Tenhle koncert byl jakoby náhradním programem v béčkové řadě abonentních koncertů, a to celkem na poslední chvíli, ale protože se nám minule rebarbora.pise.cz/...">cikánský koncert s Jihočeskou filharmonií moc líbil, nemohli jsme u toho chybět :o). A tak jsme ve čtvrtek 8. června vyrazili do zdejšího kulturního domu Metropol a nechali se vtáhnout do víru hudby :o)
Nechyběla naše stará známá čtyřka s Marcem Pillem na cimbál a houslistou Ivanem Herákem, v doprovodu bratrů Marka a Roberta Boldi s kontrabasem a violou, ale v průběhu večera se ukázali i další hosté – například skvělá tanečnice flamenca Denisa Pavelová, která byla opravdu famózní a já jsem si nemohla nevzpomenout na svoji návštěvu jižního Španělska a tamní představení místních cikánů – bylo to stejně temperamentní a vášnivé, 
byť interpretka byla tentokrát dlouhovlasá blondýnka :o) a jejich vystoupení s Marcem Pillem se mi moc líbilo. Druhým hostem pak byl Antonín Gondolán, který teda mě osobně nijak sympatický nebyl, spíš naopak – nějak mi prostě nesedl ten jeho úlisně podlézavý úsměv a na onen typický táhlý romský zpěv (o kuřácky zastřeném hlasu ani nemluvě), kdy mám pocit, že protagonista vlastně pořád loví tu správnou tóninu, si moc nepotrpím, neb ho dost často slýchám v létě pod okny u nás na sídlišti :o(. Řekla bych, že tady byl vidět vlastně generační rozdíl, kdy Marco Pillo a jeho kapela nemají potřebu se nijak obhajovat kvůli svému původu a prostě ví, že jsou dobří v tom, co dělají, a že to je to jediné, na čem záleží, a je úplně jedno, jestli se narodili jako Romové, Španělé nebo Maďaři, protože hudba je de facto nadnárodní jazyk :o)
Co se týče skladeb, z programu jsme se toho zase moc nedočetli (chápu, že jakmile se rozjede ta jejich čistokrevná cikánská improvizace, je těžké držet s ní krok :o), a museli jsme se proto spolehnout na občasný komentář dirigenta a v tomto případě částečně i houslového sólisty, pana Jana Talicha, a musím říct, že se mi moc líbily i ony úvodní skladby s orchestrem, kterými byly Rumunské tance Bély Bartóka a Cikánská serenáda Georgese Boulangera. V druhé části pak samozřejmě nechyběl nějaký ten čardáš, ale i přímo autorské skladby Marca Pilla (právě většinou s tanečním doprovodem Denisy Pavelové, která si mimochodem několikrát i převlékla šaty a pokaždé měla takové ty typicky španělské, flamencové šaty se spoustou volánků a vlečkou, no jen kastaněty jí chyběly :o) a na závěr opět moje už z minula oblíbená píseň Hora Martisor :o). Sice tentokrát nebyl koncert svou atmosférou tak rozvolněný jako před dvěma lety, nebylo tam žádné pošťuchování a vtípky (což mi i trochu chybělo), spíš panoval víc profesionálně vážný přístup, ale ti tak to bylo hezké :o). V obecenstvu mě teda trochu mrzelo, že přední asi tři řady zůstaly úplně prázdné, a při poslechu mě poněkud rušila jedna starší paní sedící kousek ode mě, když si broukala s Antonínem Gondolánem jeho písničky, nemluvě o tom, že překřtila našeho pana dirigenta na Václava :o(, což mi taky trochu trhalo uši, neb podle mě nebyla zase až tak stará, aby mohla pamatovat jeho prastrýce, ale to se holt nedá nic dělat :o)