Projekt 102/1001: Druhé čtvrtletní zhodnocení

Vlevo puzzle po prvním dni skládání, vpravo komplet hotové :o)

U druhé série jsem si zvlášť na začátku říkala, že je nakonec možná lepší seriál než jeho knižní předloha, protože se mi moc líbilo, jak se seriálovým tvůrcům podařilo v prvních dílech druhé série vystihnout, že Rosse a Demelzu ještě pořád trápí smutek ze smrti jejich malé dcerky, to jsem z knihy až tolik necítila (a samozřejmě hodně oceňuju, že díly skutečně plynule navazují na první sérii, že divák vlastně ani nepozná, kde jedna série končí a druhá začíná, když to pojme jako maraton :o). Jediný rozdíl v tom, jestli mám načtenou knižní předlohu a pak teprve koukám na seriál nebo naopak, byl ve výsledku asi jen v tom, že třeba ten Rossův soudní proces mě pak v seriálovém pojetí až tolik nebavil, když jsem věděla, jak to dopadne (navíc v knize bylo líp popsané ono Demelzino zoufalé shánění kohokoliv, kdo by se mohl za Rosse přimluvit), a spíš jsem byla zvědavá, co přijde v ději dál (jakože za hranicemi mnou přečtené knižní předlohy). Za sebe můžu tudíž říct, že číst knižní pokračování s názvem Warleggan nad propastí a další můžu s klidným svědomím až po zhlédnutí seriálu (tedy třeba až si za pár let znovu prodloužím průkazku do knihovny :o).

Tentokrát se mi asi nejvíc líbil ten nosorožec a na druhém místě slon :o)

Tenhle seriál jsem si zařadila do projektu, protože mi na něj pravidelně vyskakují upoutávky, když se na stránkách idnes pokouším zjistit, jaké bude počasí (jejich předpověď, hlavně co se týče oblačnosti a srážek, mi připadá celkem přesná) a musím říct, že mě při jeho stahování docela překvapilo, že jednotlivé díly trvají jen kolem 15 minut. Každopádně jsem si toho od něj moc neslibovala, protože podle ukázek, na které jsem pak mrkla, to vypadalo na hodně sprostý seriál plný chlastu, drog a sexu, takže jakože nic vyloženě pro mě, a musím říct, že ve skutečnosti to tak opravdu je a hlavní hrdinka, fiktivní ředitelka hudební televize Óčko, Simona Krátká v podání Jany Plodkové, je spíš ukázkovou antihrdinkou a de facto ztracenou existencí, fetkou, alkoholičkou a vlastně skrz naskrz nešťastnou ženou, která po nocích vede nezřízený život a ve dne se chová jako ukázková manažerka-mrcha (zkrátka taková malá česká Vlčice z Wall Streetu, byť jsem teda ten americký originál s Leonardem DiCapriem neviděla a jen to odhaduju :o). Překvapivě ale musím říct, že ačkoli jsem si myslela, že tenhle seriál po pár dílech vzdám, nakonec jsem dohlídla celu první sérii (za jediný večer :o), k čemuž přispělo nejspíš i to, že jsou jednotlivé epizody tak krátké, ale hlavně překvapivě propracovaný příběh, kdy mě zajímalo, kdyže si konečně ta Simona namlátí ústa (jakože jsem spíš fandila tomu, kdy ji její životní styl doběhne), ale stejně mi to nebránilo užívat si její hodně cynický smysl humor a drsné poznámky, kterými stírala své podřízené a kolegy. Závěrečný díl mi sice přišel až moc přeslazený – jakože pochybuju, že někdo, kdo šňupe lajny, by byl během pár měsíců tak v pohodě, ale budiž. Byla to prostě taková seriálová jednohubka, u které dokonce uvažuju, že možná kouknu i na druhou sérii :o)