...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

mow: Tak tý kočce ze Sibiře kouknu včera po 23. hodině večerní na blog a málem se poseru! Můj koment vyhlášen komentem roku 2017, navíc jsem obdržel zlatou medaili, kterou jsem si připíchl ihned doprostřed....čela. Nejdřív to trochu bolelo, i krve trochu teklo, nakonec se však dostavil pocit slasti (podobnost se sexem čistě náhodná).

Taky mě velmi pobavilo její označení "kolečkář". Trochu mi to připomnělo děti, co se učí na nočníček čůrat, ještě jim to po plínkách moc nejde, zapomenou a mají na kalhotách kolečko. Třeba jen malý, ale maj, takové ucvrnknutí

Teď ale vážně - Barčo, děkuju a děkuju v hlubokém předklonu, vážím si toho. Motivem toho komentu byla opravdu ryzí touha ti popřát, rozhodně mě nemotivovala touha zvítězit, protože když jsem ho psal, ani v nejmenším jsem netušil, že vyhlašuješ nějakou anketu. Nyní však, když to vím, pokusím se na konci roku 2018 své vítězství obhájit, neb jak říkají kuchtíci, co dostali michalinskou hvězdu: "Je těžký ji získat, ale ještě těžší je udržet si ji."

Nemám důvod ti pochlebovat, tvé chlupy znám jen virtuálně, ale když jsem včera vymýšlel tenhle komentář, přemýšlel jsem o tom, kdo jsem. Tys to napsala moc něžně a mile ("náš nestydatý, ale zbožňovaný kolečkář"). Vidím se jinak. Jsem symbolem dekadence a úpadku, zhýralosti a nejnižších pudů. Slovník na úrovni gangstera z předměstí, barvy blogu do temna, symbol toho, jak by člověk neměl dopadnout, mý kapitoly jak horská dráha, deprese, smutek, prazdno...Jindy zas radost. Jestli bych si mohl drze přisvojit nějaký titul, a to jen tipuji, tak určitě je můj blog nejotevřenějším a nejvíc na dřeň jdoucím blogem. A to jedu tak na 30%

A pak jsi tady ty. Napsal jsem o tobě dost, ale chci tě definovat, a tohle ti napíšu, aniž bych se ti chtěl tlapama opřít o záda (je to šifra Mistra Leoparda). Ty jsi pro mě Slunce všech blogů zde, neznám nikoho, kdo by do psaní dával tak moc jako ty. Vlastně kecám. Jak moc? Ty dáváš všechno. Nikdy nepřestanu nechápat, jak to máš všechno vymazlený, vypiplaný. Jak si s tím hraješ. Člověk vleze na tvůj blog, a aniž by se začetl, tak jen prostým vnímáním barev a formy blogu prožije tři čtyři orgasmy, pokud není chabrus na spodek. Ty jsi pro mě blogerská královna tady a to ti fakt nepíšu jako revanš za tu medaili, nebo abych si zajistil vítězství i v dalším roce. Jen chci říct, že já bych na to asi neměl tolik trpělivosti.

A mohu si dovolit jedno hodně osobní přání? Nečtu všechny tvý kapitoly, ale chtěl bych tě víc odhalenou Jako nesnaž se mi konkurovat, nesnažte se mi konkurovat v odhalenosti nikdo, protože byste tím částečně ztratili vlastní důstojnost Ale včera, když jsem tak po přečtení týhle kapitoly o tobě přemýšlel, přišlo mi, že o tobě vím hrozně málo.

Co bejt chvilku velkorysá a věnovat drobnou osobní kapitolku pro kolečkářovýho nestydu? Fajn, jsi Barča, půlkulatá, takže asi 25, milovnice hudby (Muse), knížek, filmů, pracuješ ve státní správě, máš ráda fialovou, kulečník... a trošku málo, ne? I want more, baby