Rebarbora | Večer serenád (jčf)

Druhý letošní koncert Jihočeské filharmonie, na který jsem vyrazila, byl ve čtvrtek 25. dubna 2019 a na programu, jak už jeho název napovídal, byly serenády, konkrétně dva kousky – první dechová od Wolfganga Amadea Mozarta a druhá smyčcová od Petra Iljiče Čajkovského. Pan dirigent Talich nás tentokrát přivítal vsedě ze židličky před dirigentským pultíkem větou: "Dobrý večer, přátelé, ano, já vím, skoro to vypadá jako hovory s panem ředitelem, a omlouvám se, ale jak už se tak v mém věku stává, zablokovaly se mi plotýnky." a s tím, že Mozart je sice krásný, ale moc dlouhý, takže bude netradičně dirigovat celý večer vsedě, přičemž ještě nezapomněl poděkovat paní doktorce z ortopedie, která ho prý uvedla alespoň do tohohle stavu – no zkrátka byl zase neskutečně roztomilý :o). I když teda abych pravdu řekla, nevím, jestli mu to sezení až tak pomohlo, protože stejně nevydržel v klidu a neustále poposedal, vykláněl se apod. a občas se pak chytil v kříži, když asi udělal špatný pohyb (docela jsem ho litovala, protože zablokovaná záda moc dobře znám, a taky jsem trochu trnula, aby si zbytečně neublížil :o(. Ale jinak byl koncert moc fajn, a i když jsem se těch prvních dechů ze začátku trochu bála, nakonec to bylo celkem hezké (nejvíc se mi líbila asi třetí a čtvrtá část, za které podle úvodních slov pana dirigenta obdivoval Mozarta dokonce i Salieri) a aspoň jsem si konečně mohla pořádně prohlédnout hráče dechové sekce orchestru, která je normálně vždycky zastrčená někde vzadu :o). Takhle jsem zjistila, že první flétnistka je taková éterická a hrozně vážná blondýnka nebo že první klarinetista má takový lišácký výraz a občas házel obočím po panu dirigentovi v bezeslovném dialogu :o)

Po přestávce pak přišel na řadu Čajkovský a musím říct, že když se do toho celá smyčcová suita hned od začátku obula v plné síle, byl to po předchozích dechových nástrojích trošku šok, ale o to lahodněji mi to znělo. Pak se tam samozřejmě objevila náročnější místa, u kterých jsem trochu ztrácela pozornost (ten začátek byl asi nejhezčí a až takový filmový), ale celkově jsem odcházela z koncertu spokojená :o)