Jako už mnohokrát předtím, naše milá Tlapka se mi opět stala inspirací, a i když už je to poměrně dlouho, co tenhle řetězáček zveřejnila, já jsem si ho schovala jako bonus k dalšímu výročí mého aktivního blogerského života (což je dnes a konkrétně už je to osm let :o). Důvodem oné prodlevy bylo ale částečně i to, že jsem se při čtení jejího odhalení blogového zázemí v mnoha odpovědích doslova poznávala a spoustu věcí máme naprosto stejně (jen ona je větší veterán, neb vloni oslavila již deset let blogování na píše), tak abych neopisovala :o)
Držte si tudíž klobouky, malý výlet do mé blogerské historie začíná:
1) Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?
Řekla bych, že blogovat jsem vlastně začala z nadbytku volného času po ukončení školy :o). A můj první blog (přesídlila jsem na píše.cz asi po roce :o) byl úplně o tom samém, co teď, tedy fungoval jako jakýsi ventil pro moje zážitky :o)
2) Jaký je tvůj aktuální blog a o čem bys chtěla, aby v budoucnu byl?
Osobní, deníkový a nehodlám na tom nic měnit :o)
3) Jak vznikly tvé blogové přezdívky?
Zkomolením mého normálního, civilního jména, jak už někteří z vás ví (a zbytek nejspíš tuší :o)
4) Který ze svých článků považuješ za nejlepší?
Juj, tomu říkám otázka "na tělo" :o) Těžko říct, žádný žebříček si nevedu a podle čtenosti mám pocit, že vychází pěkné bludy, ale statisticky nejvíc přečtení za poslední rok má Bezlepková vánočka (no, vidíte, já vám to říkala, že jsou to bludy :o). Osobně si spíš dělím články na takové ty, co se píšou samy, kdy si to vyloženě užívám, a pak na ty, kdy se s vámi chci o něco podělit, ale slova ze mě lezou jak z chlupaté deky a výsledný článek je doslova vydřený a vypocený :o)
5) Proč bloguješ?
Někdo si vylévá srdce na facebooku, já na blogu :o). Jsem srab a mám radši anonymitu. Každopádně blog je pro mě něco jako deník či památník, abych nezapomínala na to hezké, co jsem prožila, viděla, přečetla... A někdy i jako upomínka na to nepěkné, co jsem třeba překonala :o). Po těch letech už je to zkrátka koníček, srdcovka, bez které si jen těžko dokážu představit svůj život. Navíc mám tady na píše.cz partu moc fajn lidí, které si troufám nazývat přáteli, přestože jsou jenom virtuální, a které bych nerada opustila :o)
6) Lituješ někdy založení blogu?
Ne, jen občas při nedostatku času uvažuju, jestli se na to nevykašlu, a spílám si, proč že se trápím věčným sepisováním článků, ale to jsou jen takové menší krize, které se vždycky přeženou :o)
7) Jak dlouho plánuješ blog mít?
Dokud mě to bude bavit :o)
8) Co by sis přála do budoucnosti (nejen v souvislosti s blogem)?
Být spokojená.
9) Co na blogování považuješ za největší výhru?
Asi tu komunitu tady, to se jen tak nevidí :o)
10) Odrazoval tě někdy někdo od blogování?
Ne, jen občas slýchám stížnosti, že mu věnuju příliš mnoho času, což samozřejmě není vůbec pravda :o)
11) Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo?
Nejhorší zatím asi byla ona menší konfrontace s manažerkou jistého hudebníka v komentářích pod článkem – to jsem se v jednu chvíli i bála, jestli mě nebude za mé názory žalovat :o)
12) Ví tvoje rodina a okolí o blogu? Proč? Jak se k tomu staví?
No, rodina ví, část ho možná i čte, část to už možná zapomněla, ale jinak se o něm nijak masivně nešířím. Poté, co jsem se u předchozího blogu tak nějak prořekla před kamarádkou, a pak se z toho vyvinula menší seznamovací akce, už raději o blogu před přáteli mlčím a nechávám tomu volný průběh – buď mě v mých příhodách a zážitcích někdo pozná (což by u některých případů nebylo až tak těžké), nebo ne. Připadá mi, že abych mohla zůstat opravdu svobodná v tom, co a jak píšu, je lepší, pokud o mém blogu ví co nejmíň lidí z mého okolí, nebo aspoň pokud já nevím, že ví, a myslím si, že neví, je to v pohodě :o)
13) Tvůj největší vzor - bloger, fotograf, spisovatel, kdokoliv jiný. Nebo lidé, kterých si nejvíce vážíš.
Tlapka :o). Ne, já vyloženě žádného blogera za vzor nemám, asi proto, že jsem si ho nezakládala s vizí nějak se prosadit a zbohatnout :o). Ale lidí, kterých si vážím je víc – třeba moji rodiče, pan dirigent Talich, překladatel Miroslav Jindra, spisovatel František Niedl, ze zahraničních pak určitě Matt Bellamy, Kenneth Brannagh...
14) Kdo tě v blogování podporuje? A pokud nikdo, proč jsi to ještě nevzdala?
Nikdo konkrétní, ale zaručeně všichni tady na píše.cz :o). Dělá mi radost každý komentář (nebo teda skoro každý, viz výše :o) a každé přečtení, zkrátka když má článek nějaký (nejlépe) pozitivní ohlas, zahřeje to u srdíčka a člověk má hned motivaci psát dál :o)
15) Stalo se ti někdy, že by se ti kvůli blogu někdo posmíval nebo ti zasahoval do soukromí? Jak jsi to řešila a co bys poradila ostatním?
Posměch vyloženě ne, ale pár zásahů do soukromí by se našlo (byl to taky částečně jeden z důvodů, proč jsem se kdysi před těmi osmi lety rozhodla přesunout blog na jiný hosting), nicméně jsem se poučila a snažím se blog držet v oné běžné, nevirtuální realitě víc v tajnosti (viz svoboda vyjadřování bod 12 :o)
No a na závěr mi nezbývá nic jiného než si od vás vyžádat gratulace k blogovým narozeninám (oslavné básně a spontánní výkřiky radosti prosím pište do komentářů :o) a vrhnout se do dalšího roku plného zážitků!!!