6. 5. 2019
Stále se mě držela dobrá nálada z návštěvy u Ivy – taky se vám stává, že vás někteří lidé tak úžasně pozitivně nakopnou, že vám to pak vydrží několik dní?
Navíc jsem si večer vyžebrala sledování finále snookerového mistrovství světa, protože v něm hrál můj oblíbenec Judd Trump a odpoledne předváděl proti Johnu Higginsovi výbornou hru, ve které večer pokračoval. Bylo to nakonec sice velmi stručné, ale výborné a jeho vítězství mi udělalo obrovskou radost. Fakt si to zasloužil, kluk jeden ušatá :o)
7. 5. 2019
Konečně jsem se asi po dvou dnech marné snahy dokopala zkrátit si nehty na rukách, které mě už dost rozčilovaly.
Odpoledne jsem si pak došla vyzvednout balíček s třemi novými knižními děťátky :o). Já vím, že jsem se zařekla, že si zatím žádné nové knihy pořizovat nebudu, ale jak člověk jednou začne... A navíc musím na svoji obhajobu uvést, že v důsledku mé snahy už mám v knihovně víc těch knih, které jsem vytřídila a chystám se je vrátit zpět do oběhu, než těch, které jsem ještě nepřečetla, takže co :o)
8. 5. 2018
Dopoledne jsem stihla kopu práce, na kterou jsem se chystala už od minulého týdne, a odpoledne se nakonec jako bonus konal neplánovaný výlet na Hlubokou, kde jsem si vyzvedla na infocentru mapičku betonových kraslic, a protože bylo krásně slunečno, hned jsme si jich pár i našli :o). Super den :o)
9. 5. 2019
Podařilo se mi dopsat článek o Mezinárodním dni památek. Konečně :o)
10. 5. 2019
První polovinu dne se mě pořád držela bezdůvodně dobrá nálada (viz pondělí :o). Taky bylo příjemné, že mě nějak obešly běžné uklízecí povinnosti po příjezdu k babičce, protože se jich sám od sebe ujal taťka a já mu nehodlala bránit v rozletu :o) Večer jsem se jako bonus koukla na první díl Domu z karet.
11. 5. 2019
Navzdory tomu, že jsme byli u babičky a moc dobře jsem se nevyspala (zaprvé staletý proleželý gauč, což je klasika, a zadruhé všudypřítomný nesnesitelný puch vepřové močůvky, který je novinkou z vloni otevřeného vepřína za vsí a zcela bez problémů přebil i řepku na okolních polích), jsem si shodou okolností mohla skoro celý den číst, což byla nečekaná pohoda :o). Až na ten smrad bych si takovéhle víkendy u babičky nechala klidně líbit :o).
Cestou domů jsem navíc v třeboňském Penny sehnala víno, které mi doporučila kolegyně, jen jsem blbec měla vzít i nějaké bílé, neb tady u nás jaksi Kazayak vůbec nevedou :o(. A taky jsem tam z jedné vody na čisto pořídila i Coca-Colovou "bonboniéru" z plechovek pro bráchu jako vtípek k jeho letošním kulatinám – obojí sice s velkým předstihem, ale kdo je připraven, není překvapen :o)