Rebarbora | Cyklovýlet na Hlubokou

Tenhle cyklovýlet už plánuju možná dobré čtyři roky, vlastně tak nějak od doby, co jsem v roce 2015 znovuobjevila krásu jízdy na kole, a navnaděna Rekoly dostával tenhle plán jistější obrysy, ale znáte to – většinou není čas nebo počasí, jindy zase schází ta správná chuť a elán, několikrát jsme se taky chystaly podniknout tenhle výlet s kamarádkami, ale pokaždé nějak na samotnou realizaci nedošlo, no a letos se mi ho konečně podařilo uskutečnit :o)

Bedlivě jsem sledovala předpověď počasí, a protože ráno mělo být nebe bez mráčku nebo jen s mizivou oblačností, vyrazila jsem zase poměrně brzy, hned po snídani. I ve středu 4. července 2018 jsem vstávala po šesté, aktivovala jsem na Rekolech svůj účet zadáním platební karty, abych si mohla půjčovat kola přes SMS, protože v telefonu nemám nastálo data (jen když si dobiju svou předplacenou kartu, na tarif se ještě pořád necítím – přijde mi zbytečný :o), očíhla jsem na mapě, které kolo bych si tak mohla půjčit, a před osmou už jsem frčela MHD do centra, kde jsem našla kolo přesně tam, kde mělo být :o). Sice mělo poněkud nelichotivé jméno Lógr, ale nakonec se ukázalo jako dobrý parťák, nemluvě o tom, že by mi u něj mamka záviděla tzv. protišlapnou brzdu, tedy že brzdíte tím, že šlápnete dozadu, což už teď kola moc nemívají a mají i zadní brzdu normálně na řídítkách. Musím přiznat, že mi chvilku trvalo, než jsem si na tenhle způsob brzdění, který znám z dětství, zase zvykla, tak nějak mi asi víc vyhovuje brzda na řídítkách a že si můžete volně protáčet pedály dozadu, jak se vám zlíbí, zejména když jedete z kopce (můžete si střídat nohy), a stejně tak se líp nastavují šlapky při rozjetí, ale po chvíli jsem si to "ošahala" a bylo to v pohodě :o). Větší práci mi dalo nastavení správné výšky sedačky, nejdřív mi totiž přišla moc vysoko a já nemám ráda, když špatně dosáhnu na zem, takže jsem si ji sundala dolů, jenže to jsem zase měla moc pokrčené nohy a bolely mě už po tom kousíčku, co jsem s kolem stihla podél Mlýnské stoky ujet, takže jsem takhle štelovala sedačku asi na čtyřikrát (i potom ještě na cyklostezce), než se mi podařilo najít ten správný kompromis mezi výškou sedačky, ze které ještě dosáhnu nohama na zem, když zastavím, a zároveň abych neměla moc pokrčené nohy při šlapání, nicméně když jsem tohle zvládla, už se mi jelo dobře :o)

Po předchozím přesluněném dnu na Lipně, kdy jsem se i trochu spálila od sluníčka, mi vůbec nevadilo, že cyklostezka z Budějovic na Hlubokou vede místy pěkně stínem, naopak to bylo moc příjemné (i když jsem si samozřejmě vzala pro jistotu tričko s rukávem, abych si ty ramena znovu nepřipekla, a na hlavu kšiltovku, abych nemusela mít sluneční brýle a nevypalovala si je tak do obličeje ještě víc :o). A opět jsem se projevila jako cyklista kochač a každou chvíli jsem zastavovala, abych si vyfotila támhleto panorama a tohleto zákoutí :o). Ještě že za mnou nikdo nejel, protože jinak by mě musel proklínat :o). A to jsem si vždycky říkala, že si už vyfotím jen tohle a pak pojedu a už fotit nebudu, ale pak mi to stejně nedalo :o). O to víc jsem si však cestu vychutnala :o)

Před cestou jsem si pro jistotu ráno na mapě našla záchytné body, abych náhodou nezabloudila, ale nebylo to ani tak nutné, všechno je poměrně dobře značené, takže když koukáte po žlutých značkách cyklostezek, nemůžete zabloudit. A krom toho stezka vede pěkně po rovině, takže se mi šlapalo naprosto báječně a fakt jsem si tu vyjížďku užívala :o). Na cyklostezku jsem najížděla pod Dlouhým mostem, potom přes první nejbližší most na protější břeh, pak přes České Vrbné, kde je přístav a plavební komora a dokonce jsem objevila, že tam je i nějaký kemp a hned za ním kukuřičné pole :o). Potom přes Bavorovice, tam vjedete z cyklostezky přímo do vsi, přičemž nechybí cedule s upozorněním, že tady už jsou cyklisté v normálním provozu na silnici a musí se tedy řídit pravidly silničního provozu (to mě, přiznám se, lehce vyděsilo, ale žádný provoz tam de facto stejně není :o). Jinak Bavorovice jsou malebné a plné krásně opravených historických selských stavení, takže jsem zase zastavovala na focení :o), no a potom už vede cyklostezka kolem malebných rybníků s hlasitě se projevujícím kachnami a krásnými kamennými mostky přes potůčky a přítoky, až nakonec dojedete do Hluboké, resp. do zdejšího sportovního areálu s lanovým parkem a minigolfem, u kterého jsem si nemohla nevzpomenout na myfantasyworld a neuvažovat, jestli si někdy ten minigolf taky konečně nezahrát :o). Mimochodem od sportovního areálu je celkem hezky vidět i na samotný zámek tyčící se nad vámi – ten jsem samozřejmě taky vyfotila, abych pro vás měla důkaz, že jsem skutečně dojela až na Hlubokou :o). Konkrétně jsem dojela ještě o kousek dál, až do přístavu, pořídila tam pár dalších fotek a pak jsem to zase otočila zpátky.

Při cestě na Hlubokou se mi honilo hlavou, že je to tak malebná vyjížďka, že bych na ni někdy mohla vytáhnout i taťku, a musela jsem se hodně držet, abych se vyloženě spokojeně nezubila a nebyla pak jako onen veselý cyklista z vtipu, který má mezi zuby mouchy :o). Ale je pravda, že zpáteční cesta byla přeci jen krapet náročnější. Podle všeho je asi víc do kopce, navíc jsem si vlastně neodpočinula, nikde jsem se nezastavila a místo toho jsem hned zase frčela zpátky, takže už jsem si tak nelebedila, šlapalo se mi méně nadšeně a ta zpáteční jízda mi přišla nějaká delší a méně záživná a už jsem se pak ke konci těšila, až dojedu do cíle, neb mi trochu docházela šťáva :o). Koneckonců je to nějakých 10,6 km tam a zpátky asi 10,3 km, protože jsem z cyklostezky sjížděla dřív (ještě před Dlouhým mostem), abych odstavila kolo v odzkoušené Klavíkově ul., takže celkově nějakých skoro 21 km, což je na mě na jeden zátah nadlidský výkon :o). A přiznám se, že jsem si předtím ani nebyla jistá, jestli takovou vzdálenost zvládnu, ale dalo se to a ani mě nijak zvlášť nebolely nohy (jen jsem měla samozřejmě otlačený zadek, resp. sedací kosti :o(

Každopádně mi přišlo docela vtipné, že jsem cestou potkala všechny možné dopravní prostředky (člun, vrtulník, vlak, auto), člověk by nečekal, že na cyklostezce potká auto – já potkala hned dvě :o(, a samozřejmě in-line bruslaře a ostatní cyklisty, z nichž někteří jezdí jako blázni (asi že maj dres, tak si myslí, že jsou závodníci :o). Jediná menší komplikace nastala u vracení kola přes SMS (to už je pomalu folklór :o(, ale bez mučení přiznávám, že tentokrát to byla moje vina, neb jsem SMSku posílala na špatné telefonní číslo (odpovídala jsem automatu :o), jinak mívám obvykle problém s jejím zněním, jakože zapomenu na středník nebo se handrukuju s automatem, která adresa je v rámci rekolí cyklozóny přípustná a která nikoli :o(

Po cyklovýletu bylo v plánu ještě zajít do obchodního centra IGY kouknout na žabky od Alpine Pro protože ty moje pěnové z Budapešti už začínají být trochu opotřebované a když je horko, chtěla jsem mít nějaké pěkné, ve kterých bych mohla chodit i do práce. Takže jsem si tam nejdřív odskočila na záchod (výlet mi přeci jen trval necelé tři hodiny) a potom jsem se musela posilnit půllitrovou ovocnou šťávou Pretty Woman ve Fruitisimu za 89 Kč (tím moje utrácení toho dne teprve začalo :o), přičemž jsem si rovnou nechala udělat i členskou kartičku, ze které mám dodnes radost, a na účtence se mi objevil 1x Úsměv zdarma, což mi přijde vtipně milé :o). Nakonec jsem toho nakoupila nejvíc v New Yorkeru, kde byl výprodej a nechat tam lehoučký dlouhý svetřík na ranní cestu do práce jen za 109 Kč by byl vyloženě hřích, stejně jako moc pěknou tenkou šálu za 59 Kč :o). Žabky jsem si sice z obchodu taky odnesla, ale ve výsledku nebyly tak pohodlné, jak o nich mamka básnila (většinou to tak máme, že co sedí jí, mně na nohách už tak super nepřijde – možná si to konečně taky jednou zapamatuju :o), takže jsem je nakonec o pár dní později vyměnila za úžasnou černo-růžovou šusťákovou bundu, kterou jsem taky celkem potřebovala :o).

Výlet jako takový se tudíž povedl na výbornou a byla jsem z něj hodně nadšená (úspěšné následné nákupy s občerstvením to jen dovršily :o), sice jsem z toho byla celý den lehce unavená, ale byla to taková ta spokojená únava :o)