...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

rebarbora: Já vím, že vztahy v rodině jsou vždycky komplikované... Ale z tvých článků mám pocit, že ty jsi vyloženě milující babička Mojí babičce bude na jaře 87 a díky sestřenkám už je vlastně i prababička, ale my jsme to měly vždycky tak nějak na ostří nože, protože pro ni byl odpradávna tím jediným a nejdůležitějším středobodem můj starší brácha, ještě teď kolem něj pořád běhá jako kvočna, i když už je z něj de facto dospělý chlap, to on má u babičky v baráku svůj vlastní pokoj, oplocený svůj vlastní kousek zahrádky atd. Jako malé holce mi to bylo líto, v pubertě jsem proti tomu brojila (jakože kde je rovnoprávnost a tak) a teď coby dospělá se to snažím chápat a nebrat si to příliš osobně, přeci jen už je babička v letech, pamatuje jiné časy, vyrůstala v jiné době, ale i tak mě občas ty její hojné výtky rozčílí a zabolí, až si říkám, jestli vůbec něco dělám správně Popravdě mě ale teď víc deptají rodiče a jejich věčné hádky Na babičku a její "životní filozofii" už jsem za ty roky zvyklá (jen k ní zkrátka kvůli tomu nejezdím s nadšením). Tak budu doufat, že se snad brzy vyčasí a bude líp A tobě děkuju za milý komentář