Dnešním dnem završil tento blog už neuvěřitelných devět let svého fungování a zítřkem počínaje se zakusuje dokonce už do kulaté první dekády. Upřímně řečeno mi při psaní těchhle řádků v hlavě varovně zvoní jakýsi alarm a říká, že to není možné, protože podle mých vnitřních hodin uběhlo těch let tak maximálně pět nebo šest :o). Každopádně by mě nikdy nenapadlo, že u blogování vydržím tak dlouho a že mě bude pořád bavit, že se stane koníčkem, který sice někdy proklínám pro to, kolik mi sežere času (o tom, že bych se místo vysedávání u počítače měla věnovat spíš nějakému sportu ani nemluvě :o) a že se kvůli němu občas dostávám do presu, ale zároveň si svůj život bez něj jakožto správný psavec nedokážu představit. I když je pravda, že kdybych se nerealizovala psaním článků, možná bych konečně sesmolila jeden z těch úžasných románů, co nosím v hlavě, a stala se slavnou a nechutně bohatou spisovatelkou :o). Jenže u blogu je ten problém, že to není jen o psaní, ale že jsem díky němu taky "potkala" neuvěřitelně fajn lidi, kteří obohacují i můj nevirtuální život a se kterými (nebo alespoň s některými) se dokonce možná letos v září potkám tváří v tvář :o). Takže vážení přátelé, než začnu být příliš patetická: DĚKUJU, ŽE JSTE A ŽE JE MI MEZI VÁMI TAK DOBŘE – tohle výročí je bez debaty i vaše zásluha, protože kdyby tady nebyla tak skvělá parta lidí, určitě bych u blogování tak dlouho nevydržela a ještě by mi hrozila deprese z toho, kolik nakladatelství odmítlo můj výtvor (vy naštěstí takovou možnost nemáte :o). Mějte se krásně a užívejte léta, já se budu snažit polepšit a trochu víc vás číst a komentovat, neb v tom posledních pár týdnů dost pokulhávám a mám z toho černé svědomí :o(
