Přijde mi neuvěřitelné, že k dnešnímu dni píšu tenhle blog vážně už deset let. Jakože fakt DESET LET!!! DESET!!! A že pořád píšu :o). Jakože mám psát o čem a pořád mě to baví :o)
Když se ohlédnu zpátky, přijde mi docela vtipné, jak jsem si na začátku hrála na hogo fogo a dávala sem striktně jen recenze na knížky, filmy a spol., zatímco teď na vás na férovku valím své nejsoukromější každodenní postřehy :o). Ale upřímně řečeno se mi tahle otevřenější a lidštější verze mého blogového já líbí daleko víc. Připadám si tu mezi vámi v bezpečí, jako mezi přáteli nebo doma a vy mi na oplátku pofoukáte bolístky nebo poradíte :o). Upřímně řečeno mě nikdy nenapadlo, že pro mě bude někdy blog takovouhle dimenzi mít, že bude mít takový přesah do mého osobního života, že pro mě budou lidé z blogosféry tolik znamenat, nebo že se s nimi někdy setkám i mimo virtuální svět a budou z nich skuteční přátelé :o). To mi přijde jako nejvíc cool věc na světě :o)
Každopádně co se blogu týče, rozhodla jsem se k tomuhle výročí nepodnikat žádné změny či bláznivosti (dekadentní oslavu k dekádě zkrátka nečekejte :o), jednak je škoda měnit to, co je osvědčené, a jednak jsem na to ve svém "věku" už prostě líná :o). Koneckonců i tenhle článek je přednastavený, protože se momentálně válím někde na pláži :o). Ale protože už bloguju deset let – jakože fakt DESET LET!!! – nemohla jsem se na to jen tak vyprdnout a musela jsem vás na onen úžasný fakt (že jako píšu blog už DESET LET!!!) upozornit alespoň tímhle krátkým článkem :o)
No a teď čekám ovace a gratulace, hmotné dary můžete předat na píšáckém srazu :o). Od administrátora by mohla kápnout alespoň nějaká ta záplata, aby se články daly konečně normálně publikovat, což? :o)
PS: Pro statistik chtivé je tohle v pořadí už 791. článek (vím, mohla jsem si pro výročí vybrat nějaké kulatější číslo, ale takhle to prostě vyšlo :o)