...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

mow: Ale jedna věc je pozitivní - že i rodiče se občas chovají dětinsky a nezodpovědně a že někdy nebývají tak rozumní a moudří, jak si naivně myslí. Hádky jsou blbost. Nerad se hádám, nesnáším hádky, hádám se, jen když musím. A vzpomenu si opět na Chemču, která mi kdysi řekla, že nesnáší hádky a konflikty (je Váha, ty nesnáší rozepře a mají cit pro spravedlnost a kompromis), neboť je považuje za obrovské plýtvání energií.

Až po letech mi došlo, jak hlubokou pravdu měla. Jenže to by museli být lidi dost chytří, aby se nehádali, museli by si naslouchat, chápat se, brát v potaz argumenty druhých. Ale lidi jsou taky nedokonalí, takže základ je asi ten, nenechat se k hádce vyprovokovat, nestartovat hned na první našlápnutí. Ale nehádat se vůbec, to taky zcela nejde, protože od určitýho momentu nejsi bezkonfliktní dobrák, na kterým jde dříví štípat, ale kus hadru. A každý se hádá víceméně z těchto důvodů:

1) něco někomu vadí, něco se někoho dotkne

2) něco je pro někoho důležitý, okolí ho nechápe a on se za to rve

Čili stačí respekt a pochopení a lidi by se nehádali.