Z Bournovy filmové (a vlastně i knižní) trilogie se mi nejvíc líbil první díl, tudíž Matt Damon pod taktovkou Douga Limana. Paul Greengrass z něj vypustil hodně z jeho intelektuální podstaty a nechal ho plácat se po ruských sídlištích s náznakem výčitek svědomí, což podle mě nebylo to pravé ořechové. A jak dopadla jejich spolupráce bez předlohy Roberta Ludluma?
Čtvrtý díl Bourneovské trilogie, jak se Zelené zóně leckde přezdívá, vypráví o nadpraporčíku Ray Millerovi, který se svojí jednotkou hledá v Iráku zbraně hromadného ničení, jenže 
prozatím neúspěšně – všechny lokality, označené jako potenciální sklady zbraní hromadného ničení, jsou prázdné, nebo se z nich vyklube stará továrna na klozety, a tak se na vlastní pěst pokusí zjistit, v čem je háček.
Celkově poměrně slabomyslná zápletka, kterou nevylepšila ani nesoustředěná kamera snažící se svými roztěkanými záběry vyvolat u diváka pocit neustálého a napínavého dění (podobně jako v Bourneovi) s Mattem Damonem prohánějícím se v Humerech sem a tam na mě neudělala příliš velký dojem. Upřímně řečeno připadá mi dost nelogické, že by si čičmunda ve službách americké armády bez sebemenších znalostí politicko-historických souvislostí na Blízkém Východě lámal hlavu s nastolením demokracie v Iráku, nebo že by uvěřil prvnímu anglicky mluvícímu Iráčanovi, kterého na ulici potká. Jediný moment, který trochu připomínal Bourneovu působivou taktiku, bylo Millerovo prohlášení poté, co je zajat Iráčany a Saddámova pravá ruka, generál Al Rawi, se ho ptá, proč za ním přišel, že proto, aby ho zatkl. Jinak je to těžkopádná, zmatená a odtažitě působící slabota prošpikovaná americkými frázemi o demokracii. Už po půl hodině jsem se začala neskonale nudit a vydrželo mi to až do hořkého konce :o(