Hlavně neházet posluchačskou flintu do žita

8. říjen 2018 | 18.32 |
blog › 
Hlavně neházet posluchačskou flintu do žita
Nedá se nic dělat, musí to ven. Musím se s vámi podělit o pár niternějších pocitů, které mnou právě cloumají. Je o mně všeobecně známo, že jsem zapálená fanynka kapely Muse, nebo jsem donedávna aspoň měla za to, že jí jsem, jenže poslední dobou jsem pozorovala, že můj zájem o tuhle skupinu nějak vyprchává :o(. Zapomínám sledovat novinky, které se jich týkají, a o tom, že vydali nový singl, se většinou dočtu se značným zpožděním až u damn-girl na blogu v jejích TOP5 nebo je náhodou zachytím při přepínání televize na některém z hudebních kanálů. A co je ještě horší, nechávalo mě to chladnou, protože jejich nové písničky mi už nějak nepřipadaly ono, jakože jsou moc elektronické a chybí mi v nich kytary a nějaké pěkné riffy nebo melodie, prostě něco, co by tak jako dřív promlouvalo k mé duši :o(. Měla jsem zkrátka pocit, že je ztrácím, že už jim nějak nerozumím a přišlo mi to hrozně líto. Byli hodně dlouho mojí hudební láskou číslo jedna a upřímně řečeno jsem si tak nějak myslela, že to bude láska na celý život :o). Vždycky byli totiž tak tvůrčí, že jsem si říkala, že byť mě třeba překvapí, s čím přijdou, vždycky se mi to bude líbit, protože jsme prostě naladění na stejnou vlnu, ale teď se mi zdálo, jako by se to pouto vyčerpalo či co, jako by člověk za ty roky poznal a miloval jejich minulá já, cestu, jakou ušli, ale budoucnost už ho nijak nelákala, protože se mu nelíbí směr, jakým se vydali. Jako bych je už dokonale poznala a neměli mi co víc dát, díky čemuž jsem si připadala docela povrchní a přelétavá a přemítala jsem, jestli jsem se změnila já, nebo oni. I když vzhledem k tomu, že jsou teď Muse víc slyšet v rádiu (nebo minimálně na Evropě 2, kde byli nedávno dokonce v tom jejich Cejnarově hitu milénia či cooltovce nebo jak tomu vlastně říkají, což mi přišlo hodně vtipné, protože v té době je určitě žádné rádio u nás nehrálo) a v televizi, jsem si říkala, že je to možná opravdu znamení toho, že se jejich hudba přeci jen změnila, a proto se teď víc líbí mainstreamovým davům, neb když jsem je začala poslouchat, nikdo o nich pořádně nevěděl (a tehdy mě to docela deptalo, jakože jací to u nás žijí ignoranti :o). Osobně mám hudbu neodlučně spjatou s city a pocity, a když už z toho prostě necítím tu čistou euforii a nadšení a jejich melodie mě nenutí tancovat nebo minimálně podupávat do rytmu, nedá se nic dělat. Nicméně jsem si stejně říkala, že na jejich příští koncert u nás asi ještě půjdu, jakože z nostalgie.
Taky není žádným tajemstvím, že jsem letos učinila nový hudební objev v podobě kapely Imagine Dragons, což mě jen utvrdilo v mé depresi z vyprchávajícího zájmu o Muse, neb jsem na sobě mohla krásně pozorovat onen kontrast, kdy jsem měla vánoce z každé novinky Dragounů a nadšeně jsem si u nich pobrukovala.

Užívám si to, jak tuhle kapelu postupně poznávám, naposlouchávám si jejich starší alba, přičemž třeba "Nothing left to Say" mě chytla hned na první dobrou, jakmile jsem uslyšela verš "My ages never make me wise", nemluvě o tom, že mi připadá naprosto dokonalá i po hudební stránce, a koukám na youtube na nejrůznější rozhovory, vtipné sestřihy, gagy a tak, a přitom si pamatuju, jak jsem přesně tohle kdysi zažívala s Muse.

Jedna z novinek, která se mi zalíbila hned na první poslech, byť má teda trochu morbidní videoklip

Jenže pak přišla další novinka s názvem "Pressure" a všechno se změnilo. Přestože se mi většinou videoklipy skupiny Muse moc nelíbí, tenhle od začátku nepokrytě zbožňuju, přijde mi hrozně vtipný s tím středoškolským srazem, kde hrají ještě jako Rocket Baby Dolls a kde nakonec zaútočí zmutovaná morčata ála Critters :o). A neskutečně se mi líbí i písnička samotná, je přesně tak nadupaná, jak si pamatuju jejich dřívější hitovky, ústřední riff mě nenechá sedět v klidu a loudí mi úsměv na tváři (nemůžu si pomoct, ale hodně mi připomíná pecku "Panic Station" z The 2nd Law, kterou jsem milovala). Pouštím si ji teď každou chvíli do sluchátek a světe div se, dokonce jsem přes sluchátka (tedy aniž bych se koukala na klip, který co si budeme povídat vždycky trochu odvádí pozornost) přišla na chuť i "Something Human", která se mi konečně taky zalíbila :o). Takže se zdá, že mám po dlouhých letech dvě nejoblíbenější kapely, i když se musím přiznat, že se mi poslední novinka "Zero" od Imagine Dragons při prvním poslechu moc nelíbila, ale hned napodruhé se mi dostala pod kůži a dost často si ji prozpěvuju :o). V každém případě se už teď nemůžu dočkat, až vyrazím i na koncert Dragounů a uslyším a uvidím je na vlastní oči naživo, protože to bude podle mě taky rozhodně stát za to :o).

Úplně vidím, jak se na tohle bude pařit na koncertě :o)

Takže konec dobrý, všechno dobré a poučení z toho všeho zní: hlavně neházet flintu do žita :o). Ani neumím popsat svou radost a pocit úlevy, když se mi další písnička od Muse konečně hned napoprvé zalíbila :o). Je to tak trochu jako by se svět vrátil do normálu :o)

A na závěr epesní "textový" videoklip :o)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší