...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

atraktivnistrasilka: Jsi fakt hustá, Rebarborko. Opravdu a vážně. Udělala jsi velký kus práce, a já ti moc přeju, aby už to šlo jen hladce a bez těch ošklivých starostí.
A soucítím s tebou, moc a moc. Podle popisu a fotek máme v podstatě stejný typ bytu - respektive máš ty a moje máma. Metrově jsme na tom podobně, balkon taky nemáme, obývák průchozí z chodby a kuchyně, panelák, původní umakartové jádro, plynový sporák,... No prostě, jako kdybychom prodali náš byt a někdo psal o tom, jak ho rekonstruuje. Při představě, že mě to taky jednou, v řádu pár let čeká - respektive mě a mamku (asi to zafinancujeme společně, až na to přijde, protože ten byt jednou bude můj, navíc mamka by na to jinak byla sama, a ten byt to potřebuje jako ryba vodu) - mě polévá hrůza, děs a studený pot. Jsou to přesně ty věci, o kterých píšeš - nedostatky, reklamace instalovaného, špatný řemeslník,... brrr.
Mimochodem, ten řemeslník teda, nakopala bych ho do pozadí. Nevím, jestli tě uklidním nebo ne, ale bohužel bych asi měla stejné prvotní tendence jako ty - omlouvat ho, ještě být vděčná za blbě odvedenou práci, poněvadž je to přece tak trochu známý, neřešit "blbosti"... Taky bohužel umím být asertivní až když je zle. Přítel mi pořád nadává, že jsem hrozně "hodná", nevím, jestli je to ten správný výraz, ale rozhodně je to opak toho, co je on, páč takový vítr, který on je schopný udělat, když práci, kterou si zaplatil, někdo udělá špatně nebo nedostatečně, no to couvám i já... Není sprostý nebo arogantní, ale hodně asertivní. Ale on je člověk, který dělá v reklamačním oddělení firmy, umí v tom chodit (na rozdíl ode mě), a už na Drahách vymámil několik odškodnění za nedodržení standardů ve vlaku. Což je něco, co bych nezvládla, bylo by mi blbé u kontroly jízdenek spustit na průvodčí, že chci třicetikorunové odškodnění, protože jim nejde wifi, i když jsem si za ni de facto zaplatila (odvíjí se od toho cena vlaku), protože přece technika může selhat, jsme lidi, bla bla... A jsme zase u toho, že jo...
No, to jsem odbočila, ale prostě jsem ti chtěla říct, že ti fandím, úplně tě chápu a nejednala bych ve tvé nezáviděníhodné situaci, co se starostí kolem bytu týká, o moc jinak. Je to ohromný tlak z různých stran.
Mikyn asi před rokem započal rekonstrukci bytu (který dostal od rodičů, takže v tomhle měl zas úlevu), protože byl po dlouholetých pronájmech a zastaralý. Kuchyň má moc dobrou, navrhoval mu ji kamarád a sestavovala firma kamarádova taťky. Já mám problém s vysokými poličkami - jsem vysoká asi stejně jako ty, a musím říct, že zrovna včera jsem se snažila doskočit pro nový balíček kapesníků, ale musela jsem si nakonec kleknout na linku, abych se k němu dostala. Nicméně žít bych se s ní naučila. Co mě čílí, to je koupelna. Nula nic úložného prostoru, takže zubní kartáček si dává na pračku. Vlastně všechno si dává na pračku, až na prací gely, které si pokládá vedle pračky. Tam je vidět, že tu koupelnu si vymýšlel úplně sám, nevychytal možné nedostatky a řemeslníci mu neporadili.
Mimochodem, vtipná historka pro odlehčení, kterou mi zrovna včera vyprávěl. Když dělali koupelnu, nechal si dát dveře jinam než kde byly původně, takže to celé vybourali a stavěli novou zeď. To si nechal udělat od souseda od naproti z bytu, zedníka. No, jenže soused tam přišel opilý. Mikyn si ale řekl, že to společnýma silama nějak zvládnou, že postavit zeď zase není taková věda. No, ona fakt není a nebyla, postavili poměrně i rovnou zídku, jenže jak byl ten soused opilý, tak nějak blbě zavrávoral, na tu zídku spadnul a ta se sesula. Mikyn samozřejmě naštvanej, peníze mu nedal, ale mě ta představa pobavila. No, já jsem si pořízení a rekonstrukci bytu vždy představovala jako Hurvínek válku, ale teď, když vidím na vlastní oči, co všechno to provází, tak smekám, fakt smekám přede všema, co do toho jdou, a ještě sami... Opravdu máš můj obdiv. Velký obdiv.