Když už jsem byla koncem července dvě vesnice od zámku Žleby, kde se točila jedna z mých oblíbených pohádek Královský slib, chtěla jsem se tam za každou cenu podívat (uvažovala jsem o jeho návštěvě už dlouho a přišla mi škoda takovouhle příležitost nevyužít), takže když se mi jedni z hostů nepovedené letní oslavy nabídli, že se tam chtějí taky podívat a jestli se k nim nechci přidat, nebylo moc o čem přemýšlet :o). A musím říct, že nakonec byl tenhle výlet jakýmsi spasením a jediným pozitivem jinak totálně zkaženého víkendu, takže jsem za něj o to radši.
Zámek Žleby se nachází v nevelké stejnojmenné vesničce (nebo mě tak aspoň připadala, že tam toho kromě zámku moc není :o), ale zámek jako takový je poměrně velký a nabízí spoustu prohlídkových tras (tři základní, plus další tematické okruhy), přičemž nejsmutnější je, že na to, abyste si ho prošli celý, musíte absolvovat minimálně dvě trasy, a to jsme při naší návštěvě bohužel nestihli, protože jsme slíbili, že se vrátíme na oběd :o(. Po pečlivé úvaze jsme se nakonec rozhodli pro základní prohlídkovou trasu I. s podtitulem "Kouzlo romantického zámku", kterou nám doporučila i paní pokladní a která trvá nějakých 55 minut se vstupným 150 Kč/osobu.


Žlebský zámek je opravdu krásný a obzvlášť uvnitř mi hodně připomínal Hlubokou nebo Lednici. Původní hrad byl postaven někdy ve 3. čtvrtině 13. století (první písemná zmínka pochází z roku 1289) Jindřichem z Lichtenburka, následně ho v roce 1356 koupil Karel IV., aby ho pronajímal, takže se zdejší páni poměrně dost střídali. V roce 1427 byl hrad při obléhání husity částečně pobořen a vypálen a následná pozdně gotická obnova dala celému komplexu jeho nynější rozlohu. V druhé polovině 16. století pak došlo k přestavbě hradu na čtyřkřídlý renesanční zámek s arkádovým nádvořím tak, jak se v jádru zachoval dodnes.


Nejvýznamnějšími majiteli zámku pak byl tyrolský rod Auerspergů, do jejichž majetku se Žleby dostaly v roce 1754 a zůstaly jim až do 20. století, přičemž nejznámějším představitelem rodu byl kníže Vincenc Karel Auersperg, který se oženil s princeznou Vilemínou rozenou Colloredo-Mansfeld, a společně ještě s jeho matkou upravili žlebský zámek do dnešní romantické podoby, a to včetně zámeckého parku. Přibyly hradby s četnými věžemi, které měly evokovat vzhled středověkého hradu, a interiér vybavili sbírkami historických zbraní, nábytku, kožených tapet, obrazů, vitráží, knih atd. Jinak východní zámecké křídlo, kudy prochází dnešní I. prohlídkový okruh, bylo otevřeno pro návštěvy veřejnosti už na konci 19. století a Žleby jsou tak jedním z mála zámků (ne-li jediným u nás, ale tím si nejsem jistá), kde se provází nepřetržitě už 150 let, panstvo totiž žilo raději v menším zámku ve Slatiňanech, kam bych se chtěla taky někdy podívat :o)

Uvnitř kaple bylo sice focení dovoleno, ale oficiální fotky jsou přeci jen o poznání hezčí :o)
Co se týče I. prohlídkového okruhu, začali jsme zámeckou kaplí a potom jsme podloubím podél nádvoří pokračovali kolem dvojice brnění, vč. koňské zbroje, do prvního patra, u schodů jsme si prohlédli nejdelší střelnou zbraň dlouhou neuvěřitelných 2,7 metru, visící hned nad rohem narvala (podle mě ji museli držet minimálně dva lidi a vůbec nevím, jak z toho mohli něco trefit :o) a v prvním patře jsme se kochali sbírkou vitráží tvořících zvláštní mozaiku nad hlavním vchodem. Na zámku je také spousta krásných kachlových kamen, tapety z jelení, hovězí či vepřové kůže, které jsou zlacené nebo mají vytlačované vzory, přehršle nádherného nábytku, vč. úchvatného dřevěného obložení, které kníže Auersperg odkoupil z jakéhosi kláštera (ale bohužel už si nepamatuju odkud) řádu, který potřeboval peníze a tak rozprodával vybavení. V jednom z pokojů jsou například i dveře z jihlavské radnice, což mi přišlo jako hezká kuriozita, a nechybí ani rozsáhlé sbírky zbraní a zbroje, tedy brnění.

Vstupní síň vpravo a vlevo nejdelší zbraň s narvalím rohem :o)

Rytířská síň se sbírkou vitráží, vpravo nejcennější (nejstarší) z nich s vyhnáním Adama a Evy z Ráje

Výhled z arkád na nádvoří :o)

Galerie s ukázkou kožených tapet

Knihovna a kuchyně :o)

Moc zajímavá byla zámecká kuchyně z 19. století, která mi neodbytně připomněla seriál Panství Downton, protože byla neskutečně vymakaná a opravdu připravená na to, aby mohla nakrmit velké množství lidí. Z pece bylo například důmyslně odváděno zbytkové teplo všude možně, takže ohřívalo vodu a pára dokonce vyráběla elektřinu :o). Na části okruhu se smělo fotit, takže část obrázků z interiérů je moje, zbytek jsem si už tradičně vypůjčila z oficiálních webových stránek zámku. A musím říct, že se mi na Žlebech líbilo tak moc, že bych si prohlídku ráda ještě někdy v budoucnu zopakovala a nejlépe komplet celého zámku, takže minimálně dvě prohlídkové trasy :o). Dokonce jsem si říkala, že bych tam mohla vzít mamku, protože by se jí Žleby určitě taky líbily. Každopádně jsem po návratu vyštudovala, že je možné se tam dostat i přímo z Prahy, a tudíž není tahle výprava úplně nereálná :o)



Po prohlídce zámku jsme se ještě rozhodli projít kousek parkem ke zdejší oboře, kde chovají bílé jeleny. Za vstupné 50 Kč/osobu můžete projít ukázkovou obůrkou, kde jsou kromě stádečka bílých laní s jelenem osmnácterákem k vidění také divoká prasata (nejmladší přírůstek se dokonce jmenoval Barunka :o), daňci, mufloni, srnci, čápi, volavky a spousta dravců. My jsme během naší návštěvy nakonec zahlédli snad všechny zástupce, i když musím říct, že se zvěř měla tendenci spíš někde schovávat, takže jsem si bílé jeleny nakonec musela přes plot hodně přitáhnout zoomem :o). Jediní dravci neměli moc na výběr a na svých bidýlkách museli pózovat zvědavcům. Obora jinak kromě vzdělávací funkce slouží také jako záchranná stanice, což je fajn. Jinak bílá jelení zvěř pochází údajně z Persie a do Čech byla přivezena již koncem 18. století, přičemž současná stáda jsou svou velikostí poměrně raritou, protože v zahraničí se jejich chovu zdaleka tak nedaří.


Zdejší divá Bára :o)

Obora byla celkem sympatická, ale vlastně tam toho k vidění moc nebylo (většinu zvířat jsem si skutečně prohlídla až díky přiblížení na fotkách :o), takže pokud jde o mě, stačilo mi ji navštívit pouze jednou. Nicméně na zámek bych se ještě někdy vážně ráda vrátila, tak uvidíme :o)


