Letos jsem putování po tradičních betonových kraslicích na Hluboké vlastně nijak zvlášť neplánovala a nehrotila a nakonec vyšlo zatím asi nejlíp ze všech dosavadních ročníků :o). První výpravu jsme uskutečnili ve sváteční středu 8. května 2019, a přestože jsem si myslela, že si víceméně jen vyzvednu mapku na infocentru (vzhledem k tomu, že má charitativní účely, není uveřejněná nikde na internetu, ale musíte si ji koupit pěkně v papíru), ale rodičové nakonec překvapili, a protože bylo krásně slunečno, souhlasili, že si uděláme menší procházku a zkusíme jich pár najít. Nakonec z toho byla i trochu větší procházka a všehovšudy se nám jich podařilo najít hned deset. Začali jsme asi letošním nejkrásnějším vejcetem (nebo alespoň podle mě), které se jmenuje "Lásky čas" a je plné úžasně roztomilých čmeláků a srdíček :o). Čekalo na nás na prosluněné hlavní Masarykově ulici na malém travnatém prostoru před služebnou místní policie :o)
Potom jsme ukořistili lampiónové "Svět potřebuje pravdu a lásku" vedle informačního centra na tradičním místě u zmrzliny, modré mozaikovité jménem "Azul" na plácku před kostelem a bublinkovitou "Mandalu" opět na tradičním místě u občerstvení na patě kopce vedoucího k zámku :o).
Následovali podivně šášovití "Spojenci" na cestě zámeckým parkem směrem od zámku a Alšovy jihočeské galerie, dál po cestě pak krásné vejce s ptactvem jménem "V letu", které se mi předloni líbilo asi nejvíc ze všech :o), a taky zelené anime "Sailor Jupiter" u rybníčku.
Plejádu jsme ve středu zakončili jarně květinovým vejcem "Sedmikráska", které však mělo v popisku na mapě chybu a pod jeho číslem byl uveden název "Po dešti", což jsme ale zjistili až při naší druhé výpravě :o). Po cestě vnějším okruhem zámeckým parkem jsme pak ještě do seznamu úlovků doplnili sympaticky se usmívajícího "Ládínka" a z předchozích ročníků známé "Dračí sourozence" na samém konci parku u hřbitova.
Další příležitost podívat se na Hlubokou a pátrat po betonových kraslicích se naskytla v sobotu 18. května 2019, kdy jsme si udělali jakousi odbočku po nákupu a přidali do sbírky dalších sedm kousků :o). Tentokrát jsme začali z nejobvyklejšího místa, tedy od parkoviště u Penny a našli nejdřív "Kraslici" u zastávky autobusu Pod kostelem. Jinak na hlavní silnici zrovna probíhala jakási pouť, byl zastaven provoz a po obou stranách rozestavěny stánky, u kterých jsme taťkovi koupili česnekové brambůrky, aby měl sílu pokračovat v hledání :o). Každopádně další vejce na nás čekalo u kruhového objezdu u Penny (opět už tradiční místo, kam tyhle betonové drobečky dávají), konkrétně šlo o "Hambáče" z Mekáče, a pak jsme ještě po hrázi rybníka došli k rozcestí u nenápadně ukrytého židovského hřbitova, kde bylo umístěné vejce jménem "Criss-cross" vyzdobené látkovými stuhami a knoflíky, což podle mě vzhledem k venkovní instalaci těchhle výtvorů nebyl úplně nejšťastnější nápad.
Potom jsme to vzali zpátky k Parkhotelu, kde sedělo vejce jménem "Tetování", a nahoře u základní školy jsme si odškrtli duhově kuřátkové "Velikonoční překvapení". Načež jsme to střihli nahoru pěšinou v zámeckém parku k zaměněnému vejci, které se podle čísla na mapce mělo jmenovat "Sedmikráska", ale evidentně se jednalo o žížalami prolezlé "Po dešti". Mimochodem žížalky byly moc roztomilé a každá z nich byla jiná (kdo se díval pozorně, objevil žížalu s fajfkou, s korunkou či mašličkou ve vlasech, jen bylo nemožné je všechny spočítat, protože z některých koukaly jen ocásky a bylo dost těžké určit, komu vlastně patří a jestli žížala někde dál nepokračuje :o). Mamka tohle žížalí vejce vyhodnotila jako úplně nejhezčí, ale jak už jsem psala, mně se víc líbili čmeláci a jejich "Lásky čas" :o). Pak jsme ještě cestou domů udělali odbočku k zoologické zahradě, kde jsme si před loveckým zámečkem vyfotili "Kočičí" vejce, než taťka dojel na úzké cestě otočit auto :o)
Schválně kolik žížal byste napočítali vy? :o)
No a závěrečnou výpravu za hlubockými kraslicemi jsem si udělala v pátek 24. května 2019 odpoledne, kdy se udělalo krásně a já dostala chuť konečně projet moje nově pořízené městské kolo. Navíc jsem si tím i trochu kompenzovala, že jsem kvůli nepříznivé předpovědi počasí zrušila páteční dovolenou a překopala plány na víkend, kdy měli mít v Praze koncert moji rockoví oblíbenci Muse, ale pak vlastně bylo hezky. Z cyklostezky jsem vyjela klasicky v přístavu a vydala se směrem ke koupališti, kde bylo krásné motýlí vejce "Uspořádaná neuspořádanost", které jsem zvolila za nejhezčí při mé úplně prvn&#/... za těmihle betonovými krasavci v roce 2015 a které letos posloužilo jako záštita pro nově zřízenou motýlí loučku.
No a potom jsem se vydala na neprozkoumané území přes most vzhůru do podzámčí Zámostí a vzhůru říkám záměrně, protože tam bylo všechno do příšerného kopce :o(. Vzpomněla jsem si tudíž na svůj ikonický výlet na Cornštejn a kolo opět vedla :o). O kus výš za kapličkou jsem našla těžce vydřené vejce "Hvězda Magdaléna" a pak jsem pokračovala krpálem vzhůru a mírně doprava (tam jsem trochu zabloudila v lese a musela se vracet) až ke Sporthotelu Barborka, kde jsem si u dětského hřiště vyfotila "Jako by byl každý jiný druh". Načež jsem se proplétala ulicemi poklidné novostavbové čtvrti z kopce dolů až ke křižovatce s hlavní ulicí, kde kousek odtud stálo další vejce jménem "Kelťák" u něhož jsem zjistila, že letošní omyl s prohozenými vejci oproti seznamu na mapičce nebyl první, neb vejce s názvem "Kelťák" už jsem v přechozích ročnících fotila a rozhodně takhle nevypadalo (ve skutečnosti jsem za něj zaměnila to "Tetování", aspoň myslím :o). Docela mě u "Kelťáka" mrzelo, že tam není mamka se mnou, protože si úplně dovedu představit, jak by se jí líbilo navzájem se vyfotit a přidat vejci hlavu :o)
Ze Zámostí jsem potom vyrazila za mostem doprava, tzn. ne zpět ke koupališti, ale na Hamr, kde na mě čekal další urputný kopec :o( a na vrcholu serpentýn se směrem na Starou oboru schovávalo v lesích "Zámecké vajíčko". Přes silnici jsem v dálce za plotem zámeckého parku zahlédla opět "Sedmikrásku" a pokračovala kolem vykotlaného stromu dál, zpět do civilizace. Tam jsem kousek od rybníka Malý Hvězdář narazila na poslední úlovek letošní sezóny jménem "Motorák". U tohohle vejce jsem byla opět trochu zmatená, protože jsem si pamatovala "Motoráka" obyčejnějšího a žlutého, jen s logem Motoru, zatímco tohle vajíčko bylo moc pěkné, sice v mé neoblíbené kombinaci červené a modré, ale s moc pěknou siluetou Českých Budějovic a vtipně upravenou Samsonovou kašnou, kde stojí na vrcholu místo Samsona jásající hokejista :o)
Jinak jako poučení pro příště si s sebou na cyklovýlet musím vzít i nějaké jídlo, neb u "Motoráka" už jsem měla regulérní hlad, a přitom mě čekala ještě celá zpáteční cesta domů :o(. No ale nakonec jsem zhltla aspoň Ugovu zmrzlinu u stánku v Bavorovicích, která mě zároveň i příjemně osvěžila. Domů jsem dorazila sice maximálně utahaná, ale svým způsobem spokojená, přičemž celkové letošní číslo ulovených kraslic se vyšplhalo na rekordních 23 z 27, což už se mi asi nikdy nepodaří pokořit, neb vyrazit znovu na trestnou výpravu (jakože skoro jako za trest) na druhou stranu Hluboké do Zámostí si příště sakra rozmyslím – už při šplhání do kopce ke kapličce jsem si říkala, že je tohle naposled, co se kvůli nějakým pitomým kraslicím takhle namáhám :o). Na druhou stranu jsem si projela Hlubokou doslova křížem krážem, a to se taky počítá :o)
