla imitace. Dala by ruku do ohně za to, že uvnitř najde pár set dolarů v hotovosti. Nehledě na prachy, které za ni dostane, až ji prodá, když bude šikovná. Bude mít z čeho žít nejméně čtrnáct dnů...
Chlap v autě vzal právě do ruky mobilní telefon, aby přijal hovor. Ve zlomku vteřiny Evie otevřela dvířka, popadla svou kořist a dala se na útěk. Po padesáti metrech se otočila a ušklíbla se: myslela si, že se její pronásledovatel vzdá dřív. Bohužel byl ještě mladý a běžel rychle.
Pitomec!
Pořád sněžilo, velké vločky dopadaly na zem a klouzalo to. Když už ji doháněl, vsadila všechno na jednu kartu a vrhla se mezi auta, riskujíc, že ji přejedou. Ale nebylo to nic platné. Muž jí byl v patách a o pár vteřin později se na ni vrhl a prudce ji přimáčkl k ojíněné zemi. Hlavou narazila na chodník, ale náraz ztlumil sníh.
"Vrať mi to!" přikázal jí muž a zkroutil jí ruce za zády...
"Pusťte mě," vykřikla Evie a prala se s ním ze všech sil.
Muž se zmocnil své tašky, ale pořád ji pevně držel. Odtáhl ji pod lampu, což Evie umožnilo, aby si ho lépe prohlédla. Byl to vysoký a štíhlý tmavovlasý chlap, dobře oblečený, v jehož tváři se zračila únava. Nebýt jeho zamračeného výrazu a kalných očí – které prozrazovaly, že má starosti – mohlo by se zdát, že vystoupil z posledního katalogu Huga Bosse.
Toho muže už někde viděla.
Ale kde?
"Jak se jmenuješ?" zeptal se.
"FUCK OFF!" odsekla." (str. 147-148)
Poslední klíčovou postavou celého příběhu je dcera nedávno zesnulého milionáře, Alyson Harrisová, která svými drogovými výstřelky plní stránky bulvárních plátků a shodou okolností také cestuje stejným letadlem. S Markem se setká u baru a při hovoru se mu začne svěřovat se svými životními útrapami. Mark netuší, že svojí snahou lékaře pomoci mladé ženě, odhalí věci, které mají přímý dopad i na jeho vlastní život.
Guillaume Musso vás v tomhle románu nechá skládat jednotlivé události celého příběhu dohromady jako puzzle, aby vám na konci vyrazil dech. I když musím přiznat, že po dočtení poslední stránky mě trochu zklamalo, že při zpětném pohledu neměly některé události logiku a připadaly mi okatě nastrčené, aby čtenáře zmátly a úmyslně ho zavedly na falešnou stopu. Ale jinak se tahle kniha četla moc příjemně, dokonce jsem se nemohla ubránit dojmu, že vzhledem k tomu, že se Guillaume Musso pouští hlavně do popisu nitra mužských postav (ty ženské působí spíš doplňkově), vychází alespoň část jejich charakteru z jeho vlastní povahy, a v tom případě bych se s ním moc ráda setkala osobně :o)
Komentáře
| RE: Guillaume Musso: Protože tě miluji | lady-pig | 20. 04. 2010 - 17:21 |