15. červen 2018 | 12.41 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Když nemáte úplně ostříží zrak jako moje maličkost, občas to může způsobit i tragédii :o(. Jako například když jsem při své předminulé návštěvě venkova během zprovozňování kola nedopatřením způsobila smrt zcela nevinného, krásně pruhovaného šneka, kterého jsem přejela přední nápravou dřív, než mi do mozku stihla dojít informace, co že to tam na tom chodníku přede mnou vlastně leží a jestli to náhodou není živé :o(. Až chroupnutí jeho křehké ulity mi s naprostou jistotou potvrdilo, že moje nohy byly rychlejší než mozek (byť se to všechno odehrálo během pár vteřin) a že to bohužel mělo pro někoho fatální následky (Ale chápete to? Jaká je pravděpodobnost, že se nápravou širokou max. 5 cm trefím přesně na něj? :o(. Hrozně mě to mrzelo a bylo mi toho šneka opravdu líto, navíc jsem se za svoji ignoranci a krutost i dost styděla, a tak jsem to doteď nikomu neřekla :o(
Jenže od té chvíle, jako by se proti mně všichni šneci světa spikli a čekali na moji reakci. Myslím, že do té doby jsem nikdy v životě neviděla tolik šneků (nebo jestli jsem si jich jen začala víc všímat?). Každopádně jsem hned další pracovní týden viděla cestou do práce jiného přejetého šneka (chodím vilovou čtvrtí se zahrádkami, takže tak trochu přírodou). Následující týden jsem takhle míjela šneka živého, který se po dešti vydal po chodníku někam na výpravu, a i když mi na chvilku bleskla hlavou myšlenka, jestli ho nemám sebrat a hodit zpátky do sousední zahrady, nakonec jsem to neudělala a prostě jsem pokračovala dál ve své cestě. Jenže při obědové vycházce v poledne jsem zjistila, že to byla velká chyba, neb milý zlatý šnek byl téměř na stejném místě, kde jsem ho viděla naposled, opět rozjetý či rozšlápnutý, těžko říct, a ve mně začaly hlodat hrozné výčitky, jako že jsem ho mohla ráno zachránit a splatit tak aspoň trochu svůj dluh vůči jeho druhu :o(
Když jsem proto dnes ráno narazila cestou do práce na dalšího šneka na výpravě za dobrodružstvím, už jsem o tom dvakrát nepřemýšlela, vrátila jsem se o ten půlkrok zpátky, popadla ho za ulitu a pustila ho volným pádem do trávy za plot vilky, u které se plazil :o). A víte co? Mám z toho skvělý pocit (dokonce až tak, že jsem o tom měla chuť napsat sem na blog :o) a tak nějak se mi ulevilo, takže do budoucna hodlám sbírat všechny živé šneky, co potkám, a snažit se jim zachránit život tím, že je odklidím z frekventované cesty či chodníku (a samozřejmě se budu snažit už žádného z nich vlastnoručně nepřejet :o(. Zahrádkáři mě možná pro moji snahu nebudou zrovna milovat, ale já si prostě musím napravit karmu, už opravdu hodně dlouho jsem se totiž necítila takhle provinile.

Takhle nějak vypadal onen ubohý první nebožtík :o(
Zpět na hlavní stranu blogu