Úvodem si tentokrát neodpustím glosu o tom, jak je tenhle pozitivistický projekt neskutečně přínosný – v pondělí (tzn. už po necelých dvou týdnech) jsem si v jednu chvíli zcela spontánně uvědomila, že ať už o to usiluju, nebo ne, každý den se vlastně stane něco dobrého. Jen tomu musí člověk věnovat pozornost. A byl to hrozně fajn pocit, asi jako že věci jsou přesně tak, jak mají být :o). Takže moc děkuji hablině i damn-girl, že mě insipirovaly a do tohohle deníčkového sepisování mě navezly :o) A samozřejmě taky Tlapce, protože se ukázalo, že ona s tímhle trendem začala už v roce 2013 :o)
14. 4. 2019
Byla jsem na sebe hodná a v podvečer jsem si našla hodinu a půl na čtení :o). I když teda nevím, jestli byla nejšťastnější volba sáhnout po knize s válečnou tématikou (konkrétně to byla Jojo Moyesová a její Dívka, již jsi tu zanechal), neb to na mě působilo celkem beznadějně a depresivně :o(
15. 4. 2019
Po dlouhé době jsem si na cestu domů MHD pustila do sluchátek hudbu, konkrétně nejnovější album Muse s názvem "Simulation Theory", a protože mě u toho emoce doslova převálcovaly, vylila jsem si srdéčko do samostatného článku, finálně sepsaného s gustem a radostí v pátek :o)
16. 4. 2019
Bez nějaké zvláštní příčiny jsem měla dobrou náladu. Prostě jen tak. Asi že svítilo sluníčko a nad hlavou se mi klenula modrá obloha :o). Sice mi vydržela jen první polovinu dne, pak jsem se začala spíš dojímat (to se mi teď stává dost často), ale i tak to bylo dobré.
17. 4. 2019
Jahody k dopolední svačině :o). Co víc k tomu dodat :o). Krom toho jsem přežila zubaře a nebýt toho, že mi kvůli odvrtání asi čtyř předchozím zubařem neodhalených mezizubních kazů umrtvil komplet horní čelist, nejspíš bych se usmívala od ucha k uchu. Zvlášť když mě požádal, abych si vypláchla a já se s tou umrtvenou hubou nebyla schopná ani dost dobře napít, natož tu vodu v puse udržet :o). Podobně vtipná byla i jeho žádost, abych dvě hodiny od zákroku nic nejedla (protože amalgám žejo) – jak říkám, nebyla jsem schopná se ani pořádně napít, jak bych byla v tomhle stavu schopná něco zbaštit fakt nevím :o).
Každopádně jsem si z toho odvodila poučení pro příště – před zubařem je lepší se vždy do foroty najíst, i když má údajně jít jen o nevinnou preventivní prohlídku, neb nikdy nevíte, co je s vrtačkou v ruce schopen za 30 minut stihnout :o)
18. 4. 2019
Zelený čtvrtek je vlastně takový malý pátek, takže mi stačil už jen ten okamžik po probuzení, kdy jsem si slastně pomyslela, že zítra si budu moct přispat. Odpoledne jsem pak pro navození velikonoční nálady upekla velikonoční bezlepkové muffiny (velikonoční proto, že jsou vlastně jako piškotový beránek s oříšky, kandovaným ovocem a kousky čokolády, jenom jsem těsto nalila do košíčků, neb je mi vždycky toho beránka líto, když ho pak máme sníst, a navíc kvůli bezlepkové variantě si vlastně pořád nejsem jistá, jak by to v beránkové formě dopadlo a jestli by mu náhodou neupadla hlava nebo tak něco).

19. 4. 2019
Totální zmatek a chaos. Původní velikonoční plány s cestou k babičce na Moravu byly zcela překopány kvůli mamky zánětu dutin z nešetrně zapnuté klimatizace v práci, a když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, neboli taťka se vydal na záchrannou misi a babičku přivezl k nám. Ve výsledku to pro mě bylo úplně to nejlepší možné řešení, neboť odpadla cesta (a pobyt) do míst, kde to nijak zvlášť nemiluju, a i když jsem si stejně slušně mákla na přípravě jídla a všeho ostatního, aspoň to bylo v pohodlí domova se všemi případnými ingrediencemi pěkně po ruce, a nikoli v bojových podmínkách babiččina provizoria :o)
20. 4. 2019
Upekla jsem svou již proslulou sekanou, ale moc toho z ní nezbylo (a to jsem si myslela, že by mohla vydržet i na pondělí). Asi ji dělám dobře :o). Plus jsem si pak od odpoledne až do večer četla (až jsem dočetla Dívku, již jsi tu zanechal :o). Celkově byla sobota poměrně sváteční den, kdy jsem si stihla i trochu odpočinout a užívat volna :o)

21. 4. 2019
Neděle byla co se odpočinku týče ještě lepší. Nevařila jsem, jen jsem vyžehlila dvě kopice prádla a pak jsme s mamkou koukaly na pohádky, já si chvíli četla, no prostě pohoda :o) Víc takových dní!
22. 4. 2019
Ještě pořád sváteční pohoda, kdy jsem si mohla klidně celého půldne číst, ale přiznám se, že už mi ji trochu kazil fakt, že další den se vracíme do zběsilého kolečka všedních dní a sem tam jsem se neubránila myšlenkám, co všechno budu muset zařídit, kam zajít, co udělat... I tak to ale byl příjemný den :o)