Rebarbora | Důvody k úsměvu – 35. týden

Posledním srpnovým týdnem u mě definitivně vypukla hektická éra, která bude trvat minimálně do konce září, takže moc jiných než "usměvavých" článků se ode mě nejspíš nedočkáte (myslím, že budu ráda, jestli se mi podaří sesmolit rekapitulaci splněných cílů za další čtvrtletí). Ale aspoň je to éra bohatá na zážitky, tak snad to pak do konce roku stihnu všechno sepsat :o)

Opět jsem se činila na bytě a mj. jsem úspěšně složila dřevěnou barovou židli a natáhla šňůru na prádlo (s tou jsem se chvíli mořila, vykloněná z okna do půl těla, a nakonec jsem okoukala řešení od sousedů o pár pater níž :o).

Zblblá ze všech těch úkolů, co mě čekají a co se na mě průběžně sypou (kromě soukromého života i v práci, asi aby se to nepletlo), se mi podařilo odejít z práce o hodinu dřív, než jsem původně zamýšlela :o(. Navíc vlastně před koncem pevné pracovní doby, takže trochu průšvih :o(. Zjistila jsem to hned na zastávce MHD, když nejel autobus – jakmile opadl prvotní šok, docela jsem se tomu zasmála a jen jsem se utvrdila v tom, že potřebuju oddych. A ne že by se mi hodina času navíc na všechnu tu práci na bytě před noclehem nehodila :o)

Vzala jsem si den volna a udělala si krásný výlet na Kleť, kam jsem konečně vyšlápla tzv. po babské, na což už jsem se chystala hrozně dlouho. Ve středu bylo slunečno a až dost vedro, ale výlet to byl vydařený, a dokonce jsem při něm bez hledání našla několik hříbků :o)

Došla jsem si do knihkupectví pro dlouho očekávané a okamžitě po naskladnění objednané páté pokračování série Ravenelových :o)

Při odvážení jedněch z posledních věcí na byt jsem jen tak pro jistotu koukla do schránky a objevila tam další tři pohlednice od Ivy! TŘI, heč!!! Kam se hrabou Popelčiny oříšky :o). A jaké milé pozdravy mi posílala <3. Mimochodem na Opočno se už chci taky hrozně dlouho podívat :o)

Vyrazily jsme s kolegyní na den otevřených dveří v Zemském hřebčinci v Písku :o). Měli od nás dotaci, a tak se k nám dostala i pozvánka (jinak bychom se o akci asi těžko dozvěděly). Výlet jsme zakončily výborným obědem v mé oblíbené řecké restauraci Poseidon, no zkrátka den jako vyšitý :o) A to jsem říkala, že bylo opět nádherně teplo a slunečno? :o)

Masakrální maraton, kdy jsem obalovala řízky, vařila gel na praní, dělala dva dorty (jeden do práce k mým narozeninám a jeden rodině), prala záclony..., ale nakonec jsem to všechno stihla a ještě jsem měla odpoledne chvilku nato, číst si Panský dům, který jsem ve středu rozečetla v mobilu při čekání na vlak a docela mě chytil :o)