Je tu podzim, a to znamená i poměrně bohatou úrodu snookerových turnajů :o). No a prvním, který jsem v letošní sezóně alespoň částečně sledovala, bylo European Masters. Sice teda toho času a prostoru na sledování nebylo moc, ale pořád lepší něco než nic :o)
Možnost na chvilku mrknout k zeleným stolům jsem měla až ve čtvrtek 5. října 2017 při večerním přepínání televize (hrálo se už od pondělka), a sice na osmifinálový zápas Neila Robertsona s Markem 
Williamsem, ze kterého jsem stihla jen závěr posledního framu, v němž Neil bohužel prohrál 2-4 :o(. V pátek v podvečer jsem pak viděla jen kousíček prvního framu hry Marka Selbyho proti Stuartu Binghamovi, přičemž opět při večerním přepínání (kdy se mi konečně dostal do ruky ovladač) jsem poněkud pateticky stihla ještě poslední frame jejich čtvrtfinálového zápasu a viděla jsem tak Marka Selbyho prohrát 2-4 :o(. Nutno podotknout, že tyhle krátké souboje (hrálo se jen na 7 framů) jsou pěkně ošemetné, protože když prostě hráč nemá svůj den, vypadne z turnaje, ani neví jak :o(. Vždyť na Mistrovství světa jsou zápasy čtyřikrát tak delší a to, co je tady de facto celý duel, je tam jen jedna část. Každopádně vám můžu říct, že jsem se v pátek večer docela bála, kdo z mých oblíbenců mi v European Masters ještě zůstal a jestlipak budu mít vůbec na koho koukat :o(
V sobotu 7. října 2017 už jsem mohla dívat trochu dýl (resp. od sedmi do půl deváté večer než začala Tvoje tvář má známý hlas :o), takže jsem viděla první tři framy semifinálové hry Stuarta Binghama proti Zhou Yuelongovi (ta už se hrála na 11 framů). Mimochodem Zhou Yuelong vypadá hrozně mladě, jako nějaký klučina ze základky, až jsem si ho musela vygůglit, jestli už mu bylo osmnáct (bylo, konkrétně je ročník 1998, takže o celých 22 let mladší 
než Bingham, kterého jsem si taky vygůglila :o). Komentátoři tvrdili, že prý hraje hodně útočnou hru jako Judd Trump, že dokáže hodně framů vyhrát ale i prohrát a je prý na 30. příčce světového žebříčku, nicméně já jsem moc podobnosti se hrou Judda Trumpa nepozorovala. Sice je pravda, že Zhou zvládl ve druhém framu vyrovnat stav na 1-1 a slušně potrápil Binghama na jistotě u žluté, ze které dvakrát minul, když chtěl jen olíznout balík červených, a následně vyhrál i třetí frame dokonce 101 bodovým náběhem, ale mně zkrátka nějak připadalo, že té jeho hře chybí Trumpům zápal a lehká arogance, Zhouův snooker mi přišel na Trumpa, když začínal, moc promyšlený a takový řekněme vydřený :o). Každopádně než skončila Tvoje tvář má známý hlas, měli už dohráno a já dostala šanci v klidu koukat na snooker až v pondělí 9. října od pěti odpoledne, kdy běželo ze záznamu opakování finálového zápasu.
Do finále se nakonec dostal Stuart Bingham a můj oblíbenec Judd Trump, přičemž záznam začínal za stavu 5-5, takže jakoby od nuly :o). V jedenáctém framu měl slušný bodový náskok Judd (nějakých 66-17), potom přišla na chvilku jistotová přetahovaná a nakonec Bingham z nepovedené 
jistoty nastavil červenou před středovou kapsu, kterou Trump samozřejmě potopil a dostal se přes frameball, načež už to pak Bingham nešel ke stolu zkoušet (potřeboval by na vítězství snooker) a frame "vzdal" ve prospěch protivníka. Judd Trump se tak podle komentátorů dostal prý poprvé v zápase do vedení 6-5. Ve dvanáctém framu Bingham poměrně brzy chyboval a Trump toho hned využil a potápěl, uhrál ale "jen" 46 bodů a šel raději do jistoty (mimochodem celkem pěkné za žlutou koulí :o). Bingham se z toho nicméně hezky dostal a po další tentokrát ne příliš povedené Trumpově jistotě dokonce potopil moc pěknou dlouhou červenou přes celý stůl :o). Bohužel pak po 21 bodech nepotopil modrou do středové kapsy (podle komentátorů byla moc přelíznutá) a nastala opět jistotová mezihra. Oba celkem vyrovnaně chybovali při pokusu potopit červenou, přičemž nakonec se to povedlo Trumpovi, jenže pak se mu bílá při návratu srazila s hnědou koulí a musel jít po 8 uhraných bodech zase do jistoty. Stuart Bingham pak potopil další těžkou červenou přes celý stůl, která byla ještě ke všemu blízko mantinelu, ale neměl z toho pak nijak pěkné pokračování, a tak se rozhodl jít radši do jistoty, která se mu mimořádně dobře povedla, protože 
Trump z ní minul balík červených na protějším konci stolu tolikrát, že to vypadalo až jako špatný vtip – faul and miss za čtyři trestné body, kdy se situace na stolu vracela, měl Trump nakonec celkem 5x (po třetím marném pokusu už jsem si dělala plůtek :o) a až napošesté konečně štrejchnul červené a mohlo se hrát dál (Bingham si tak přišel na pěkných 20 bodů, aniž by vlastně musel hnout prstem :o). Trump pak z jistoty od Binghama vystřihnul taky moc pěknou jistotu, asi aby si napravil reputaci, a Bingham měl taky faul and miss, načež mu ještě spadla bílá do kapsy, takže si ji Trump mohl na stole nastavit v rozstřelovém poli, jak potřeboval (stůl se tím pádem nevracel), a začal potápět. Skončil však na hnědé, kterou nepotopil do středové kapsy, a Stuart Bingham to šel ke stolu ještě zkoušet. Na stole zbývaly poslední čtyři koule a Binghamovi se jistota moc nevyvedla, takže Judd hned vzápětí hnědou přes celý stůl do levé horní kapsy potopil a tím získal frame a vedení 7-5.
V třináctém framu potápěl jako první Stuart Bingham krátce po rozstřelu, kdy zahájil moc pěknou dlouhou červenou přes celý stůl rovnou do kapsy, po 31 bodech ale musel kvůli horší přihrávce, kdy neviděl na černou, zkusit štěstí jinde (hlásil zelenou a tu nepotopil :o(. Potom se mu při pokusu o jistotu bílá srazila s červenou a vznikla tak šance pro Trumpa, který ji ale nevyužil a nabídnutou červenou nepotopil, na rozdíl od Binghama, který si s ní pak poradil, hezky si 
potom porozstřelil i balík, aby mohl pokračovat. Nakonec nahrál Bingham 38bodový náběh, než musel jít do jistoty a Trump se pak šel ke stolu jen podívat, načež frame Binghamovi přenechal, a stav se změnil na 7-6.
Čtrnáctému framu zase kraloval Stuart Bingham – ten sice zahájil jednobodovým náběhem, ale pak se k potápění vrátil a u stolu se mu dařilo, takže ve výsledku frame vyhrál na jeden zátah s náběhem 78 bodů, čímž dorovnal na 7-7. Patnáctý frame rozehrával Trump a první potápěl zase Bingham, ale uhrál jen 24 bodů, a pak dostal šanci Judd, který se konečně začal činit, zahrál ale "jen" 66bodový náběh a pak se mu červená srazila s další červenou a do kapsy nepadla, přičemž na stole zůstala šance na potápění pro Stuarta. Ten ale už potřeboval na vítězství snooker a jaksi nechtěně potopil poslední červenou, takže pak nastala jistotová přetahovaná na žluté. Trump potom žlutou dokonce jednou minul (a měl to tak tak, že mu bílá nezmizela v levé horní kapse), napodruhé už ji ale trefil a dokonce potopil, načež své vítězství ve framu stvrdil ještě i zelenou a hnědou a šel zpátky do vedení 8-7, takže ho od vítězství v turnaji dělil už jen jeden jediný frame (hrálo se celkem na max. 17 framů).
V šestnáctém framu se pustil do potápění jako první Judd Trump a Binghama už ke stolu vůbec nepustil :o). A když potopil matchballovou červenou, hezky si udělal "mašinkové" gesto rukou (jakože takové Yes! :o). Závěrečný frame byl v jeho podání téměř ukázkový, zkrátka snooker jedna báseň, pro titul Mistra Evropy si došel frajersky se stovkovým náběhem (konkrétně 107 bodů) – podle komentátorů "ve velkém stylu" – a rozhodně zaslouženě, protože předvedl moc hezký snooker a svým vítězstvím mi udělal velkou radost :o). Zase jsem se totiž před koukáním na záznam vyhýbala internetu a výsledkům, abych to měla napínavé, a to se skutečně podařilo :o)
