V neděli 26. května 2019, kdy jsem vyrazila do matičky Prahy na koncert mých oblíbenců Muse, jsme si s mamkou stihly udělat i výlet na Žižkovskou televizní věž, neb už jsem měla koupený voucher ze Slevomatu na vstup a koktejl a neděle byla posledním dnem, kdy jsem ho mohla využít, jinak by propadnul. Nejdřív jsme si ale daly v Ugově salaterii na Novém Smíchově výborný salát s černou čočkou a lososem korunovaný stejně výborným ovocným smoothie :o), odložily jsme si kufr na hotelu a teprve pak jsme zamířily na Žižkov.
Model Karlštejna na zastávce tramvaje u hotelu - asi abych měla na očích, co jsem původně tenhle víkend plánovala a odpískala :o(
Mamka se rozhodla mrknout na věž se mnou, a tak si dokoupila vstup za plnou cenu 250 Kč, což je teda docela dost (já měla voucher za 199 Kč včetně koktejlu) a vyjely jsme výtahem do 66 metrů, kde se nachází restaurace Oblaca. Ale upřímně řečeno řekla bych, že si tam hrají na solidní snoby a pro normální smrtelníky je trochu oříšek zorientovat se v tom, kam se vrtnout a kdo člověka vlastně obslouží (možná by nebyl od věci návod či nějaká instruktáž u vchodu). Například mamka odtamtud odcházela vyloženě otrávená, protože se jí nepodařilo objednat zákusek, který ji lákal ve vitríně, neb paní, která u vitríny stála, jí (spolu s další skupinkou lidí, která na tom prý byla podobně) tvrdošíjně opakovala, že ona není servírka :o(. Ale možná je to tak lepší, neb ten dort prý stál nekřesťanské peníze :o). Každopádně výhled z restaurace byl až na špinavá okna celkem pěkný, daly jsme si onen deklarovaný nealko koktejl připomínající zázvorovou limonádu, a pak jsme se vydaly výtahem o dalších 27 metrů výš na vyhlídku (ta je ve výšce 93 metrů).
Na vyhlídkovém patře je několik místností, v jedné je promítána videosmyčka o samotné věži a její stavbě, v další jsou pak průhledná závěsná křesílka (osobně těmhle druhům křesel říkám klec na kanára :o), kde byl samozřejmě slušný nátřesk a na to, abychom se do nich mohly taky posadit a třeba se i vyfotit, jsme si musely docela dlouho počkat, ale podařilo se :o). Potom je tam k vidění třeba malý model Žižkovské věže nebo přehled ostatních světových výškových budov. A pak samozřejmě výhled do okolí :o). Celkově ale musím říct, že jsem toho čekala víc, přišlo mi, že za vstup 250 Kč dostane člověk na Žižkovské věži hodně málo muziky, možná ještě tak když si jde k vyhlídce zahrát minigolf nebo tak něco, ale jinak tam toho moc není a za půl hodiny máte de facto hotovo (a to jsme se s mamkou dost poflakovaly a ještě jsme čekaly, až nám uvolní ptačí klícky :o(
Za zmínku pak taky stojí zvláštní kostel, na který jsme narazily cestou k věži od metra a který se nachází na náměstí Jiřího z Poděbrad. Podle toho, co se mi podařilo dohledat na internetu, se jedná o kostel Nejsvětějšího Srdce Páně z počátku 20. století inspirovaný Noemovou archou a ony prosklené kulaté hodiny jsou prý se svým průměrem 7,5 metru největší v Čechách :o). Prostě stavba, kterou jen tak nepřehlédnete :o)
Kvůli nedělnímu koncertu jsme v Praze přespávaly, a tak jsme si udělaly hezký den i v pondělí a trochu jsme se potoulaly nejen nákupními centry, z čehož jsem měla velkou radost, že se mi mamku podařilo vytáhnout taky někam "za kulturou" :o). Konkrétně jsem mamku vzala do Královské zahrady Pražského hradu, kam jsme se po řádné hotelové snídani vypravily po menším bloudění a problémech s veřejnou dopravou (kvůli uzavírkám stanic metra) nakonec tramvají č. 22, která nás zavezla až pěkně nahoru k Letohrádku královny Anny. Tam mi teda zase udělaly čáru přes rozpočet nové bezpečnostní kontroly, které byly snad všude a které jsem si z minulé návštěvy nepamatovala, ale nakonec jsme se dovnitř nějak propracovaly :o). Potom mi sice teda ještě chvíli trvalo, než jsme našly samotný vstup, neb jsme tam byly moc brzo a zahrady byly nejdřív zavřené (pro všechny, kdo by to potřebovali vědět, zahrady otevírají až od deseti dopoledne :o). Nicméně jsem aspoň mamku protáhla všemi nádvořími Pražského hradu a udělaly jsme si spoustu fotek, protože nám k našim toulkám příjemně svítilo sluníčko :o)
Obešly jsme si i Katedrálu sv. Víta a shodly se na tom, že ty fronty na vstup jsou děs a že nám bohatě stačí pokochat se zvenčí. Odskočily jsme si v kavárně za Katedrálou, kde nabízeli kopeček zmrzliny Carte d'Or za 95 Kč, přičemž mamka po spatření ceny celkem vtipně spekulovala, jestli náhodou nejde o cenu za celý zmrzlinový pohár :o).
A potom už jsme konečně vyrazily do Královské zahrady :o). Musím říct, že mě opět překvapilo, jaký klidný kousek ráje v jinak rušné Praze tyhle zahrady představují. Jako nějaké lidi tam přeci jen potkáte, ale nejsou to žádné davy a vy si tak můžete vychutnat zurčící fontánu nebo krásně upravené barevné záhonky :o). Ani mi nevadili hlídkující vojáci sem tam se procházející zahradou, kteří tam minule taky nebyli (mamka z nich měla vyloženě radost a cítila s nimi jakousi sounáležitost :o), přestože mě trochu mrzelo, že nás nepustili pod sloupořadí Letohrádku (minule jsem se tam bez problémů podívala a mohla se tak kochat výhledy zase ještě z trochu jiného úhlu :o(.
Zpátky na tramvaj jsme to vzaly zase jinudy a sešly jsme přes Hradčanské nádvoří a dolů po Zámeckých schodech na Malostranské náměstí (hledaly jsme nejkratší cestu i za pomoci seznamáckých map, protože mamce vyhládlo a dožadovala se co nejdřív oběda :o) a odtud do Palladia, kde jsem si brousila zuby na bezlepkovou pizzu z restaurace Uno, která nakonec vyšla a byla fakt výborná (mamka si k plné spokojenosti pošmákla na steaku s fazolkami, takže cajk :o)
No a odpoledne už jsme věnovaly nákupům (to jsem nemohla mamce udělat, abych ji vláčela po Praze bez návštěvy obchodního centra :o), sice jsme toho ve výsledku vlastně moc nekoupily, ale někdy stačí i se jen tak poflakovat a koukat :o). Jinak na cestu domů jsme si ještě načepovaly čerstvé smoothie u Uga a pak už hurá Studentem zase zpátky domů.
