Rebarbora | Koncert Jihočeské filharmonie na Kratochvíli

Upřímně řečeno, když nás čekal druhý koncert z letošního letního "festivalu" Jihočeská intermezza, moc jsem toho po Zvíkově nečekala. Lépe řečeno jsem byla dost skeptická, ale i tak jsme se s kamarádkou rozhodly vzít to zeširoka a trochu víc se podívat i po okolí. Bohužel nám ale nepřálo počasí a navzdory předchozímu krásnému létu a pak i následně hezkému babímu létu, v soboru 1. září 2018 bylo celý den zataženo a poprchalo a do večera se to nespravilo :o(. Nás to ale neodradilo a před koncertem jsme se kromě zastávky na zmrzlinu ve Fruitisimu (kde mi jen tak mimochodem odmítli dát k jahodo-malinovému sorbetu čokoládovou, protože je prý ještě moc zmrzlá, což mi u zmrzliny přišlo jako krásný protimluv, a tak jsem se musela smířit s vanilkovou, ale prostě to nebylo ono :o(, ještě vyrazily podívat do Netolic a jejich jakéhosi archeoparku se zrekonstruovaným přemyslovským hradištěm. Pěší trasa od auta byla sice trochu dobrodrůžo, neb k hradišti vedla jen jakási hodně mizerná lesní stezka, která byla navíc do kopce, a protože bylo mokro, docela to klouzalo, ale nakonec jsme se tam bez úhony vysápaly :o)

K vidění je tam opravdu jen malinké hradišťátko, de facto jen věž a kus palisády, ale i tak jsme si ho prošmejdily a koukly se i trochu kolem. Podle informační tabule se na vrcholu zdejšího tzv. vrchu sv. Jana nachází starý přemyslovský hrad z 11. až 13. století, který byl opevněn mohutným valem, jež směrem k městu porušila novověká cesta. Výhled na město byl nicméně kvůli blížícímu se večeru a taky vlivem počasí dost pochmurný.

No a potom, protože už nastal čas, jsme nasedly zpátky do auta a popojely k zámku Kratochvíli. Koncert začínal od půl deváté večer, takže už se pomalu stmívalo, a jak jsme přicházely parkem od parkoviště k zámku, postupně zpoza stromů vylézal zámek nádherně osvětlený svíčkami a loučemi :o). Už jen pro tenhle pohled jsem si říkala, že to rozhodně stálo za to, i kdyby byl koncert jako takový zase fiasko :o).

U vstupu jsme k lístku dostali nejen program, ale i jednorázovou pláštěnku, což mi přišlo hrozně milé a opravdu se nám hodila, protože neustále poprchalo, a tohle byla další izolační a k tomu nepromokavá vrstva, nemluvě o tom, že pod igelitem bylo hezky teplo :o). Celou dobu jsem měla strach, abych to neodstonala, takže jsem se snažila i co nejlépe obléknout a řádně jsem vrstvila (byť to pak ve výsledku nebylo nijak elegantní, což by se na koncert vážné hudby asi hodilo, ale vypadala jsem spíš jako tramp :o(, a nakonec se mi to vyplatilo a opravdu jsem nenastydla :o)

Před koncertem i po něm jsme se docela dlouho procházely zahradami a kochaly se zámkem a jeho okolím v romantickém osvětlení loučí a svíček :o). Oheň z loučí navíc krásně praskal a voněl dřevem :o). Samozřejmě jsem se to všechno snažila vyfotit, ale hodně snímků bylo kvůli nedostatku světla (a mým nejspíš roztřeseným rukám) rozmazaných, nicméně snad se mi na těch pár povedených podařilo zachytit onu úžasnou atmosféru :o). Původně jsem podle podtitulu koncertu "Mezi ohněm a vodou" tipovala, že nás nejspíš bude čekat ohňostroj, ale musím říct, že tohle bylo ve výsledku mnohem lepší, protože si to člověk mohl vychutnat celou dobu a patřičně se pokochat :o)

A hudební program byl nakonec taky krásný (žádné změny na poslední chvíli :o), orchestr dirigoval náš oblíbenec, pan Talich, který přišel jediný v bílém saku a zbytek orchestru byl v černém, takže pak vypadal jako bílá vrána :o). Nemluvě o tom, že pak měl opět jeden ze svých roztomilých projevů, tentokrát se nám omlouval, že kvůli počasí zahrají ze závěrečné Vodní hudby jen zkrácenou verzi, protože jak mží, mají nejen mokré obličeje, ale především nástroje :o)

Původně se mělo Händelovou Vodní hudbou začínat, ale vůbec to nevadilo, protože i první skladba s názvem Le roi s'amuse (neboli "Král se baví") byla moc pěkná, nefalšovaně barokní a jakoby slavnostní. Další skladba se sólistou na trubku Markem Zvolánkem byla taky krásná, i když možná víc "lovecká", ale to nejspíš dělala právě ta trubka :o). No a závěrečná Vodní hudba byla prostě skvělá a chtě nechtě mi připomněla návštěvu Versailles. Nicméně k zámku Kratochvíle se podobné melodie taky perfektně hodily, díky onomu romantickému osvětlení jsem měla pocit, jako bychom se vrátili v čase, kdy se tu podobné slavnosti a koncerty konaly pro šlechtu. Celý večer měl zkrátka atmosféru a duši a navzdory mizernému počasí to byl naprosto neuvěřitelný zážitek, který bych si klidně s chutí někdy zopakovala :o). Tak snad se stane skutečností to, co nám na začátku koncertu líčil pan dirigent, a sice že z toho chtějí udělat tradici a Jihočeská filharmonie se na příští rok opět chystá udělat přes prázdniny podobný festival, kdy budou hrát na zámcích v jižních Čechách :o)