Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Článek Když na vás nepadne skříň, ale padne na vás depka
Komentáře k článku: Když na vás nepadne skříň, ale padne na vás depka
myfantasyworld: Ach jo, tohle je na nic. 
Skříně je škoda, ale hlavní je, že se při tom nestalo nic tobě.
Uvidíš, co na to brácha, je dobré mít se na koho obrátit. Občas se něco nepovede, ale ty prostě si s tím zvládáš poradit. 
A co se týká televize z jiných bytů,no to je komplikované, když je vše slyšet. 
U nás nebylo slyšet nic nad námi, ale vedle nás ano a z chodby, kde pobíhaly děti našich sousedů a procházeli lidi (průchozí chodba do vedlejšího bytu), takže ono je to asi všude stejný a to nejen v bytě, ale i v baráku.
Nejradši bych ti napsala vykašli se na to a odjeď někam na víkend nechat se rozmazlovat.
Přeju ti mnoho sil a žádné další nepříjemnosti. 
rebarbora: Jo, jsem holt idiot
Hluk i v rodinném domě? 
No, vlastně asi jo, když jsou lidi bezohledný, tak je asi jedno, kde Každopádně jsem se rozhodla řídit tvojí radou a zítra se chystám vyrazit na výlet užít si ještě poslední zbytky hezkého počasí 
Moc děkuju za podporu 
myfantasyworld: Jde o to, že my máme slabé zdi, takže slyším, když se pak bráchové baví nebo občas brečet malou. Ale není to vyloženě tak, že by někdo dělal rámus, až mě překvapuje, jak je většinou klid a to chodím spát brzy. 
Proto nějak neřeším, když pak jednou ta čas odvedle slyším bráchy.
Jo to jenom schvaluju. 
Tak si to užívej.
iva: Kdyby spadla skříň na tebe, vadilo by mi to o hodně víc!
Ale jak já tě chápu. Ačkoliv jde jen o věci (ty mlčenlivé soudruhy ) jsem schopná oplakat a omluvit se rozbitému hrnečku.
Někdy je prostě takový naprd období a to pak všechno na člověka padá. V tvém případě takřka doslova 
Já, když jsem takhle chtěla naposled vytvářet hodnoty, jsem si z externího disku nezvratně vymazala všechny fotky z roku 2011
Co se týče bytu - buď uteč, nebo změň úhel pohledu. Víš jak - za tu dobu prestavby už sis zvykla od něj čekat jen to nejhorší a on ti to splňuje. Tak s ním zkus uzavřít příměří, třeba to zabere 
Asi za to můžeme my, že neproběhla kolaudačka
Promiň 
rebarbora: Ty jsi zlatá Někdy se zkrátka "daří", no
Máš pravdu, budeme se muset s bytem spřátelit 
Děkuju, že jsi mi otevřela oči, občas to člověku ani nedochází 
Vy za nic nemůžete, naopak jsem si říkala, že je možná dobře, že jste tu nespali, protože nevím, jestli by se vám podařilo zamhouřit oka - do příště budu muset dokoupit špunty do uší a návštěvy je budou fasovat hned u vchodu
iva: Špuntpolička u dveří je super nápad
Takhle - já jsem dokázala usnout, i když jsem z obýváku slyšela chrápat Chotě a z vedlejšího pokoje strejdu Roba, ale pravda je, že občas máme s Chotěm doma puťák. On chrápe v obýváku, jdu spát do ložnice. Přeleze do ložnice, vzbudí mě chrápání, jdu spát do obejváku. Ráno mě vzbudí děti, odcházím dospávat zpět do ložnice, Choť se vrací s výčitkami svědomí na gauč
iva: Choť ti vzkazuje, že příště můžeme důchodcům předvést, že i my umíme dělat bordel. Aby věděli, jaký to je. A jako bonus jim můžeme předvést strejdu Roba. Ten neřve, ten jenom mluví nahlas
rebarbora: Taky už jsem si říkala, jestli nezkusit obranu útokem Zatím to ale nechávám v defenzivní poloze A taky se to snažím brát pozitivně, jakože aspoň nemůžu mít pocit samoty, když odevšad slyším lidi
kari: Šrámy na nábytku vždycky zamrzí. Ale někteří truhláři umí konat zázraky 
Se sousedy v důchodovém věku mám taky bohaté zkušenosti - řvoucí půlnoční televize, v neděli ráno běhání vnoučat, loupání ořechů do jedenácti večer. A samozřejmě - návštěvy rodiny probíhající na chodbě, protože rodinka si s sebou vzala pejska, který ale nesmí do bytu. Když to řeknu hodně blbě - tohle vyřeší jen čas :-/
---
kari.pise.cz
rebarbora: Naštěstí nebudu muset ani za truhlářem, mám šikovného brášku 
Jo, tohle už mě taky napadlo 
zlomenymec: Uaaa, né, fakt je dobře, že to nespadlo na tebe. Mohla sis ještě něco udělat 
Asi je nejde nějak taktně upozornit, že ve 2 noci by bylo dobrý tu televizi ztlumit, co?
rebarbora: Zlomeniny by se zahojily a po zásahu do hlavy by se mi třeba aspoň rozsvítilo Ale ne, vlastně to asi takhle dopadlo dobře, i když jsem stejně od mamky dostala vynadáno
No, to už jsem si taky říkala, ale vždycky mě od toho odradí vidina, jak v noční košili zvoním u sousedů a snažím se je autoritativně požádat, jestli by nemohli tu televizi vypnout
brutally-honest: S tou knihovnou je to na nic, ale hlavně že se nestalo nic tobě Já bych vzhledem ke své šikovnosti radši nic se sklem nekupovala :- D Teď jsme skládali šuplíky ke stolu – jeden se mi povedlo sestavit nakřivo, takže jde blbě zasouvat, jeden nemá zadní stěnu, protože ten díl v balení chyběl, a pak tam příteli nešel zašroubovat šroub, tak si pomohl kladivem, takže tam mám dost viditelnou prasklinu :- D
S hlukem je to asi hodně o štěstí na sousedy. Nejhorší je to někdy opravdu asi u rodičů v rodinným baráku. V rekonstruovaným paneláku s důchodci jsem byla doteď a ticho sice nebylo, ale jedinej opravdovej problém byli lidi těsně pod námi, co vyřvávali a kouřili z oken (plus hluk z hřišť pod okny). Teď v cihlovým baráku zatím paráda, neslyším skoro nic :- ) Na tvým místě bych v tom bytě asi x měsíců až rok zvažovala výhody a nevýhody... někdy člověk zkrátka sáhne vedle a tohle je sice velká věc, ale nejseš tam nutně na doživotí :- )
rebarbora: Montovat nábytek já, dopadne do úplně stejně 
Naštěstí mám na tyhle věci šikovného bráchu 
Přesně tak, prostě tomu zkusím dát šanci a taky se to budu snažit brát pozitivně a nehledat jenom negativa a uvidíme
chaoska: teda to je blby... obavam se, ze s hlukem nic neudelas, my meli takto taky v jednom byte zdi, za kterymi byl slyset vsechno, i kdy sousedka vedle telefonovala, tak jsme rozumeli kazde slovo
no bylo tam vic komplikaci a po pul roce jsme byli pryc, protoze se to opravdu nedalo.
takze bud to prijmout (co ja bych nedala), nebo odejit
rebarbora: To jsou holt paneláky, tam je s hlukem potíž více či méně asi všude Vzhledem k tomu, že jsem byt kupovala na hypotéku, nebyl by ten odchod až tak jednoduchý, proto tomu zkusím dát šanci a uvidí se
tlapka: Ale no tak, ještě, že nespadla na tebe, pořád je to jen věc. I když bych to obrečela, protože to zamrzí a nejradši by si člověk nafackal, že?
Čekala bych, že důchodci budou klidní sousedé, žádné party a podobně... jenže už jsem asi zapomněla na soužití s pradědou, když už byl dost hluchý a telku si při nespavosti dával na plné pecky.
Sousedé dokáží znechutit i dům a byt snů. Taky máme za sebou velmi nepříjemné loňské a předloňské léto, kdy se nedalo ani otevřít okno, aby je člověk neměl akusticky s sebou v posteli...
rebarbora: Ano, ano, přesně tak, nejradši bych si bývala v ten moment nafackovala
Jo, to byl taky můj omyl, vzít v úvahu, že důchodci hůř slyší 
No ale co, zatím ještě neházím flintu do žita, prostě uvidíme Ale obrat "mít někoho akusticky v posteli" mě rozsekal