...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

iva: Na rovinu?
Jsi frajerka obrovská. Jako fakt a bez kecání!!!
Co všechno jsi dokázala
Smekám.
A teď neobdivuju jen to oběhávání a zařizování, ale například i to, že jsi toho milého pracovitého pána neumlátila hasákem (páč jemu byl očividně k hovnu a takhle by měl aspoň nějaký využití: -D )
Sebrat se, říct si KRLEŠ a začít budovat svoje hnízdo úplně od začátku a sama je neuvěřitelně statečná frajeřina. Přiznávám na rovinu, že tohle jsem nikdy nedokázala. Já jsem srabík a přísavka, navíc potřebuju lidi, co za mě budou jednat z řemeslníkama, protože na tohle jsem úplnej mimoň. Já bych tomu kreténovi asi ještě i uvařila oběd, páč se to tak dělá
No, teď už asi ne, už jsem od pár manipulantů vycvičená, ale ještě před pár lety...
Úplně jsem při čtení chápala tvojí frustraci a skoro nechuť jít dál (protože ten tunel bez světla, že jo?! ) a tak trošku mě naštval tvůj táta (ale možná u něj šlo jen o pasivně agresivní obranu před tvým odchodem z domova) a hrozně mě potěšil tvůj brácha. Jako je super, ne?!
To zdlouhavé budování (hezkej eufemismus, že jo?) asi mělo nějakej svůj důvod. Jako asi že ses zase našla s bráchou, vaši měli čas si zvyknout na tvou "zradu" (a tady bych ráda zdůraznila, že ty NEJSI ZODPOVĚDNÁ ZA JEJICH ŽIVOT), MoW se mohl realizovat (že je skvělej a současně na zabití, když sežene, ale chce, aby ses rozhodla? ) a ty sis mohla ujasnit, že zvládneš úplně všechno (fakt jsi na toho člověka ŘVALA do telefonu? Škoda, že jsem u toho nebyla )
Každopádně, kuchyně vypadá báječně a ložnice taky
Z toho nenastěhovanýho chaosu si nic nedělej, my žili tři roky po nastěhování v "krabicovym módu" a jak jsi sama viděla, dodnes to není o moc lepší

Ups, slohovka. A to jsem ti jenom chtěla napsat, jak tě obdivuju, žes zvládla něco tak velkýho a statečnýho, jako osamostatnit se a jít naproti obrovský životní změně
Budiž holčičkám vzorem, až je úderem osmnáctin vykopnem z domova, že to JDE zvládnout; -)