Okolí lednického zámku

Než jsme v neděli 4. července odpoledne vyrazili probádat "atrakce" v širokém dalekém okolí lednického zámku, popásli jsme své oči na jeho exteriérech a přilehlém parku. Musím uznat, že zámek v Lednici skutečně patří k nejkrásnějším u nás a v roce 1996 byl právem zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dnešní vzhled zámku má na svědomí Alois Josef II. z Lichtenštejna, který ho v letech 1846-1858 nechal upravit do tehdy moderního novogotického slohu. Přestavba Lednice vycházela z anglické (tzv. windsdorské) gotiky, ve které je postaven např. i zámek Hluboká, a současně s přebudováním vnější stavby byly reprezentační sály vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem, který můžete vidět při prohlídce.

V těsné blízkosti zámku je skleník s železnou konstrukcí krytou skleněnými šupinami rozpínající se do úctyhodné délky 92 metrů, výšky 10 metrů a šířky 13 metrů. Odvážný projekt Jiřího Wingelmüllera patřil v roce 1842 k jedněm z prvních svého druhu na evropské pevnině. Uvnitř skleníku se pěstuje okolo 250 druhů a odrůd tropických a subtropických rostlin, přičemž katakomby pod ním slouží k jejich přezimování.

Jedinou stavbou, které zůstala barokní podoba, je monumentální jízdárna. V návrhu rakouského architekta Johana Bernharda Fischera z Erlachu nechyběl kromě stájí, vybavených mramorovými žlaby a dřevěnou podestýlkou, také bazén, krytá jízdárna a kočárovna, a nezapomněl ani na luxusní byty pro zaměstnance. V současné době se v jedné z budov nachází expozice akvária Malawi, která na ploše 360 čtverečních metrů nabízí za vstupné 60,- Kč/osobu přehlídku vodních živočichů z celého světa, africkými jezery Malawi (odtud ten název) a Tanganika počínaje a vodami Jižní Ameriky konče. Ve čtyřiceti tisících litrů vody zdejších akvárií se mezi korály prohání pestrobarevné tropické ryby, jako vystřižené z pohádky Hledá se Nemo, a jedovatí perutýni nebo dravé piraně po boku elegantně se vlnících sladkovodních rejnoků (odborně trnuch skvrnitých :o).

Ze stinného akvária jsme se vydali k Maurské vodárně, která dříve sloužila částečně jako parní lázně a současně jako zázemí pro zavlažovací systém zámeckého parku,

pise.cz/img/182488.jpg">a odtud jsme se vzhledem k tomu, že jsme toho v sobotu nachodili až až, nechali ke zhruba 4 kilometry vzdálenému Janovu hradu za 100,- Kč/osobu dopravit koňským povozem (a čekání na drožku jsme si zpříjemnili konzumací eskyma :o). Janův hrad je ve skutečnosti pouze napodobenina hradní zříceniny, kterou stejně jako vyhlídkovou věž v podobě minaretu navrhl architekt Josef Hardtmuth. Tento originální lovecký zámeček sevřený ze tří stran meandrem královské Dyje byl postaven v letech 1801-1808 a omšelý vzhled mu dodává tzv. mušličkový vápenec z nedalekých Pavlovských vrchů. Hrádek, postavený na pohyblivém podloží s vysokými podzemními vodami, které muselo být zpevněno množstvím dubových pilotů a trámů, tvoří čtyři nárožní věže spojené ze tří stran pouze obvodovými zdmi s ochozy na vnější straně. Čtvrtou stranou je pak samotná budova Janohradu s Rytířským sálem a dvěma Dámskými salónky v prvním patře Jižní a Západní věže. V Severní a Východní věži byly pro znavené panstvo připraveny odpočinkové pokoje. V přízemí Severní věže pak byla konírna a ve Východní psinec. Zajímavostí jsou tři ve věžích ukrytá 200 let stará točitá dubová schodiště. Vstupné do interiéru Janova hradu činí 60,- Kč/osobu a prohlídková trasa za něj rozhodně stojí.