Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Projekt 101/1001: Poslední čtvrtletní zhodnocení
25. prosinec 2017 | 11.28 |
V pořadí jedenáctý report, který je zároveň reportem posledním :o(. Je to k neuvěření, ale skutečně uplynulo oněch vytýčených 1001 dnů, což se na začátku zdálo jako vzdálená budoucnost a tak trochu sci-fi a najednou je to tady... No a čím že jsem se to v posledním projektovém čtvrtletí zabývala a co se mi podařilo dotáhnout do konce (a co naopak nikoli)? Začneme tím pozitivnějším, a sice splněnými cíli:
č. 37 – Přečíst si znovu Zaříkávače koní
Splněno, samostatný recenzový článek si doufám budete moct přečíst co nejdřív :o)
č. 71 – Zkouknout třetí sérii The Vampire Diaries
S tímhle cílem jsem si dávala trochu načas, protože jsem to chtěla vzít pěkně poctivě od podlahy a zkoukla jsem i první dvě série, abych byla v obraze :o). A musím říct, že tak jak mě minule druhá série až tolik nebavila, tentokrát mi to bůhvíproč přišlo podstatně lepší. Jako ano, pořád jsem se k uzoufání nudila ke konci první série, kdy se ze Stefana stal závislák na lidské krvi, a stejně jako minule mě až tolik nebralo ono šmodrchání děje s Klausem a dvojníky na konci druhé série, ale jinak jsem si to fakt užívala :o). Možná i proto, že už jsem to nebrala tak smrtelně vážně, a tudíž mě tolik nemrzelo, že je Stefan takový slaboch a ztroskotanec :o). Každopádně Damon je pořád klasa a ty jeho hlášky mě asi nikdy nepřestanou bavit ("Jestli mě pak nepozveš dál, tak buduVÁŽNĚ naštvaný." :o)
U třetí série jsem si původně říkala, že mě asi moc bavit nebude, ale opak byl pravdou. Docela jsem si užívala, když se ze Stefana stal parchant bez emocí a hlásil podobně kousavé poznámky jako Damon, nemluvě o tom, že ho Elena pokaždé zvládla celkem hezky odpálkovat :o). Damon je i v třetí sérii pořád stejně k sežrání a navíc se tak trochu sbližují s Elenou, když je Stefan de facto mimo, a musím přiznat, že bych jim to i celkem přála (tak trochu už jsem si v duchu rýsovala scénář, kdy se dá Damon dohromady s Elenou a Stefan se svojí bývalou láskou, původní upírkou Rebekou :o). Jo a pořád se mi líbí, jaká úžasná osobnost se stala z Caroline po přeměně v upírku, líbí se mi, jak je vnitřně silná, což je jednoduše obdivuhodné, když vezmete v potaz, jak povrchní byla předtím coby teenagerka :o). Pak se to sice za půlkou zase trochu zlomí a všichni jsou najednou hrozně citliví a vážní a děj se zase šmodrchá, ale stejně se i navzdory své rozrůstající se seriálové základně nejspíš kouknu ještě i na další sérii Upířích deníků, byť jsem teda zjistila, že už je jich celkem osm, a to v mých očích už lehce zavání telenovelou, takže do konce asi nevydržím, ale stejně :o)
2pt">Z rozpracovaných cílů, a to i těch dlouhodobých, resp. celoprojektových, se mi podařilo splnit následující:
č. 24 – Každého čtvrt roku napsat zhodnocení, jaké cíle se mi podařilo splnit
Tímto článkem na 100% splněno :o). Tenhle cíl vidím jako jeden z mála těch dlouhodobých, který měl smysl od začátku do konce – bylo to vždycky takové příjemné pošťouchnutí k rekapitulaci a interval jednou za čtvrt roku je tak akorát :o). Snad se i vám moje čtvrtletní reporty dobře četly :o)
č. 34 – Vyšít vánoční baňku na stromek
Tak tohle bylo jednoznačně zatím moje nejnáročnější vyšívané dílko, jednak tím, že se jedná o 3D útvar, jednak tím, že jsem chtěla, aby baňka byla blyštivá jako každá správná vánoční ozdoba, a tak jsem ji de facto vyšila celou dvakrát, protože po prvním vyšívání klasickými bavlnkami následovalo ještě vyšívání metalickými nitěmi, které by samy o sobě byly příliš tenké (takže to nešlo vyšít rovnou jimi). Nakonec se ta dřina ale vyplatila, a už když jsem začínala vyšívat metalickou nití, tak jsem se radovala, jak hezky to vypadá. Ke konci (tzn. asi někdy letos na jaře) jsem sice bojovala s nedostatkem materiálu, neb mi tak úplně nevycházela ona "bílá" metalická nitka (a v obchodech nebyla nikde k sehnání, protože se jedná o sezónní vánoční zboží :o(, nicméně jako správná švadlenka jsem si s tím poradila a místy jsem zkrátka křížky ošidila (místo celých křížků jsem dělala jen půlkřížky, ale na výsledku to naštěstí není vidět a ani já sama nejsem schopná poznat, kde jsou ona šizená místa :o).
Jinak solidní oříšek pak bylo i samotné sešívání baňky dohromady, protože se přeci jen mělo jednat o kouli, že :o). Pro udržení tvaru jsem si schválně koupila takovou tu polystyrenovou kouli, ale nejsem si jistá, jestli by nakonec nebylo bývalo lepší baňku prostě jen vycpat vatou, protože takhle mi přijde, že je přeci jen lehce šišatá, jak má v horní a spodní části nachmoustanou všechnu tu přebytečnou látku ze švů, nemluvě o tom, že jsem si bláhově myslela, že budu moct sestehovat půlku spodní části (protože se mi jednotlivé části líp sešívaly, když jsem se k nim mohla svobodně dostat z rubu) a pak teprve dovnitř propresuju onu polystyrenovou kouli, ale ve výsledku jsem pak musela všechno zase párat, protože jsem byla ráda, když jsem jí do obalu nasoukala, aniž bych měla ve spodní části sešitý jediný díl :o(. No ale nakonec se to snad nějak povedlo :o)
A proč že jsem se vlastně s něčím takovým vůbec trápila? To máte tak – naše maměnka kdysi dávno koupila u nějakého stánku pro každého člena rodiny osobní baňku s ručně psaným jménem, a jak už to tak u maminek bývá, zapomněla na sebe :o(, takže jsem ji pak další rok po marném shánění nějakou personalizovanou baňku vyrobila (ale to víte, nebylo to zdaleka tak pěkné a profesionální, jako ty ostatní – ale byla :o). Jenže někdy v roce 2014 jsem při zdobení stromku zjistila, že je její baňka nakřáplá, a tak se zrodil tenhle nápad, vyrobit mamince baňku novou, hezčí a hlavně odolnější :o). Nu a teď, po třech letech přerušované práce, je konečně dokončená (konkrétně jsem na ní poslední stehy sešila o svátečním říjnovém víkendu :o)
č. 68 – Podívat se aspoň jednou za 14 dní na film, který jsem nikdy předtím neviděla
Frankenweenie – na tenhle animák jsem kdysi dávno pokukovala v autobuse Student Agency na displej ob několik sedaček, ale nikdy jsem nesebrala odvahu se na něj opravdu kouknout, protože jsem si myslela, že bude hodně smutný, nakonec jsem na něj čirou náhodou koukala v televizi a bylo to hezké, byť chvílemi trochu dojemné :o)
Dvojníci – na tenhle film jsem koukala spíš ze zvědavosti, protože tam hraje Ondřej Sokol, kterého jsem si za jeho moderování Tvoje tvář má známý hlas celkem oblíbila, a musím říct, že to nebyl špatný film (na české poměry), docela jsem se pobavila, byť je to spíš takový průměr
Já, padouch 3 – z druhého dílu jsem moc nadšená nebyla, proto jsem s třetím pokračováním nijak nechvátala, ale nakonec se mi třetí Padouch docela líbil, hlášky s jednorožcem a tak byly super :o)
Aldabra – spíš dokumentární film, který proběhl i kiny a ze kterého byla kamarádka celkem nadšená, mně osobně se taky moc líbil, hezky natočené (ty záběry zvířat musely dát hrozně zabrat), s vtipným komentářem Oldřicha Kaisera, netradiční, ale hezký přírodovědný dokument :o)
Zpívej – další z animáků, který šel tak nějak mimo mě a dostala jsem se k němu víceméně náhodou, nakonec se mi ale dost líbil, je to vtipné (prasečí máma od rodiny byla skvělá, obzvlášť ty její domácí vynálezy :o), je tam spousta hezkých písniček, zkrátka taková animovaná Superstar :o)
10 pravidel jak sbalit holku – romantická komedie s Jirkou Mádlem, která byla překvapivě dobrá a ve výsledku se mi líbila asi víc než Dvojníci, s chutí se na ni někdy podívám znovu :o)
Dvojitý agent – rádoby špiónský film s Richardem Gerem, který mě ale docela zklamal :o(, kdo je dvojitý agent se dozvíte hned asi po půl hodině a spíš než o nějaké špiónské hry a akční honičky tam jde o jakýsi "lidský rozměr", aneb bilancující agent na odpočinku se snaží domlouvat mladému snaživci, aby nedopadl jako on, takže dost nuda :o(
č. 83 – Nekupovat si žádné další parfémy z Avonu, dokud nevypotřebuju ty, co už doma mám
Tohle byl taky slušný oříšek, ale nutno dodat, že jsem si s ním nakonec celkem dobře poradila :o). Dokonce jsem odolala i vánočnímu katalogu Avonu a žádnou vůni si neobjednala (možná i proto, že mého vůbec nejvíc nejoblíbenějšího červeného Christiana Lacroix tam neměli :o(. Sice jsem asi jednou nebo dvakrát dostala nějakou tu vůni jako dárek, ale to se nepočítá, protože to jsem nemohla ovlivnit (jakože jsem si o ni vyloženě neřekla :o). Jedinou smutnou zprávou je, že jsem ani za ty skoro tři roky stejně všechny své nasyslené parfémy nevypotřebovala :o(. Původně jsem si v rámci letošní debordelizace říkala, že asi některé i vyhodím, ale nakonec se tak nestalo, tak uvidíme. Každopádně mi pokaždé, když jsem měla cukání, že bych si nějaký ten parfémek v akci mohla koupit, stačilo udělat zevrubnou inventuru toho, co mám doma (momentálně mám v zásobě ještě nějakých 18 flakónků nejrůznějších vůní) a bylo to :o) Jinak kdybych to náhodou zapomněla, tak jsem za dobu projektu zjistila, že nejlepší z takových těch obyčejnějších (rozuměj: levnějších :o) vůní na každodenní použití se mi zatím jeví Passion Dance a limitka Celebre Ice, případně klasická růžová Celebre, které mi vlastně voní celou dobu a ještě mě neomrzely :o)
č. 86 – Alespoň 2x týdně se natřít od hlavy až k patě tělovým mlékem/krémem
Tohle je jeden z těch dlouhodobých sebezušlechťujících cílů, které ve výsledku neměly tak úplně ten efekt, který jsem si původně myslela, ale nutno říct, že minimálně v tomhle případě to nebylo ještě takové totální fiasko jako třeba u pleťové masky a že se opravdu poctivě snažím co nejčastěji rozmazlovat tím, že se namažu svým krásně voňavým kávovým krémem, jediný problém je můj neustálý boj s nedostatkem času (resp. s nedostatkem času sama pro sebe), ale to bude ještě běh na dlouhou trať. Každopádně jsem si udělala zase jednu ze svých podrobných statistik a vykalkulovala jsem, že co se tohohle cíle týče, podařilo se mi ho za těch 1001 dní splnit na 58 %, což sice není až taková sláva, ale myslím, že v tomhle případě se počítá i snaha a alespoň lehce nadpoloviční plnění :o)
č. 88 – Alespoň 1x ročně vytřídit oblečení, které nenosím, příp. i boty
Tak jo, letos se plnění tohohle cíle neslo v odlehčenějším duchu – přeci jen jsem se změnou práce konečně mohla změnit i šatník a teď v zimě nemusím nosit jen ten jeden, maximálně dva nejteplejší svetry, abych v kanclu nezmrzla, ale můžu si vybírat ze všech těch krásných svetříků, které mám a které mi tam poslední dva roky nebo jak dlouho smutně ležely a čekaly na svou příležitost – ale přesto k nějakému tomu třídění došlo, hlavně co se domácího oblečení a bot týče, takže z mého pohledu splněno :o)
č. 89 – Alespoň 1x měsíčně strávit jeden celý den bez PC
Další cíl, který se mi podařilo splnit na 100% a jsem za něj ráda, protože i po těch téměř třech letech jsem přesvědčená o jeho prospěšnosti, aneb každý by si měl někdy udělat čas na to, aby se aspoň jeden jediný den v měsíci vyhýbal počítači a podobné technice :o)
Jinak co se týče tohohle závěrečného čtvrtletí, strávila jsem bez počítače hned dvě soboty v říjnu (většinou zásluhou úklidu, vaření a podobných činností :o), v listopadu to bylo hned prvního, kdy jsem byla po trhání zubu moudrosti a u ničeho (ani u toho počítače) jsem dlouho nevydržela :o), no a teď v prosinci to bylo o druhém adventním víkendu, kdy jsme v sobotu stavěli a zdobili stromeček (máme umělý, proto to stavění :o), balila jsem dárky, vařila oběd a ještě jsme s mamkou plácaly vosí hnízda – to uznejte, že už se nic jiného stihnout nedalo :o), a pak ještě třetí adventní sobotu, kdy jsem byla podobně vytížená (pekla jsem své bezlepkové linecké, vařila oběd, zašívala roztrženou nohavici na svých pracovních kalhotách, neb jsem nemehlo a při služebce v Praze jsem si ji trhla o zip boty na druhé noze atd. :o( a taky 23. prosince, kdy jsem byla na svatbě kamarádce :o)
č. 91 – Užít si alespoň jednou opravdu pohodový a klidný advent
S vyhodnocením tohohle cíle jsem měla v uplynulých letech celkem problém, částečně asi i proto, že jsem si ho tak blbě naformulovala :o). V prvním projektovém roce jsem byla v prosinci nakonec bez práce, takže jsem měla spoustu času na ono poklidné chystání a všemožné přípravy, o sedáncích a brunchích nemluvě :o), ale zase mi chyběla ta pravá pohoda, protože mi trochu brnkalo na nervy, jestli zase budu mít práci a tak :o(. Vloni jsem naštěstí práci měla (sice žádnou super, ale lepší něco než nic a tehdy jsem ještě nevěděla, že bych se mohla mít i líp :o), ale zase mi chyběl dostatek volného času, takže relativní psychická pohoda by byla, ale místo poklidu jsem byla spíš v jednom kole. Vítězem se tak myslím stává až letošní rok, kdy jsem si tu pohodu nějak naprogramovala v hlavě (a překvapivě mi tam zůstala :o) a zároveň poučena z předchozích nezdarů (bez ohledu na nějaký projekt a cíle mě prostě nebaví, když nic nestíhám a na nic nemám čas :o( jsem si na prosinec téměř nic neplánovala, což se ukázalo být jako ideální nápad, protože adventní harmonogram se pak vždycky nějak živelně zaplní sám od sebe :o). Ve výsledku tak mám pocit, že jsem stihla vše podstatné, užila jsem si setkání s přáteli i vánoční chystání, a při tom se mi podařilo zůstat v pohodě a spokojená :o). Takže mise splněna a budu se snažit si tenhle postup zapamatovat i pro příští roky, protože takovýhle advent bych si rozhodně nechala líbit častěji :o)
Zapomenout nesmím ani na své dodatkové cíle, které se mi nakonec podařilo splnit úplně všechny :o)
č. 107 – Víc chválit
Takový kousek, jako v minulém čtvrtletí s řidičem MHD už se mi asi jen tak nepodaří, ale snažila jsem se a navzdory martýriu, které jsem si užila se svým trhaným zubem moudrosti, jsem pak koncem listopadu napsala alespoň mailové (šťastná, že už do jeho ordinace nemusím osobně :o) poděkování svému zubaři, že už mě kráter v čelisti konečně nebolí, protože mu musím nechat, že se fakt snažil (když byl přítomen a nezaskakoval ho jeho sadistický kolega) a ve výsledku to vlastně dopadlo dobře, neb nemám žádné poškozené nervy, ochrnutou půlku tváře nebo něco takového, díra se zahojila a tudíž všechno dobré (nemluvě o tom, že si podobný mail zasloužil i jako částečnou omluvu za nevyžádané interakce mých rodinných příslušníků :o).
č. 103 – Koukat víc na snooker (tedy i na jiné turnaje než jenom na Mistrovství světa)
Podzim je na snookerové turnaje poměrně bohatý, takže s plněním tohohle cíle rozhodně nebyl problém :o). Zvládla jsem zkouknout European Masters, English Open, International Championship a finále Shanghai Masters.
No a na závěr jsem si nechala to, co se nepovedlo, a sice cíle, které zůstaly i po těch třech letech nesplněné a docela mě to mrzí. Jedná se totiž o vyšívací cíle, na které mi tak nějak prostě nevyšel čas :o(. Původně jsem si plánovala, že si zhotovím jakousi soupravu vánočních vyšívaných ozdob-Mikulášků na stromeček, ale bohužel jsem se na kluky vůbec nedostala, protože v prvním roce jsem se vrhla na bambulové sněhuláky pro kolegy, když jsme končili v práci, a zbytek času mi "sežrala" vyšívaná baňka, která se ukázala být mnohem složitější, než mě kdy vůbec napadlo :o(. No ale co se dá dělat, čas není žvejkačka a natáhnout se prostě nedá, takže snad příště...
č. 28 – Vyšít nadívaného Mikuláše na vánoční stromek s dárkem
č. 29 – Vyšít nadívaného Mikuláše na vánoční stromek s pytlem
č. 30 – Vyšít nadívaného Mikuláše na vánoční stromek se seznamem
Takže toliko ke slavnému projektu 101 cílů za 1001 dní :o). Výsledek 95 splněných cílů je rozhodně víc, než jsem při rozjezdu čekala (nemluvě o tom, že jsem byla dost skeptická i k tomu, jestli vydržím až do konce, protože tři roky se zdála být hrozně dlouhá doba :o), a jsem na to náležitě hrdá :o). No a protože to byl takový success, rozhodla jsem se jít do toho znovu – momentálně mi nekontrolovatelně bobtná nový seznam cílů, takže se myslím máte od nového roku na co těšit :o)
