...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

atraktivnistrasilka: Cítím tvou bolest. Když mi byly čtyři roky, křídou na chodník jsem zamáčkla mravenečka. Myslím na to dodnes. A vcelku často (zejména v době hormonální slabosti) mě to dovede i rozbrečet, a to už je to, prosím, patnáct let nazpět, a šlo o mravence. Myslím, že kdybych něco tehdy provedla šnekovi, tak dnes trpím opravdovým traumatem.
Když jsem byla mladší, tak jsem s kamarádkou chodila k takovému keři, kde bylo hodně hlemýžďů. Rády jsme si je prohlížely, pozorovaly jsme jak se krmí, a podobně. A když nějakého vidím na cestě, tak ho seberu a dám vedle do trávy. A nasměruji ho správným směrem. To samé dělám se slimáky a takovými těmi modrými lesklými brouky, těch se jako jedněch z mála brouků nebojím. A když vidím šneka mrtvého, tak ho vezmu a také dám vedle, protože mi je jich líto. Nehody se bohužel stávají a stávat budou, ale taky jsem hodně nešťastná, když vidím šnečka na placku. Jenže bych řekla, že v 99 % případů to budou nehody, a to se bohužel nedá nic dělat.