Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Týden ve Villa Rose
11. srpen 2010 | 16.46 |
V jižní části italské Palmové riviéry, asi 1100 km z Dolního Dvořiště, leží na hranici regionů Marche a Abruzzo malé letovisko s názvem Martinsicuro a náš pobyt v tříhvězdičkovém hotelu Maxim's v části zvané Villa Rosa se tam měl skládat ze sladkého nicnedělání, koupání v moři 
(příp. v některém ze dvou hotelových bazénů) a futrování v rámci plné penze.
(příp. v některém ze dvou hotelových bazénů) a futrování v rámci plné penze. Po krátké obhlídce okolí jsme si tiše blahopřáli k vlastní předvídavé genialitě, díky které jsme si zmiňovanou plnou penzi zajistili, protože Villa Rosa je opravdu malinkatá, restaurace byste spočítali na prstech jedné ruky a obchod s potravinami jsme objevili pouze jeden jediný a ještě s docela omezeným sortimentem. I když nutno přiznat, že se to neobešlo bez komplikací. K obědu a k večeři jsme totiž měli vždy na výběr z menu, které bylo ale bohužel v italštině :o( No a italsko-český slovník jsme samozřejmě zapomněli doma (jak taky jinak, že?), kde nám byl platný asi jako mrtvému zimník. Takže naše obědy a večeře (snídaně byla naštěstí formou švédských stolů) trochu připomínaly sázku do loterie – člověk si nikdy nebyl jistý, co mu ve finále přistane na talíři. Ale personál byl moc milý a při kostrbaté konverzaci jsme si užili dostatek legrace. 
Navíc nám v den příjezdu dali oběd, i když jsme kvůli dlouhým kolonám v Rakousku i v Itálii dorazili asi s hodinovým zpožděním.
Navíc nám v den příjezdu dali oběd, i když jsme kvůli dlouhým kolonám v Rakousku i v Itálii dorazili asi s hodinovým zpožděním.Třílůžkový pokoj s číslem 414 byl sice trochu skromněji vybaven (v koupelně jsem postrádala hlavně trochu lepší sprchový kout a fén by taky nebyl k zahození), ale z balkonu byl krásný výhled na moře (ostatně díky zvláštnímu architektonickému řešení hotelové budovy měly výhled na moře všechny pokoje). Jak se časem ukázalo, byli jsme v hotelu jedinými Čechy (zbytek osazenstva tvořili Italové), čímž jsme si mimo jiné vysvětlovali fakt, že si recepční pamatovala naše číslo pokoje – sotva nás viděla, už sahala pro klíč, aniž bychom se museli obtěžovat s hláskováním číslic :o).
Pokud jde o zbytek našeho plánu, udělalo nám menší čáru přes rozpočet počasí. Skoro každý druhý den odpoledne se totiž přihnala hutná bouřka v doprovodu neméně hutného deště. Ne že bychom se vůbec nevykoupali, 
to ne, ale zaplavali jsme si méně, než jsme původně zamýšleli. Nicméně i když bylo sem tam moře na koupání moc chladné, vystačili jsme si s brouzdáním a okukováním zboží plážových prodejců. Proto tak ráda jezdím do Itálie, zdejší pláže s hedvábně jemným pískem a pozvolným vstupem do moře jsou přímo stvořené pro dlouhé vycházky s bezmyšlenkovitým mácháním chodidel ve vlnkách. Navíc jsem si koupila dvoje krásné plavky za bezkonkurenčních 10 EUR/kus a jednu ležérní letní halenku :o) Za ta deštivá odpoledne jsem pak přečetla celé Zatmění i Krátký druhý život Bree Tannerové, který jsem si brala do rezervy pro všechny případy.
to ne, ale zaplavali jsme si méně, než jsme původně zamýšleli. Nicméně i když bylo sem tam moře na koupání moc chladné, vystačili jsme si s brouzdáním a okukováním zboží plážových prodejců. Proto tak ráda jezdím do Itálie, zdejší pláže s hedvábně jemným pískem a pozvolným vstupem do moře jsou přímo stvořené pro dlouhé vycházky s bezmyšlenkovitým mácháním chodidel ve vlnkách. Navíc jsem si koupila dvoje krásné plavky za bezkonkurenčních 10 EUR/kus a jednu ležérní letní halenku :o) Za ta deštivá odpoledne jsem pak přečetla celé Zatmění i Krátký druhý život Bree Tannerové, který jsem si brala do rezervy pro všechny případy.Nakonec jsme se kvůli počasí, které vypadalo, že se neumoudří, a kvůli nechuti ke kolonám rozhodli vyrazit na zpáteční cestu o něco dřív, přesněji v pátek odpoledne místo v sobotu ráno. Kolonám jsme se opravdu vyhnuli, zato déšť nás doprovázel skoro až domů. Tam na nás ale naštěstí čekalo přívětivé sluníčko :o)
