Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Hodně mizerný advent a nic moc Vánoce
28. prosinec 2018 | 17.45 |
Když na mě v listopadu padla deprese jak deka, rozhodla jsem se koncem měsíce udělat si při všem tom objednávání dárků pro ostatní takového menšího pseudoježíška i pro sebe a objednala jsem si spoustu věcí (koneckonců jsme měli trávit svátky u babičky, takže jsem si nedělala moc velké naděje na hezké Vánoce, protože tam je to záhul na psychiku už jen tím prostředím, jakože příšerný brajgl a z toho plynoucí samá dřina :o(. Měla jsem kvůli tomu sice trochu výčitky, protože jsem se rozšoupla opravdu pořádně a utrácela jsem a utrácela, až jsem rozfofrovala komplet listopadovou výplatu a ještě jsem si pak musela malinko půjčit od mamky (a to jsem do letoška blázny, co si půjčují na vánoční dárky dost odsuzovala :o), ale teď zpětně jsem za to ráda, protože jinak bych si ani žádnou pořádnou vánoční radost z ježíška neužila. A co že jsem si to všechno pořídila?
Nejspíš vás nepřekvapí, že jsem si koupila puzzle (ale tentokrát už vážně poslední :o), pak jsem si koupila knížky, které jsem už vlastně doma měla, ale tohle nové vydání je mnohem hezčí, a tak jsem si udělala radost s tím, že tu starší edici zkusím prodat (kvůli tomuhle jsem měla asi největší výčitky, jako že vyloženě rozhazuju, ale když ona mi ta moje původní edice Pána hor nějak nepřirostla k srdci a nemám k ní tak úplně tu správnou citovou vazbu :o(. Taky jsem si koupila sonický zubní kartáček (víceméně na doporučení kolegyně z práce :o), protože mám dentální hygienistku na mateřské a její zástup je absolutně k ničemu, resp. je taková sadistka, že už mě tam nikdy nikdo víckrát neuvidí (aneb nejsem blázen, abych za takovou řezničinu ještě platila! :o(. Potom jsem si pořídila nový zimní kabát, který jsem už ale vážně potřebovala, neb ten dosavadní, poděděný po mamce nemá kapuci, což je v zimním období dost pruda, protože když pak sněží nebo jen poprchá, musím vytahovat deštník :o(. Nemluvě o tom, že nějaký pěkný zimní kabát, v němž bych nevypadala jako panáček Michelin, ale aspoň trochu jako ženská, jsem bezvýsledně sháněla už dobré dva roky, takže když jsem letos kápla na jeden povedený, který splňoval všechny mé požadavky, prostě jsem si ho MUSELA koupit :o). Krom toho jsem si objednala onu kompletní diskografii Imagine Dragons spolu s pár DVD z jejich koncertů a nejnovějšími MUSE a taky nesmím zapomenout na nějakou tu drobnou drogerii, jako nový rozčesávací hřeben dTangler v designu fialové zebry, po kterém mé srdéčko v skrytu prahlo už od loňska, můj oblíbený přeúžasný kávový krém na tělo z Avonu v parádní dóze (jakože vánoční dárkové balení :o) a k tomu jeden parfém taktéž z Avonu, protože za dvě stovky to prostě nešlo neobjednat :o)
pise.cz/img/394430.jpg"> 
Třikrát puzzle a k nim opět jedno jako dárek zdarma :o)
Mikulášskou nadílku jsem si víceméně taky musela koupit sama, ale kytička k svátku byla překvapení a udělala mi velkou radost :o)
V prosinci pak postupně místo vánoční atmosféry přicházela spíš čím dál větší krize. A to jsem se ze začátku vážně snažila a hned první adventní neděli jsme s mamkou vytáhly vánoční výzdobu, včetně věnce, jenže upřímně řečeno ono je dost těžké udržovat nebo se vůbec snažit o vánoční náladu, když je doma dusno, že by se dalo krájet, a já vlastně ani nevím proč :o(. Nemluvě o tom, že s každou další adventní nedělí se to stupňovalo a bylo to horší a horší. Až jsem nakonec zase byla ve stavu, kdy se mi vlastně nechtělo chodit domů a děkovala jsem bohu za tradičně nabitý prosincový program a všechny ty kafata, punče a sedánky s přáteli, protože ty mě letos doslova zachraňovaly. A taky se mi zcela neplánovaně a naprostou náhodou podařilo potkat a pobýt i s lidmi, které jsem opravdu dlouho neviděla, což mi udělalo velkou radost. Celkově si čím dál víc uvědomuju, jak je skvělé mít přátele, a že jsou mi leckdy ochotní pomoci dřív než moje vlastní rodina, což mě pokaždé dojme :o). Jenže pak po pracovním týdnu vždycky přišel víkend, a místo abych si odpočinula, tak jsem jen trnula, co se zase vyvrbí a kdy se to podělá, neb stačí jediné i nevinně myšlené slovo či úkon a hned je oheň na střeše, resp. ticho v domácnosti :o(. Můžu vám říct, že to věčné napětí je pěkně hnusné a solidně mi brnká na nervy. V takovéhle atmosféře pak ani nevidím důvod, proč zdobit nějaký pitomý stromeček nebo zapalovat svíčku na adventním věnci a docela mě štvalo, že jsme si v práci museli vybrat co nejvíc dovolené, protože jinak bych si šla mezi svátky aspoň odpočinout do práce. Kromě blbé nálady je to doma totiž ještě samé udělej, kup, zabal, přines, stáhni, najdi, vyzvedni... a neslyším žádné prosím, ani děkuju, prostě je to samozřejmost, že to udělám, nikdo se mě ani neptá, jestli na to budu mít čas, jestli to stihnu, prostě udělej a basta :o(. Jo a pak je ještě dobré to jejich připomeň mi, pamatuj si a nevíš, co nám doma chybí, zrovna jsme se rozhodli, že pojedeme nakoupit – copak jsem nějaký jejich chodící diář či zápisník?! Čím jsem byla unavenější, tím víc jsem přemýšlela, co vlastně dostávám na oplátku a jestli se taky někdo vůbec stará o mě a o to, co potřebuju já, no, nebyla to zrovna veselá bilance :o(
Poslední týden před Štědrým dnem ze mě byl už jen uzlíček nervů v depresi. Připadala jsem si, jako bych byla rozedraná na kaši, a přesto si neustále někdo chodil uďobnout ještě kousek. Ze všeho nejvíc jsem měla chuť zalézt si někam pryč ode všech (přeci jen jsem introvert a samota mi svědčí :o), zkrátka vypnout, někde se v klidu sebrat, zregenerovat. Dokonce jsem byla pevně rozhodnutá se na všechno a na všechny vážně reálně vyprdnout a strávit svátky o samotě, kdy se budu rozmazlovat filmama, knížkama, dobrůtkama a spánkem a nenechám se od nikoho deptat a rozčilovat, jenže znáte mě, jsem dobrák a měkkota, a tak mi nakonec nedalo pomyšlení, že už to taky můžou být babičky poslední Vánoce (a to i přesto, že jsem babičku nikdy zvlášť nemilovala, což bych řekla, že je oboustranné :o(. Každopádně v důsledku všeho výše zmíněného jsem letos nepekla žádné cukroví, jen jsem o třetím adventním víkendu udělala experimentální (rozumějte: můj historicky první) vaječný, resp. vanilkový koňak, neb byl pro jistotu bez vajec (kvůli případnému riziku salmonely), jen z vanilkového pudinku, salka a rumu a byl moc dobrý. A pak jsem si s sebou k babičce upekla bezlepkovou vánočku, kterou jsem letos zkoušela opravdu uplést, konkrétně ze šesti pramenů podle návodu z youtube, což by i docela šlo nebýt toho, že se mi to moje bezlepkové těsto pořád různě trhalo :o(. Výsledek byl sice mírně kostrbatý a trochu jsem ho v troubě připekla, ale jinak to ušlo. A to jsem se původně chystala péct nejen linecké na Vánoce, ale i litý perník z plechu na Mikuláše, jenže v náladě, která u nás doma panovala, se mi nic z toho nechtělo, navíc jsem už někdy od října ztratila svoji obvyklou chuť na sladké, takže jaký by to mělo smysl? Celkově mám se zažíváním už delší dobu trable, a i když se vzhledem k tomu neustálému nervovému vypětí není ani asi moc co divit, je to otrava. Skoro ze všeho je mi buď šoufl od žaludku (v lepším případě je mi jen těžko), nebo dostanu větší či menší běhavku :o(. Jako sice je fajn, že jsem díky tomu za poslední dva tři měsíce zhubla dobrých deset kilo, a za jiných okolností bych si to klidně nechala líbit, ale takhle je to spíš o tom, že se mnou vážně není něco v pořádku. Před svátky jsem byla dokonce na krvi, podle které mám krom lepku nově i alergii na laktózu a lískové oříšky (ty mě ale trápí ze všeho úplně nejmíň, protože bez těch bez problémů přežiju) a navrch jakousi vzácnou neschopnost zpracovávat histamin, který se prý taky dostává do těla s jídlem, což je hustý, protože je skoro ve všem a je hrozně těžko identifikovatelný – jakože na pultu nenajdete potraviny s označením bez histaminu :o(. To byl další takový fajn vánoční "dáreček" (pro výsledky jsem si volala 18. prosince :o(, ale zatím se tím nehodlám bůhvíjak znepokojovat, prostě zkusím vysadit mléko a výrobky z něj a budu doufat, že až povolí ten můj věčný stres, vrátí se do normálu i schopnost poradit si s histaminem...
Vaječňák bohužel vyfocený nemám :o(
Ale jinak Vánoce jako takové zas nedopadly až tak zle, jak jsem se původně bála. Jako ano, byla to dřina, kdy jsme v neděli 23. prosince vydrhli celou chalupu a udělala jsem bramborový salát a na Štědrý den jsem vařila rybí polévku (v našem podání vlastně jen rybí vývar následně zahuštěný krupičkou) a obalovala řízky, ale naši se drželi (nebo byli tak zaměstnaní, že neměli čas na spory), a tak atmosféra aspoň trochu připomínala rodinu. Nicméně slavnostní nálada se nekonala, stromeček nebyl, protože babička by ho pak sama nesklidila, dárky jsme vezli jen pro babičku, protože to nemá cenu převážet sem a tam, prostě to bylo spíš o tom odbýt si večeři a přežít, což mě svým způsobem vždycky mrzí, neb navzdory svému pokročilému věku pořád před Vánoci doufám v zázrak a mám pocit, že by to mohl být kouzelný čas, dokud nenarazím zpátky do reality :o(. Podobně jako mě nějak nenapadlo, že už 25. prosince začne atmosféra zase drhnout, a netrklo mě to ani ve chvíli, kdy jsem si říkala, abychom už se konečně vrátili domů, kde mě z mé rozkládací pohovky v pokojíku přeci jen o trochu méně bolí záda než z třicet let starého rozkládacího gauče u babičky (to je další z věcí, která mě na pobytu u babičky deptá, že tam člověk vlastně nemá žádný svůj kout, přespává v obýváku na gauči, věci má na zemi a tak nějak vlastně překáží :o(, a pak jsem já blbec byla překvapená a rozčarovaná, že s otevřením bytu nastalo opět dusno a tichá domácnost :o(. Jsem zkrátka pořád nepoučitelná a naivní :o(
Naše "slavnostní tabule" - musím říct, že se mamce to kouzlení se světýlky moc povedlo :o)
Jinak pro úplnost uvádím, že pod stromeček jsem dostala peníze (v moc pěkné obálce), za což jsem ráda, protože nakoupeno už mám z listopadu :o)
