Léto patří výletům, knihám, seriálům a prostě zábavě obecně, takže se není co divit, že se mi za třetí projektové čtvrtletí podařilo splnit neuvěřitelné množství cílů a ještě jsem si to náramně užila :o)
č. 90 – Zkusit se podívat alespoň na nějaký díl seriálu Marta a Věra
Protože do mě kamarádka pořád hučela, jestli už jsem se podívala na nějaký díl Marty a Věry, vzala jsem si pár epizod s sebou do tabletu na dovolenou do Itálie a první tři díly jsem zkoukla už při cestě tam v pátek 22. června 2018 před půlnocí v autě a celkem mě to chytlo, takže první sérii jsem dokoukala začátkem července po návratu do Čech. Na scénáři se zase podílel Petr Kolečko, který má na svědomí Trpaslíka a Kosmo a musím říct, že jsem se u Marty a Věry nejednou od srdce zasmála :o). Koneckonců u seriálu z kancelářského prostředí, byť trochu absurdně přitaženého za vlasy, když jsem sama kancelářská krysa to asi ani jinak nemohlo dopadnout :o). Mimochodem Pavel Liška coby šéf s hitlerovským knírkem Brouček mě neskutečně bavil a mám takové podezření, že možná právě při tomhle natáčení se dali s Bárou Polákovou dohromady :o). Některé díly jsou samozřejmě slabší, některé jsou naprosto dokonalé (viz Ledňáčíček :o), ale ve výsledku je Marta a Věra fajn sitcom o třech hercích pro zasmání a relax od každodenních starostí, který si klidně někdy v budoucnu ráda zopakuju :o)
Zkoušela jsem koukat i na druhou sérii, ale ta už mě tolik nebavila, přišlo mi, že mezi herci už nějak nefungovala ona původní chemie, a co hůř, že už to není ani vtipné, ale spíš jen suše trapné, zvlášť když se na scéně objevila i Broučkova matka :o(. Po nějakých necelých dvou epizodách jsem tudíž dala seriálu vale s tím, že mi stačila první série.
č. 18 – Přečíst si Prince od Sylvaina Reynarda
Splněno opět během dovolené v posledním červnovém týdnu, kdy jsem tuhle útlou novelu přečetla za jediný den v tabletu coby e-knihu v pondělí 25. června 2018. Ale vzhledem k tomu, že jsem zhodnocení druhého čtvrtletí dávala na web s předstihem (právě proto, že jsme odjížděli na dovolenou), tak už jsem to do něj samozřejmě nestihla zaznamenat, přestože to tam časově vlastně spadá.
č. 60 – Konečně uskutečnit cyklovýlet na Hlubokou
Splněno ve středu 4. července 2018 na rekole jménem Lógr a bylo to super, přičemž jsem se kolmo na Hlubokou zvládla během prázdnin ještě několikrát vrátit :o)
č. 61 – Navštívit zámek Kratochvíle
Splněno ve čtvrtek 5. července 2018 dopoledne, než se přesně podle předpovědi zatáhlo :o)
č. 44 – Přečíst si Nebezpečnou lásku od Kateřiny Petrusové
Číst jsem začala během zpáteční cesty z dovolené v Itálii a dočteno jsem měla dočteno v sobotu 7. července /..., přičemž to byla přesně ta správná oddychovka jako dělaná na dovolenou, která se mi moc líbila :o)
č. 8 – Poskládat puzzle Odpolední světlo (1000 dílků)
Složeno de facto za tři dny čistého času v rozmezí od neděle 8. července 2018 do středy 11. července 2018.
č. 96 – Sepsat článek o výletě na přehradu Les království
Publikováno 11. července/....
č. 97 – Sepsat článek o výletě na Hospitál Kuks
Publikováno 22. července/....
č. 62 – Podívat se na zříceninu hradu Cornštejn (nejlépe v rámci cyklovýletu :o)
Uskutečněno v sobotu 4. srpna 2018 opravdu coby cyklovýlet, který jsem si rozšířila ještě o koupání v bazénu v kempu v Bítově, a byť to bylo náročné, moc jsem si celý den užila. Jinak se o tom samozřejmě chystám sepsat náležitě rozsáhlý článek se spoustou fotek, ale upřímně řečeno nevím, kdy k tomu dojde – původně jsem si totiž plánovala, že během září sepíšu aspoň deset článků (a Cornštejn byl samozřejmě mezi nimi), ale ve výsledku jsem toho kvůli bacilu a horečně vysokému pracovnímu nasazení, které bohužel do konce roku nejspíš nezvolní, neb kvůli pravidlu n+3 se v našem oboru blíží takový menší konec světa, nezvládla ani než půlku :o(. Nicméně jsem si jako předsevzetí dala za úkol sepsat všechny články do konce roku tak, aby mi nezbývaly žádné resty – tak mi držte palce, ať to zvládnu :o)
č. 33 – Přečíst si knihu Čtenáři z Broken Wheel doporučují od Katariny Bivaldové
Dočteno v pátek 10. srpna 2018 a podobně jako u Cornštejna se chystám sepsat nějaký ten článeček.
č. 54 – Přečíst si Znamení jednorožce od Hany Marie Körnerové :o)
Přečteno za jeden srpnový víkend (od 10. do 12. srpna 2018), kdy mě bez zjevného důvodu trochu trápily střevní potíže a bylo mi celkově blbě. A musím říct, že Znamení jednorožce byl přesně tím balzámem na duši, který jsem potřebovala. Je to další z mnoha zdařilých historických romancí této autorky, kde nechybí správná dávka dobrodružství, hrdinové jsou čestní a stateční, padouši patřičně odporní a hulvátští, zkrátka příjemná oddychovka, něco, nad čím si nemusíte příliš lámat hlavu a tak nějak podvědomě tušíte, že to nakonec dobře dopadne, i když je to v průběhu slušný napínák :o). Podle anotace to vypadalo skoro na trochu jiný příběh, čekala jsem zdlouhavé historky z dětství a říkala jsem si, že to asi nebude nic moc, ale autorka to naštěstí vzala úplně z jiného konce a vrhla čtenáře přímo do středu děje, takže čtení pěkně odsýpá a moc mě bavilo. Ve výsledku jsem tudíž ráda, že mám tuhle knihu v knihovně a jsem si jistá, že se k ní v budoucnu zase někdy s radostí vrátím :o). Víc se o ní tady na blogu rozepisovat nebudu, neb to byla jen taková knižní jednohubka a nějak nevím, co bych o ní měla říct, aniž bych vám prozradila zbytečně moc ze zápletky :o)
č. 63 – Podívat se na Konopiště
Navštíveno v neděli 12. srpna 2018, přestože původně jsme výlet plánovali na sobotu, ale kvůli jasnější obloze a střevním potížím (viz výše) byl o den odsunut a i tak to bylo moc fajn. Blíže se opět rozepíšu v samostatném článku.
č. 86 – Dohlídnout první sérii Panství Downton
V rámci svého loňského velkého testování seriálů jsem si Panství Downton vytipovala mezi seriály, které chci určitě dokoukat, a protože už od doby, kdy jsem viděla pár prvních dílů, uplynulo zase hrozně času (možná i rok?), pustila jsem si první sérii pěkně od začátku :o). A musím říct, že se mi seriál pořád hodně líbil a opravdu mě bavil, přičemž první série byla zaručeně nejlepší a měla opravdu grády, včetně nenávisti mezi sestrami Editt a Mary, která bublá pod povrchem, aby v posledním dílu vyvřela na povrch, stejně jako jiné konflikty (např. ona skrývaná nespokojenost a neúcta paní O‘Brienové vůči lady Coře, hraběnce z Granthamu).
V současné době sjíždím už třetí sérii a myslím, že budu pokračovat dál až do samého konce. Sice od druhé série bych řekla, že se trochu změnilo zaměření celého seriálu od takové té obecné a lehce vzdělávací studie zabývající se přísným rozdělením sloužících a pánů na podobném panství a toho, jak společně fungují v jakési symbióze, ke konkrétním životním příběhům, na které se autoři v dalších sériích zaměřili víc, a taky víc hrají na city, takže už to není úplně ono a seriál už pak tak okatě nevybočuje z řady, že je něčím jiný, ale i přesto mě jeho sledování baví a mám ho jako takovou příjemnou oddychovku na všední dny a jakousi sázku na jistotu, co se kvality programu týče :o). Jinak mě zaručeně nejvíc baví stará lady v podání Maggie Smith a její slovní přestřelky se sestřenkou Isabel, neboli matkou náhradního dědice panství Mathewa, které prostě nemají chybu :o). Nemluvě o tom, že se ve sledování seriálů obecně poslední dobou fakt rochním, zvlášť od doby, kdy se začaly zkracovat dny a je dřív tma (takže už někdy od druhé poloviny srpna), si vždycky zhruba od sedmi čtu, dokud je na to aspoň trochu vidět, a pak si jdu pustit další díl seriálu a neskutečně tenhle rituál miluju :o)
č. 99 – Sepsat článek o dovolené v Tortoreto Lidu
Publikováno 25. srpna 2018 poté, co jsem ho měla víc než týden připravený a jen jsem se nemohla dostat k tomu naládovat na web všechny ty fotky a dodělat ho :o).
č. 23 – Přečíst Havraní bratrstvo od Maggie Stiefvaterové
Dočteno v sobotu 8. září 2018 v mobilu coby e-kniha, přestože ji mám doma i v tištěné papírové podobě, ale prostě se mi víc hodilo, číst si ji při čekání na autobus a v MHD. Více opět v samostatném článku snad do konce roku :o)
A krom výše uvedených 15 splněných cílů jsem ještě jeden další rozpracovala, a sice:
č. 70 – Naučit se pořádně slavit svoje narozeniny (když už mi to trochu jde i u Velikonoc), jako např. uspořádat nějaký výlet, upéct si dort apod.
Letos se sice žádná velká narozeninová oslava nekonala, ani jsem si neupekla žádný dort (koneckonců neměla jsem kulatiny, ani půlkulatiny, ani jiné významné životní číslo :o), ale i tak se mi narozeniny vyvedly podle mých představ, resp. takhle nějak by se mi líbilo trávit svoje narozeniny každý rok :o). Bylo to neplánované, spontánní, bez jakéhokoli zvýšeného úsilí z mé strany a hrozně fajn, zkrátka jedno odpoledne, kdy se všechno točilo jen kolem mě a kdy jsme s mamkou vyrazily po nákupech a já si konečně vybrala (a nechala zaplatit :o) kvalitní zdravotní pantofle na doma, které jsou přizpůsobené na míru přímo na vaši nohu, a i když jsou z plastu, doufám, že se mi budou dobře nosit. Oběhaly jsme společně ještě pár dalších pochůzek, které jsem v centru potřebovala vyřídit, a pak jsme si zašly sednout do Fruitisima na něco dobrého, konkrétně na tři kopečky zmrzliny a půllitrový nápoj Pretty Woman :o). Jo a pak přímo v narozeninový den jsem dostala nádhernou kytičku v práci (vřes s astrami laděný do stylu Provence, což by mě nikdy nenapadlo :o) a další řezanou kytičku od rodičů opět spolu s mňamózním ovocným koktejlem z Fruitisima v jejich značkové láhvi (nechtěla jsem žádnou bonboniéru, protože poslední dobou mi z nevysvětlitelného důvodu sladké nějak nechutná, za což neustále vzdávám neskonalé díky) – tentokrát něco s acai :o). Letos jsem zkrátka měla super pohodové narozeniny bez většího stresu, což by rozhodně stálo za zachování jakožto nová tradice :o)
