Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Koncert Lucie v pražské O2 aréně
21. prosinec 2018 | 18.04 |
Letošní koncert Lucie byl zatím jediným, na který jsem měla lístky tak dlouho dopředu (kupovaly jsme je už v dubnu 2017), a na svědomí to měla především kamarádka, která to celé spískala a mě více méně přemluvila, i když je pravdou, že se nemusela nijak výrazně snažit, protože hitovky od Lucie na rozdíl od sólového Kollera znám (nemluvě o tom, že jsem na Černé anděly pravidelně pařila na vánočním večírku v minulé práci :o) a byla jsem koneckonců i prachsprostě zvědavá, protože se dali dohromady po tolika letech a byla to svým způsobem událost, takže jsem i já sama zkrátka chtěla být u toho :o). No a tak jsme po víc než roce a půl jiných aktivit a koncertů v sobotu 24. listopadu 2018 konečně vyrazily do matičky Prahy, kde jsme měly zamluvený již osvědčený B&B hotel u Florence, a když už jsme tam byly, samozřejmě jsme využily příležitost naplno a sobotní den strávily chozením po obchodech (byť jsem si nic nekoupila) s výborným obědem v Ugově salaterii (ostatní restaurace, které jsem měla kvůli své bezlepkové dietě vytipované, měly v sobotu záludně zavřeno nebo se zrovna rekonstruovaly – to byste prostě nevymysleli :o). Pak jsme si před koncertem, který měl začínat v osm večer, ještě na chvilku dojely odpočinout na hotel a potom už jsme se vydaly do O2 arény na Českomoravskou.
Vlevo oběd a vpravo dezert :o)
Dost vtipné bylo, když u vstupu do O2 arény procházela bezpečnostní kontrolou paní v pokročilém stádiu těhotenství, takže jí museli vypínat rentgen, a kamarádka pronesla: "Chm, to bych tak šla – na koncert a těhotná." a já na to opáčila, že to nejspíš netušila, když kupovali lístky, aneb za rok a půl se můžou přihodit různé věci :o). Taky mě hodně bavilo, jaké útrpné pohledy u kamarádky vyvolávaly na bezpečnostní kontrole zabavené dobrůtky (jako Toblerone, tyčinky Mars apod.), já jsem ji včas varovala, takže podobnou újmu neutrpěla, ale trápilo jí to ještě při odchodu a moje ujištění, že to nejspíš bezpečáci nevyhodili, ale sežrali, nijak zvlášť nepomáhalo :o)
pise.cz/img/394104.jpg">
Dost často se na plátně vzadu objevoval motiv z nového alba
Koncert začal překvapivě včas, a protože naprosto nečekaně neměli žádnou předkapelu, ukázala se Lucie na pódiu už ve 20:20 a bez okolků začali hrát. Moc se mi líbila úvodní řeč, kdy si sice dělali srandu, že už v outůčku hrajou snad týden (našemu koncertu totiž předcházely ještě dva další), ale nezapomněli nám poděkovat, že moc dobře vědí, že my jsme byli ti první, kdo si koupili lístky a že jen díky nám se pak přidávaly další koncerty, protože se to tak rychle vyprodalo. Bylo to velice milé připomenutí, po kterém jsem si řekla: no jo vlastně! a vykouzlilo mi úsměv na tváři :o). U starých hitovek jsem si spokojeně zazpívala a zatleskala, ač jsem vlastně nikdy nebyla jejich čistokrevnou fanynkou – v době jejich největší slávy jsem byla ještě hodně malá, ale pamatuju si, že kvůli těm jejich textům měli vždycky cejch něčeho trochu zakázaného – Lucie je zkrátka určitým způsobem fenomén, který by v našich podmínkách minul snad jen naprostého ignoranta :o). U novinek z alba EvoLucie jsem se samozřejmě nechytala, ale těch naštěstí nebylo tolik.
Jinak se mi hodně líbily doprovodné efekty – nechyběly výtrysky páry, plameny, které byly fakt vychytané a vyšlehávaly v intervalech pěkně do rytmu nebo dokonce opisovaly oblouky, ale nejvyladěnější bylo asi plátno vzadu za kapelou, kam promítali buď rovnou originál písničkové klipy jako u Snu, nebo nejrůznější dotáčky, jako moc povedené černobílé video s Terezou Maxovou k písničce Pohyby, u kterého jsem si nejdřív říkala, že si nějak nepamatuju, že by jim hrála v klipu :o), spoře oděná pole dance tanečnice při Panicovi nebo hypermoderní montáž s mechanickým koněm v popředí u novinkového Burning Mana, a nebo samozřejmě zvětšené záběry kapely, aby si je užili i lidi v publiku vzadu (upřímně řečeno mně taky dost pomáhaly, protože jsme přece jen neměly úplně místa podle mého gusta – až pátá řada v sektoru 101). Taky se musím bez mučení přiznat, že mě jaksi trochu překvapilo a nejdřív jsem o tom pochybovala, že i písničky Panic a Medvídek jsou od Lucie, nějak jsem si totiž myslela, že už to byly Wanastovky :o). Každopádně před Medvídkem se nás Robert Kodym zeptal, jestli už máme nakoupené vánoční dárky, a mně to vůbec nedošlo, až se pak rozezněly první tóny, tak jsem se rozvzpomněla, jaká to byla velká hitovka :o). A moc hezké pak bylo i to, když se ve finále písničky roztrhl nad publikem na ploše na stání pytel s papírky a "sněžil" na ně dolů :o). A nádhernou atmosféru měla i písnička Chci zas v tobě spát, kdy nás Koller vyzval, abychom všichni rozsvítili své mobily s dodatkem: A ne že se budete vymlouvat, že máte jenom třicet procent! :o). Zhasnutá O2 aréna osvícená jen světýlky z mobilů byla jedním ze zlatých hřebů večera. Na celém koncertě, i když jsem si ho po hudební stránce vlastně zas až tak neužívala (rozhodně ne tak, jako Muse, zkrátka jako poslechnu si je, zazpívám si s nimi, ale nějak se to nedotýká mého srdéčka), se mi totiž líbil onen pocit sounáležitosti, že jste v hale nacpané po strop podobně smýšlejícími lidmi, že jste součástí davu a někam patříte, což se mi moc často nestává a rozhodně to bylo fajn :o)
V průběhu koncertu jsem se taky zamýšlela nad tím, jak se jednotliví členové kapely za tu dobu změnili (tomu se asi nedalo dost dobře vyhnout :o). Jako že kdysi dávno se mi Koller vůbec nelíbil, protože mi připadal jako strašný hejsek a blbec, ale za ty roky bych řekla, že tak nějak dospěl a dostal rozum. Naproti tomu se mi tehdy líbíval Robert Kodym pro jeho hluboký hlas a rokersky olinkované oči (zvlášť pak ve Wanastových vjecech, Kouzlu a tak :o), ale jeho současná podoba mi přišla trochu smutná – hodně totiž přibral a je z něj spíš takový pobuda :o(. Zkrátka Koller a Dvořák tak nějak pořád zůstali muzikanty a u zbytku mám pocit, že se za nimi zavřela voda a spíš jen někde přežívali, jako ano, Kodym měl pak ještě Wanastovky, ale to bylo hned po rozpadu Lucie a pak prostě upadl v zapomnění, kdežto Koller se zberchal později (až dostal pár facek od života a postavil se nohama zpátky na zem), ale za to mu to celkem drží, no a Dvořák si našel Vivaldianno a další projekty, byť u toho mi přijde, že ten propad na dno po rozpadu Lucie nebyl až tak silný.
Nahoře papírkové "sněžení" a dole hala osvětlená mobily :o)
V přidávce pak nechyběli mí oblíbení Černí andělé, Troubit na trumpety by se nám líbilo a taky Oheň, kterému předcházel už poměrně tradiční politicky laděný proslov od Davida Kollera (tentokrát proti Babišovi). Jinak po většinu času doprovázel kapelu na bubny Kollerův syn Adam, který s ním hrává i na jeho sólových turné, a Koller spíš zpíval a přidal se k němu jen na nějaké to sólo. A co se playlistu týče, bohužel si ho moc nepamatuju – nejen že mi jednotlivé písničky Lucie trochu splývají, ale hlavně si málokdy vůbec pamatuju jejich názvy, takže tak :o). Celkový dojem z koncertu byl pozitivně nostalgický, protože kapela odvedla kus poctivé práce, odehrála a odzpívala nám ty největší hity (nebo alespoň já jsem rozhodně neměla pocit, že by mi tam nějaká písnička chyběla :o) a vizuální efekty měla vyladěné přesně tak akorát, aby nerušily, ale zároveň abychom neměli pocit, že nás ošidili. Já osobně jsem odcházela spokojená, neb jsem měla možnost zažít, jak to asi vypadalo na koncertech Lucie v době jejich největší slávy.
Komentáře
| RE: Koncert Lucie v pražské O2 aréně | mow | 22. 12. 2018 - 11:22 |
 RE(2x): Koncert Lucie v pražské O2 aréně |
rebarbora | 22. 12. 2018 - 19:10 |
| RE: Koncert Lucie v pražské O2 aréně | tlapka | 22. 12. 2018 - 14:53 |
| RE(2x): Koncert Lucie v pražské O2 aréně |
rebarbora | 22. 12. 2018 - 19:11 |