A týden, který jí předcházel, byl neskutečně pohodový :o). Od pracovních povinností mě totiž vytrhl náš už tradiční vánoční koncert Jihočeské filharmonie s Nezmary, který byl letos opravdu vydařený a plánuju o něm samostatný článek :o), a k tomu dvoudenní pracovní vánoční večírek v matičce Praze, který byl taky moc prima a díky němuž jsem se zase o fous víc spřátelila se svými novými kolegy (po večerním rautu jsme se zakecali až někdy do půl druhé ráno a nasmáli jsme se, až mi tekly slzy, o ochutnávce rumu Bucanero nemluvě, takže super :o)
V sobotu jsem pak za doprovodu Nezmarů, orchestru a svého falešného pobrukování si jejich písniček (ano, koncert byl tak skvělý, že ve mně doznívá ještě teď :o) upekla bezlepkové linecké, které jsem o třetí adventní neděli poslepovala (poznámka pro příští rok: líp vypadá cukroví děrované větším stromečkem, ten malý není moc poznat :o), a od nedělního večera, kdy jsme zapálili třetí svíčku na adventním věnci, se raduju z bohaté sněhové nadílky, která nám tu napadla a zahalila krajinu do nadýchané peřiny, lehké jako dech :o). Až jsem se dneska o polední pauze musela jít projít a co nejvíc z toho zachytit alespoň na foťák v mobilu, byť jsem teda pak v podvečer na punči na náměstí mínila zmrznout, neb mi úplně nestihly vyschnout boty, takže jsem lehce ztrácela cit v chodidlech :o). Nicméně nutno dodat, že než jsme se rozešli domů, ztrácela jsem cit už i v obličeji, uších, prstech na rukou... zkrátka zima jak má být :o)
