20. květen 2010 | 19.08 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Poté, co na sebe Tony Stark "propíchne", že je Ironman, po něm americký senát chce, aby začal svůj oblek vyrábět masově pro armádu, což samozřejmě odmítne (s poměrně vtipným zdůvodněním, že nejde o zbraň, ale o protetickou pomůcku :o). Jenže jak se časem ukáže, obavy senátorů, že by se někdo mohl pokusit Tonyho výstroj napodobit, se naplní a Ironman musí protentokrát zachraňovat nejen svět, ale i svůj vlastní zadek.
Přestože děj začíná de facto tam, kde v prvním díle skončil, celkový pocit z filmu byl pro mě
diametrálně odlišný. Na prvním Ironmanovi se mi nejvíc líbila ta relativní realističnost (žádné nadpřirozené schopnosti a podobné nesmysly) kombinovaná s hravostí a nadhledem. Ve druhém díle nasadili tvůrci o poznání temnější podtón v podobě otravy paladiem, což mi připadá jako slušné komiksové klišé, a navíc nevidí problém v tom, uplácat si doma na koleni nový chemický prvek.
A i když musím uznat, že názorná ukázka toho, jak chodí Tony v obleku Ironmana čůrat, byla poměrně vtipná, chyběly mi jeho průpovídky typu "Oh my God, you're a woman!", na které tentokrát tvůrcům nějak nezbýval čas. Docela povedená byla bitka plecháčů – Tonyho s Rhodiem, při které se nestyděli vzájemně mlátit čínkami, ale machrovinka s odstřelením tanku podle mého v druhém díle důstojnou konkurenci nenašla. Celkový dojem nevylepšil ani český dabing, který mě jen utvrdil v tom, že sledování filmů v kině v angličtině, má své kouzlo. Z dialogů Tonyho a Pepper se totiž díky němu vytratilo 99% vtipu a působily jako seriózní hádky, nikoli jako vzájemné škádlení.
Neberte to ve zlém, neříkám, že je Iron man 2 špatný, jen bych si přála, aby se víc podobal svému předchůdci. Po skončení jedničky jste totiž Tonymu tiše záviděli všechnu tu legraci, co si jako milionář a létající plecháč užije, kdežto po dvojce odcházíte s mírnou depresí a jste rádi, že vedete život, jaký vedete.
Zpět na hlavní stranu blogu